Vláda hledá zdroje, ale neříká, kde sama ušetří

Robert Malecký

Robert Malecký Zdroj: archiv E15

Pokud by byl český daňový poplatník zároveň milovníkem pohádek (a že mu často nic jiného nezbývá), musel by si zrovna připadat někde v té části Pyšné princezny, kdy Josef Hlinomaz v roli výběrčího daní odevzdává lup královským ekonomickým poradcům. „Málo,“ komentuje výnos rádce Miloš Kopecký. „Lidé naříkají, že je to moc,“ opáčí výběrčí. „Ať naříkají, ale ať platí!“ trumfuje Kopecký.

A Češi platit budou. Kromě běžného spotřebního koše a rostoucích cen za energie a paliva si připlatí i za stát. Nápadů na vyšší zdanění se vyrojilo v poslední době několik a nám už pomalu může být jedno, jestli je za tím rozhazovačnost předchozích vlád, vlivy inflační, válečné, dopady loňského nerozumného zrušení superhrubé mzdy nebo klasická nenažranost erárního otesánka, který potřebuje nakrmit a ještě držet dost na přerozdělení. Především totiž nedostáváme odpovědi na související důležité otázky, tedy co za to a kde chce stát šetřit.

Bylo jen otázkou času, kdy vláda Petra Fialy prolomí tabu nezvyšování daní. Když si komunisti napsali loni zkraje podzimu na plakáty „Pomoc potřebným, zdanit bohaté!“, vysmívali jsme se jim a doufali, že se k prosazení svých plánů nedostanou a vyšším zázrakem se dostaneme k sestavení vlády, která se o ně nebude muset opírat a marxistické slogany poslouchat. Vyšším zázrakem to dopadlo dobře, abychom museli o rok později poslouchat ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku z KDU-ČSL, který říká - světe, div se – pomoc potřebným, zdanit bohaté.

Ještě pořádně nedozněly nápady na zdanění neočekávaného zisku, tedy vlastně daně ze štěstí, a už je tu větší bomba, kterou ohlásil Marian Jurečka. „Stojím si za principem, že lidé, kteří patří mezi příjmově vyšší skupinu obyvatel, by měli být připra- veni na vyšší míru solidarity,“ řekl v rozhovoru pro Právo a my samozřejmě víme, že se za mediálně přijatelnější „vyšší mírou solidarity“ skrývá progresivní zdanění. Jurečka předem mírní negativní PR dopady tím, že by mohlo jít o zdanění dočasné, na dva až čtyři roky, po které stát předpokládá nutnou pomoc domácnostem při pokrytí energetických nákladů.

Video placeholde
Kdo tvoří vládu České republiky? • Videohub E15

Mimochodem každého rozumného člověka v tuto chvíli napadne, zda není čas na revizi loňského faktického snižování daní. „Jasně jsme řekli, že v současné situaci je zapotřebí především hledat další zdroje pro státní rozpočet, i proto je pro nás důležité, abychom aplikovali solidaritu v oblasti daní, a to jak u právnických, tak i u fyzických osob. To podle nás každý soudný a rozumný člověk pochopí,“ říká k tomu Jurečka a my vypíchneme slogan „hledat další zdroje pro státní rozpočet“.

Když končí státní mejdan, existují v zásadě tři cesty. Natisknout víc peněz, což je cesta do pekla a zmiňujeme ji jen pro úplnost. Víc vybrat – což je cesta, kterou Jurečka zmiňuje. Anebo míň utratit, což už neříká. Před vládou je nyní vyjednávání o platech už tak drahého eráru, který požaduje zvýšení o inflaci. A také jednání o úpravě rozpočtu, kde jen Jurečkovo ministerstvo potřebuje desítky miliard. Na valorizaci důchodů, dofinancování sociálních služeb a podobně.

Je zde velký rozpor, který Fialova vláda zatím neumí vysvětlit. Hledá zdroje, ale neříká, kde sama ušetří. Princip solidarity má vždy dvě složky: naříkám, platím, ale chci vidět i úspory. Pokud toto Fiala, Stanjura nebo Jurečka lidem nevysvětlí, čeká je politická zkáza.