K připomenutí úterního hanebného výročí jejich takzvaného Vítězného února, ale také jiných smutných jubilejních událostí souvisejících se zločinným režimem, jehož následovatelé v čele s estébákem Vojtěchem Filipem a sbírkou stalinistických exotů formátu Marty Semelové nebo Kateřiny Konečné beztrestně dřepí ve funkcích, se konala spousta výborných vzpomínkových akcí, pořadů a vystoupení.
Mimo jiné jsem si vybral neopakovatelný večer Svíčka pro Toufara a bez přehánění zažil jednu z nejbáječnějších a nejdojemnějších chvil života. V Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici, kde právě před sedmdesáti lety zemřel komunisty umučený čihošťský farář, se odehrál zcela mimořádný počin společnosti CESNET.
Byl to audiovizuální koncert, kde po promítnutí dokumentu o Josefu Toufarovi a společné modlitbě zazněla skladba Elegie Toufarova kříže Zdeňka Poláška a Antonína Šrajera, kterou zahráli vzájemně propojení hudebníci v kostelech svaté Ludmily, svatého Štěpána, svatého Ignáce a svaté Kateřiny Alexandrijské. Varhaníka Jaroslava Tůmu krásně doprovodila pěvkyně Michaela Gemrotová.
V nevlídné deštivé noci pak spousta skvělých a též mladých návštěvníků vyšla před dům – hřáli jsme se voskovými plamínky, známí či neznámí, výborně jsme si popovídali. Toufarova, ale též Palachova a Zajícova památka a odkazy na život v pravdě stále žijí. Takže mýlil ses, drahý kamaráde, Karle Kryle, s těmito lidmi po boku nikdy nebudeme rýt držkou v zemi.
