Jedna z nejčastějších frází, s níž se redaktor zahraniční rubriky setkává, zní: „Jsme znepokojeni.“ V extrémní podobě pak: „Jsme hluboce znepokojeni.“ Jde o zavedený způsob, kterým vlády demokratických zemí dávají najevo, že někde zaznamenaly nepravost. Ale nehodlají s ní nic dělat.
Dá se přeložit zhruba jako: „Ano, opravdu o tom víme, už se nás na to neptejte.“ Znepokojení bývá slepé a nevyčerpatelné. Lze tak být vyveden z klidu hrozbou genocidy v jistém státě a následně pučem proti političce, kterou etnické čistky nijak nerozrušily.
Jsou i okamžiky, kdy znepokojení nestačí. Třeba když nějaká země neúspěšně otráví opozičního politika a pak ho aspoň zavře. V takové chvíli je naopak zapotřebí zachovat ledový klid. Vyzvat, aby s tím okamžitě přestala, a přitom rychle pokračovat ve stavbě společného plynovodu.
