Česká národní banka na začátku února nepřekvapila, pokračovala v úrokovém brzdění a zvedla repo sazbu o dalších 75 bodů na úroveň 4,5 procenta. Spolujezdci v autě, které řídí sama ČNB, však nejsou šlapáním na brzdu překvapeni. Trh s růstem sazeb počítal. Médii víří debata, jaký bude mít růst sazeb dopad na firmy a domácnosti. Jedním slovem blbý.
Podívejme se na to pozitivněji z investičního hlediska. Jedná se o úrokový diferenciál neboli o rozdíl českých a zahraničních úrokových sazeb, nejčastěji eurových či dolarových. Jak totiž ČNB zvedá sazby a současně Fed a ECB čekají na Godota, hlavně pak ECB, tak se bezprecedentně rozevřely nůžky mezi českými a eurovými, respektive dolarovými sazbami.
Tento rozdíl se potom pozitivně přenáší do výkonnosti měnově zajištěných korunových tříd různých fondů. Jednoduše korunový fond, který investuje v zahraničí a současně je měnově zajištěn, dodatečně profituje a aktuálně získává kolem čtyř procent ročně. Jak je to možné? Pomocí finančních derivátů (forwardy, swapy), jež se používají k eliminaci dopadu měnového rizika a v případě zvyšování rozdílu mezi domácími a zahraničními sazbami zajišťují vyšší výnos.
Očima guvernéra: Srovnání inflace v roce 2008 a teď:
Čím vyšší úrokové sazby v ČR a nezměněné sazby venku, tím vyšší dodatečný výnos ze zajištění. Samozřejmě to platí i opačně! Tučné období tak nemusí trvat věčně. U Fedu to pravděpodobně vypadá, že několik zvýšení sazeb brzo přijde. U ECB se dokonce objevují náznaky růstu sazeb na konci roku 2022. U ČNB se pravděpodobně blížíme úrokovému vrcholu.
Investování bylo, je a bude vždy spojené s rizikem. Pokud můžeme v investování omezit některá z rizik, a ještě na tom případně vydělat, potom by to mělo být předmětem zamyšlení většiny českých investorů. V tuto chvíli korunové měnově zajištěné fondy mohou být jednou ze správných voleb pro většinu investorů v rámci diverzifikace finančního majetku mimo českou kotlinu a nedohledné době přijetí eura.
