Ve starém Řecku se jí ne nadarmo říkalo vláda lůzy. LKY ale pochopil, že když se lidé budou mít dobře, což znamená více než hrst rýže na příděl, bude jim fuk, v jakém zřízení to žijí. Singapur může být rád, že je tak malý a nemá žádné nerostné bohatství, jinak by mu už někdo přijel nastolovat demokracii, která je přece vývozním artiklem. Komunismus u nás pohořel asi proto, že blahobyt byl jen iluzí, kterou vnucovala propaganda.
Plíživý úpadek Evropy pokračuje. Dalším z řady hřebíků do její rakve jsou čerstvá čísla o fúzích a akvizicích. Plyne z nich, že evropské podniky si může strčit do kapsy kdejaká už nejen americká, ale i asijská firma. Komu by se také v prostředí evropské ekonomické stagnace chtělo aktivně fungovat? Nepomáhají ani peníze zadarmo, které tiskne ECB. Jak budou evropské vlády reagovat na stále palčivější nedostatek financí na všechny ty sociální výdobytky, které od konce druhé světové války financují? Zvyšováním daní, samozřejmě.
Zajímavým ukazatelem je takzvaný den daňové svobody, teoretický den v roce, do kterého vše, co vyděláme, odevzdáme na daních. Ve Spojených státech je to v průměru v polovině dubna, což se liší stát od státu, zatímco v Evropě většinou ve druhé polovině června. Za chvíli by to také mohlo být v říjnu. Jen abychom nemuseli osekat sociální výdaje, na kterých si Evropa tak zakládá.
