Interní bezpečnostní rizika ve firmě – jak je poznat a minimalizovat?

Jak a kde vznikají interní hrozby?

Pod pojem interní hrozba řadíme lidské chyby, ztrátu dat při nepozornosti a nevědomé sdílení citlivých informací, nedostatečné zabezpečení účtů, ale i úmyslné aktivity škodící firmě. Motivace pak může být různá – od neznalosti a podcenění pravidel přes únavu a časovou tíseň až po zášť, hledání zisku nebo tlak z okolí.

Časté příklady interních incidentů:

• Zaměstnanec neaktualizuje své přístupové heslo a jeho účet je zneužit.
• Člen týmu odešle nevhodným adresátům citlivou přílohu bez kontroly jejího obsahu.
• Zaměstnanec si po odchodu z firmy ponechá přístupová práva, ta mohou být později zneužita.

Rizikové oblasti v každodenním provozu

Aby firma efektivně čelila interním hrozbám, musí znát slabiny své infrastruktury i procesů. Typicky sem patří:

• Nedostatečné řízení přístupů: Zastaralý systém přístupových práv vede k tomu, že i řadoví zaměstnanci mají k dispozici citlivé informace.
• Chybějící nebo jen obecné školení: Pokud školení kyberbezpečnosti probíhá jen jednou za několik let nebo se zaměřuje pouze na jednu oblast, zaměstnanci mohou přehlédnout mnohá rizika sociálního inženýrství, phishingu či jiných běžných útoků.
• Slabý monitoring aktivit: V malých i velkých firmách bývá audit aktivit často podceňován. Bez logování změn, žádostí o přístup nebo pravidelné analýzy neobvyklých akcí je složité incidenty včas rozeznat.
• Nedostatečný reporting a kultura mlčení: Obavy z následků vedou zaměstnance k tomu, že incidenty raději nehlásí, i když včasná reakce by minimalizovala škody.

Příčinou velkých škod bývají také chyby, nepozornost, či dokonce úmysl ze strany zaměstnanců | Zdroj: Shutterstock

Proč je interní riziko často podceňováno?

Mezi hlavní důvody patří falešný pocit bezpečí uvnitř firmy, přetížené IT oddělení a nižší povědomí vedení o šíři problémů. Řada manažerů navíc žije v domnění, že technická ochrana je klíčová a lidský faktor sekundární, což se v praxi často ukazuje jako fatální omyl. K tomu lze připočíst i neproškolené nové zaměstnance, rotaci pracovníků, absenci jasných směrnic a postupů či nedostatečný důraz na prevenci.

Vedení by mělo převzít odpovědnost za nastavení bezpečnostní kultury, komunikovat strategii napříč firmou a stanovit jasné role pro prevenci i reakci na incidenty. Dobré je také jmenovat v každém týmu „bezpečnostní vyslance“, kteří pomohou proaktivně šířit informace a motivovat kolegy.

Jak minimalizovat interní hrozby? Praktický postup v 5 krocích

1. Zmapování bezpečnostní kultury: Pravidelně posílejte dotazníky nebo anonymní hodnocení rizik a pořádejte interaktivní workshopy, které odhalí slabá místa.
2. Automatizace řízení přístupů: Využijte moderní identity management systémy – nastavte zánik účtu automaticky při odchodu pracovníka, segmentujte přístupy podle rolí a auditujte změny.
3. Simulace reálných interních útoků: Provádějte testování zneužití práv a modelujte situace, kdy interní pracovník úmyslně poškodí data nebo získá citlivé informace.
4. Pravidelná komunikace: Otevřeně informujte zaměstnance o důležitosti bezpečnosti, praktických rizicích i dopadech interních incidentů například formou firemního newsletteru.
5. Motivace k reportingu: Vytvořte prostředí, kde je hlášení incidentu vnímáno jako odpovědné, nikoliv trestné. Zaveďte systém důvěrné zpětné vazby.

Technologické nástroje jako podpora

Log management a SIEM, analýza chování uživatelů (UBA), multifaktorová autentizace nebo řešení typu PAM (Privileged Access Management) jsou dnes dostupné nejen velkým, ale i středním a menším firmám. Výrazně vám pomohou s automatizací auditu, archivací záznamů o změnách a rychlostí reakce na nestandardní chování uživatelů.

Závěr

Investice do interní bezpečnostní kultury, vzdělávání, technologií a komunikace s důrazem na prevenci je základem dlouhodobě odolné firmy. Neřešená drobná chyba může být začátkem velkých problémů, zatímco včasná reakce se naopak může stát zásadním faktorem pro snížení škod. Další tipy a články najdete na O2 CyberNews.