Vánoce ve Val Gardeně: Lyže, řezbáři a jihotyrolská harmonie
Ve Val Gardeně lemují ulice výlohy s lyžemi a vyřezávanými soškami. V předvánočním čase tvoří až fatální propojení – jede se tu slavný sjezd na Saslongu a okolo září nasvícené vánoční stromy.
Zdejší lyžařské podmínky jsou vyhlášené. Val Gardena láká nejen slavným čtyřicetikilometrovým okruhem Sella Ronda kolem stejnojmenného skalnatého masivu, ale i možná ještě malebnější částí Seceda. Ta je po většinu dne zalitá sluncem a nabízí nejdelší sjezdovku Dolomit – 10,3 kilometru dlouhou Pra Longiu. V roce 2031 se sem znovu vrátí mistrovství světa v alpském lyžování. K tomu vyhlášená gastronomie, noblesní hotely i rodinné apartmány. Val Gardena právem patří mezi top lyžařské destinace Evropy.
Ve stínu sportovních legend však zůstává jiný, neméně silný příběh regionu – tradice dřevořezbářství.
V jihotyrolské Val Gardeně na severu Itálie žije zhruba deset tisíc obyvatel, z nichž asi desetina se dodnes věnuje práci se dřevem. Vedle němčiny a italštiny se tu mluví také ladínsky, endemitním jazykem pěti dolomitských údolí. „Zdejší farmáři neměli dost knih ve svém jazyce, a tak si v zimě hledali jinou zábavu. Zatímco v sousední Alta Badii se více muzicírovalo,“ vysvětluje sochař Aron Demetz, jedna z nejvýraznějších osobností současného jihotyrolského umění. Už sakrální díla jeho dědečka zdobí řadu českých kostelů. Z údolí pochází i Giorgio Moroder, legenda filmové hudby a trojnásobný držitel Oscara.
Ateliér Arona Demetze sídlí v bývalé hale na okraji Ortisei, kde se dříve opravovaly sněhové rolby. Dnes tu mezi motorovými pilami, obráběcími stroji a desítkami dlát vznikají sochy z masivních kmenů. Autor často pracuje se sekvojí z Jižního Tyrolska, někdy až sto třicet let starou. „Každý letokruh, širší letní a užší zimní, nese svůj vlastní příběh,“ říká. Studoval ve Val Gardeně i na akademii v Norimberku, dnes sám vyučuje v Carraře v Toskánsku.
Prošel obdobím realistických figur, barevných akrylových povrchů i stříbřitých metamorfóz inspirovaných popkulturou. Dnes využívá pryskyřici, pracuje s vypalovaným dřevem a bronzem. „Proces tvorby je pro mě často důležitější než samotná socha,“ dodává. Jeho díla působí syrově, silně a zneklidňujícím způsobem krásně – podobně jako okolní horská krajina. Jedno z nich je aktuálně k vidění i v pražské Galerii Zvon na výstavě Dvojník.
Jen o kus dál, na svahu nad Santa Cristinou, tvoří Gehard Demetz. Bratranec Arona patří k mezinárodně uznávaným autorům, jehož práce se prodávají v galeriích v New Yorku, Tokiu, Koreji či Německu. Ateliér má v suterénu rodinného domu s výhledem do údolí, interiérem zní operní árie, okolo se tyčí sochy propojených bytostí. Pracuje převážně s lipovým dřevem, které si nechává vozit z Chorvatska, a často využívá jako model vlastního syna. Jeho sochy staví vedle sebe křehkost a brutalitu, nevinnost a temnotu. Jeden z jeho posledních cyklů nese příznačný název Život bez Vánoc.
Na druhý den nás Gehard vítá dole u lanovky na lyžích v kombinéze pořadatelů zdejšího slavného sjezdu světového poháru na Saslongu, který se jezdí každý rok těsně před Štědrým dnem. „Je dobré zůstat součástí komunity, je to náš způsob života,“ říká, než se spustí po trati dolů. Po několika jízdách už sedí na terase Baita Sofie Hütte na Secedě se sklenkou vína v ruce. „To je naše Dolce vita,“ usmívá se.
Spíš se chce dodat, že stará antická idea kalokagathie – rovnováhy těla a ducha – tady nachází svou moderní jihotyrolskou podobu.
