Ve velké bance prožil 25 let života. Zažil kolkování federálních bankovek, pionýrské období devadesátých let i střet kultur při příchodu nového vlastníka banky. Neuměl si představit jinou práci. Přesto se rozhodl odejít a vybudovat privátní byznys.
Jak se odchází po 25 letech z prestižní manažerské pozice ve velké bance, kde je člověk zvyklý na korporátní jistoty a benefity. Zeptali jsme se Pavla Onufera, oblastního ředitele společnosti K a Partneři a.s.
Když se podívám na svůj profesní život zpátky v čase, s trochou nadsázky ho mohu přirovnat ke kronice vývoje českého bankovnictví. Práce v bance mi dala hodně zkušeností a zážitků a ty pozitivní budou určitě převažovat. Ale bankovnictví se po finanční krizi v letech 2008–2009 zásadním způsobem změnilo. Automatizace, digitalizace, reorganizace, tlak na úsporu nákladů a na prodeje produktů za každou cenu. Začínal jsem mít pocit, že se to prostředí čím dál více odlidšťuje a práce mě přestávala těšit. V roce 2015 ve svých 47 letech jsem se rozhodl z toho bludného kruhu vystoupit. S odstupem času mohu říct, že je velmi příjemné pracovat bez nutnosti politikaření, neustálých kompromisů a konfliktů zájmů. A navíc mám teď podstatně lepší work-life balance.
Jak se Vám po letech vracelo k tomu, že zase sám děláte obchody a nejste už „velký ředitel, který má na všechno lidi“?
Možná se budete divit, ale já si opravdu užívám to, že mohu s klientem projít všemi fázemi obchodu. Samozřejmě to zpočátku vyžadovalo poměrně rozsáhlé samostudium, abych mohl absolvovat všechny odborné testy, které vyžaduje legislativa. Mám k dispozici kvalifikovanou asistentku, také bývalou zaměstnankyni banky, která mi připravuje všechny podklady a dokumenty. Já se pak můžu naplno věnovat klientům. A mám dostatečný prostor i na vedení týmu kolegů. Všichni z nich mají stejně jako já za sebou úspěšnou pracovní kariéru v bankovnictví. Troufám si tvrdit, že s nimi mám nastaven opravdu přátelský vztah. Upřímně: převážnou část manažerských technik, které jsem používal v korporaci, jsem prostě vyřadil z repertoáru.
Dlouhodobý vztah je to, na čem záleží.
Z čeho máte největší radost?
Poté, co jsem změnil svoji roli a mohl se postavit bez konfliktu zájmů na stranu klientů, stal jsem se často hlavním správcem jejich rodinných a firemních financí. S většinou z nich jsem si vytvořil opravdu osobní, v řadě případů i přátelský vztah. A to je nesmírně obohacující.
Proti možnostem v bance mám na výběr výrazně větší škálu produktů, nejsem omezen žádným plánem či zájmy akcionářů banky a mohu opravdu pružně reagovat na změny na trzích. Samozřejmě tohle říkám se vší pokorou. Práce mě znovu baví a těším se na další léta v byznysu, tentokrát ale vlastním.
