Explosia přežila krizi, roste a nespoléhá jen na světoznámý semtex
Státní firma si loni na jaře připomněla 95 let od ustavující valné hromady Československé akciové továrny na látky výbušné v Semtíně. Výročí se nemusela dožít. Měla potíže s bankami a klíčovými dodavateli surovin, čelila protestům odborářů i tragické havárii. Teprve nedávno se znovu postavila na nohy. V posledních dvou letech přijala 150 nových zaměstnanců a dosáhla rekordního padesátimilionového zisku.
„Teď se běžte schovat,“ říká výzkumný pracovník Ladislav Říha, když se chystá odpálit rozbušku podlouhlé kumulativní nálože Semtex Razor. Zatímco rychle spěcháme za betonový val, Říha za námi posléze dorazí vycházkovým tempem. „Trochu to bouchne,“ upozorní po asi půlminutě čekání a dá si prsty do uší. Instinktivně ho napodobíme. Vzápětí to bouchne. A hodně.
Jdeme se podívat, co se stalo s ocelovým plátem o síle dva a půl centimetru. Po chvíli hledání najdeme vskutku jako břitvou rozříznutý kus železa. Nečekal bych, že řez bude tak rovný. Speciální nálož, která slouží k destrukci různých typů konstrukcí, velkých strojů nebo vojenské techniky, lze ohýbat a délku zkracovat obyčejným kapesním nožem. Razor si poradí s ocelí silnou až čtyři centimetry. Postup je násobně rychlejší, levnější a bezpečnější než třeba použití autogenu. „A kde je ten druhý kus?“ ptám se. „Někde tam, už ho nenajdeme,“ ukáže Říha k blízkému lesu.
Chrání je svatá Barbora
Celý 390 hektarů velký areál s více než třemi stovkami budov není zalesněný náhodou. Stromy tlumí exploze. Totéž platí o jakýchsi obřích bunkrech zakrytých zeminou a drny trávy.
„Tady je áčko, vyrábí se tam nitroglycerin, v béčku bezdýmné prachy, v elku černý prach,“ postupně ukazuje obchodní ředitel Pavel Bulant při projížďce komplexem připomínajícím poněkud zanedbanou zámeckou oboru. O tom, že v Explosii je práce riziková, zaměstnanci vědí. Těm novým se na polygonu ukazuje, co mohou způsobit výbuchy trhavin a prachů, pokud se poruší přísné předpisy. Naposledy tady došlo k neštěstí v dubnu 2011, na místě zahynuli čtyři lidé. Tam, kde stály dva objekty na výrobu perunitu, je jen zeminou upravené místo.
„Celkem 86 obětí za dobu existence firmy nám připomíná nebezpečí, kterému jsou zaměstnanci každý den vystaveni. O rodiny pozůstalých se staráme, jsme v kontaktu,“ dodává Bulant. Všechny oběti mají společný pomník v nedaleké obci Hrádek, který byl po letech chátrání opraven. Je na něm vyobrazena svatá Barbora, ochránkyně před náhlou a nenadálou smrtí.
Američané, nebo Češi?
Rodinným stříbrem továrny je semtex, jehož název je složený ze slov Semtín a Explosia. Byl vyvinutý na počátku padesátých let minulého století, sériová produkce začala v roce 1964.
Dodnes je receptura přísně střežena, zná ji jen úzká skupina lidí. Do současnosti bylo vyrobeno 690 tun této trhaviny. Nebyly to tedy tisíce tun, jak dodnes uvádějí některá média doma i ve světě.
O zrodu jednoho z nejslavnějších československých výrobků se dodnes spekuluje. I když s plastickými trhavinami postupně přišly Velká Británie, Francie, Polsko, Německo, Rakousko či Slovensko – kde jsou známé jako chemex či tvarex –, nejvážnějším soupeřem semtexu na trhu je i nadále americká C4. Datum vzniku obou trhavin se nápadně shoduje.
A to je důvod, proč se dodnes vedou hádky o to, zda vynález neodcizila buď CIA Československu, nebo tehdejší komunistická rozvědka Spojeným státům.
Jisté je to, že v třeskutých mrazech i tropických vedrech si semtex zachová elasticitu nesrovnatelně déle. „C4 začíná tvrdnout už po roce. Naopak u semtexu poskytujeme pro vojenské účely záruku zachování totožných vlastností až patnáct let. Civilní sektor tak dlouhou garanci nepotřebuje, trhaviny skladuje nejvýše dva roky,“ upřesňuje Ladislav Říha. Z potutelného výrazu jeho tváře je zřejmé, že o prvenství semtexu před C4 nepochybuje.
Závislost na Babišovi
Aby Československá akciová továrna na látky výbušné nebyla závislá na dodávkách surovin ze zahraničí, vznikla v jejím sousedství v roce 1928 sesterská Synthesia. Po druhé světové válce se ze sestry stala matka, následně byl celek přejmenován na Východočeské chemické závody Synthesia.
Až v roce 1990 se pro část fabriky opět začal používat původní název Explosia. Po rozpadu Varšavské smlouvy se nemusela tolik potýkat s propadem do té doby tradičních trhů jako ostatní české zbrojovky – vždy vyráběla pro kamenolomy a doly. Přesto musela z původních 1500 zaměstnanců zeštíhlit o dvě třetiny. Její současné vedení si cenní hlavně toho, že v letech po listopadu 1989 odolala několika pokusům o privatizaci.
Dosud největší změna přišla na začátku minulé dekády. Předlužený holding Aliachem, do něhož se z krachujícího Chemapolu soustředila lukrativní část chemické výroby včetně Synthesie, vláda Miloše Zemana prodala Agrobohemii, respektive Agrofertu. Jeho majitel Andrej Babiš hlavně s podporou tehdejšího šéfa rezortu obrany Jaroslava Tvrdíka pak ty samé ministry přesvědčil o tom, aby si stát vzal Explosii jako strategický podnik zpět.
Českou konsolidační agenturu to přišlo na 700 milionů korun, o něž se snížila její pohledávka vůči Agrobohemii. Navíc byla Explosia chybně oceněna, což Babišovi přihrálo dalších 180 milionů. „Pokud se tato částka sečte se snížením dluhu, díky vrácení Explosie koupil celý Aliachem účetně se ziskem,“ píše v knize Babiš – příběh oligarchy její autor Tomáš Pergler.
Tím ale jednostranně výhodná transakce neskončila, Babiš na úkor státu profituje dodnes. Zemanův kabinet Synthesii ponechal výrobny nitrocelulózy, ledku, nitračních kyselin a dalších surovin, na nichž byla sentínská dynamitka ještě nedávno zcela závislá. A to ji málem zlikvidovalo.
V roce 2008 začala Explosia pociťovat důsledky globální ekonomické krize. Situaci navíc dramaticky zhoršily její dluhy vůči Synthesii. Nebýt stomilionového úvěru od Nečasovy vlády, z něhož už má v současnosti polovinu splacenou, velmi pravděpodobně by zkrachovala.
„Svazek se Synthesií je sňatkem z rozumu, přesto jsou naše vztahy nadstandardní. V poslední době se snažíme dodávky surovin diverzifikovat, abychom nebyli závislí pouze na Synthesii a eliminovali tak kritická místa výroby,“ popisuje přístup nových manažerů Pavel Bulant.
Výroba na semtexu nestojí
Hospodaření kdysi nejúspěšnějšího podniku na výbušniny v bývalém sovětském bloku nikdy nestálo na semtexu. Toho se podobně jako v minulosti i dnes každoročně vyprodukuje maximálně několik desítek tun. O řády výše stojí průmyslové trhaviny a vojenské bezdýmné prachy.
„Teď vyrábíme asi šest tisíc tun různých druhů trhavin a prachů ročně,“ ukazuje na grafu finanční ředitel Explosie Robert Macek.
Tržby začaly znovu růst v roce 2012, kdy přesáhly půlmiliardovou hranici. „Letos chceme dosáhnout osmi stovek milionů, za dva roky miliardu,“ dodává Macek. Výsledky se odrážejí v investicích za 50 až 80 milionů ročně. Firma vybavuje provozy novými technologiemi na velkorážovou munici a nitrocelulózové prachy.
Před časem hospodaření Explosie pomohla havárie v belgické pobočce jejího úhlavního konkurenta PB Clermont, kde vybuchl mlýn na zpracování prachů. Následně v Semtíně zaznamenali nebývalý nárůst poptávky po střelivinách, což jsou třeba prachy určené do nábojů. V příštích letech se zaměří hlavně na výrobky, jejichž základem je dynamit. Značné šance také mají hnací náplně se spalitelnými plášti určené pro kanonové houfnice, kde česká továrna patří k absolutní světové špičce.
| Explosia v datech | |
|---|---|
| 1920 | Ustavující valná hromada Československé akciové továrny na látky výbušné |
| 1928 | Vzniká Synthesia |
| 1934 | Přejmenování obou podniků na Explosii |
| 1946 | Z obou firem vzniká Synthesia. n. p., později Východočeské chemické závody |
| 1990 | Obnoven název Explosia |
| 1998 | Vznik Explosia, a. s., s povolením k exportu vojenského materiálu, je dcerou Synthesie |
| 2001 | Vláda prodává Synthesii, Explosii a další firmy v Aliachemu uskupení Agrobohemia |
| 2002 | Jediným akcionářem Explosie je stát |
