O „zlatých rukách“ svých zaměstnankyň mluví Petr Kovylin, generální ředitel porcelánky Rudolf Kämpf, téměř bez ustání. „Každý kousek je nenahraditelný, protože lidé do něj dávají svou duši. Když třeba ženu naštve manžel, tak zmáčkne ouško o trochu víc a hned je to jinak,“ popisuje nuance výroby. Ačkoli je sám Rus, o porcelánce Kovylin mluví, jako by šlo o rodinný podnik, v němž navazuje na tradici svých předků. „Vidíte ty fasády? Všechny budovy postupně opravujeme tak, aby vypadaly jako kdysi,“ odhaluje plán rekonstrukce.
Pro porcelánku v Loučkách jsou opravdu zcela zásadní dovedné ruce zaměstnankyň. Továrna jako jediná v Evropě totiž zachovala ruční výrobu, a to i díky tomu, že jako menší podnik zůstala stranou pozornosti plánovačů národního podniku Karlovarský porcelán. Tak se jí vyhnul přechod na strojní produkci.
Terinu už nikdo nekupuje
V roce 2008 se firma Rudolf Kämpf rozhodla udělat z ruční výroby svou výhodu. Poslední roky ukazují, že tato sázka se zřejmě vyplatila. Po rozpadu státního Karlovarského porcelánu v Česku vzniklo 28 porcelánek, do dneška přitom přežilo jen šest a ta v Loučkách je mezi nimi.
Krize odvětví se přitom netýká jen Česka, ale celého světa. Jednou z příčin je podle Kovylina změna způsobu stolování. „Nikdo už třeba nekupuje terinu (polévkovou mísu – pozn. red.), protože ji nemá kam dát,“ popisuje ředitel. Rodiny se podle něj také méně scházejí u společného jídla.
Porcelánky mají podle něj na výběr dvě cesty, jak přežít. Jednou je orientace na množství, druhou ruční výroba porcelánu, který si drží hodnotu. Porcelánka Rudolf Kämpf také hodlá posílit podíl ruční malby. Zatímco předloni vznikalo 90 procent dekorů tiskem, letos by to mělo být už jen 60 procent.
Podle Kovylina má ruční výroba oproti té strojní další výhodu, která porcelánce usnadňuje každodenní boj o přežití. „Velké porcelánky den nastavují stroj, který pak měsíc vyrábí totéž. My můžeme výrobu měnit rychle. To je tajemství naší práce,“ říká s tím, že podnik Rudolf Kämpf nabízí okolo 75 tisíc různých kombinací tvarů a dekorů výrobků.
Firma, jejíž hlavní odbytiště představují postsovětské státy, loni vyrobila 99 tisíc kusů porcelánu při obratu téměř 64 milionů korun, což jsou nejlepší čísla posledních let. Porcelánka Rudolf Kämpf přitom po třech letech musela omezit dodávky na ukrajinský trh. „Na Ukrajinu se teď prostě nedá dodávat. Dokonce nám po cestě kradli zboží,“ vysvětluje situaci Kovylin.
Porcelán jako investice
Na ruském trhu ale navzdory hospodářskému propadu firma pokles zájmu zatím nepocítila a stále zde prodává přes polovinu produkce. „Naši ruští partneři prodali v lednu a únoru zboží za 18 milionů rublů,“ říká šéf porcelánky. Objednávky z Ruska má podnik zatím do konce května. „Co bude potom, nevíme,“ připouští Kovylin. Obavy ale podle něj nejsou na místě. „Když rubl klesá, lidé přemýšlejí, kam uložit peníze. A ručně vyrobený porcelán vždycky byl a bude cenný.“
Jeden zázrak je to vyrobit a druhý prodat. A nám se oba ty zázraky podařily. Ale jak, to se mě neptejte, to sám nevím
Porcelánce se navíc před několika lety podařil vstup do Spojených arabských emirátů. Firma otevřela kancelář v Abú Dhabi a vzápětí zde prorazila s porcelánovým servisem šitým na míru místním zákazníkům. „Ten šálek, co právě držíte, stojí tři tisíce eur,“ varuje jen zpola žertem šéf porcelánky, když předvádí opulentně zdobený kousek, na jehož povrchu převažuje zlato.
Každý kus z pozlacené sady prochází devítinásobným vypalováním a za rok tak porcelánka zvládne vyrobit jen čtyři takové servisy. „Jeden zázrak je to vyrobit a druhý prodat. A nám se oba ty zázraky podařily. Ale jak, to se mě neptejte, to sám nevím.“ Ve firmě Rudolf Kämpf hledají i další drobné díry na trhu, každý rok třeba vyrábějí sošky se znameními čínského lunárního kalendáře.
Talíře pro prezidenta
Ačkoli se Kovylin rád chlubí tím, že porcelán z Louček reprezentuje Česko na ruském trhu a ukazuje i děkovný dopis od ruského premiéra Dmitrije Medveděva, neopomene zdůraznit ani výraznou domácí stopu. Porcelán se značkou Rudolf Kämpf totiž při oficiálních příležitostech používali a používají všichni tři čeští prezidenti.
Zájem o porcelán Rudolf Kämpf ale v poslední době roste i u českých zákazníků, na domácím trhu nyní zůstává asi pětina výroby. „Lidé už nechtějí sériovou výrobu a i v Česku jsou už ochotni platit za originál,“ říká Kovylin. Letos také porcelánka v Praze otevřela podnikovou prodejnu.
Velké oblibě se u domácích zákazníků těší známý „cibulák“, který s drobnými obměnami vyrábí hned několik porcelánek na Karlovarsku. Zajímavostí je, že na tradičním nádobí se žádná cibule nevyskytuje, lidé si ji totiž pletou s granátovým jablkem. „Je také paradoxní, že ačkoli Češi považují cibulák za vlastní, vymyslel ho Němec,“ dodává Kovylin.
Na významnější rozšíření výroby firma Rudolf Kämpf navzdory růstu poptávky nepomýšlí. Porcelánka se totiž blíží své maximální kapacitě a pro další expanzi jí chybí kvalifikovaní zaměstnanci. „Za tři až pět let budeme mít problémy se zaměstnanci,“ varuje Kovylin.
Střední školy totiž přestaly připravovat zaměstnance pro keramický průmysl. Porcelánka se proto snaží udržet stávající zaměstnance. „Máme tu deset lidí, kteří u nás pracují 40 až 45 let. To je náš zlatý fond,“ říká Kovylin. Nové zaměstnance si v Loučkách chtějí sami vzdělávat. „Udělám všechno pro to, aby český porcelán neskončil,“ uzavírá Kovylin.
| Tradice přes sto let |
|---|
| Porcelánka v Loučkách vznikla v roce 1907. Její start provázel krach zakladatele Benjamina Hunta, po němž stavbu převzal a dokončil Rudolf Kämpf. Jeho jméno porcelánka nesla do roku 1945, kdy byla znárodněna. Nejprve se stala součástí státního podniku Slavkovský porcelán, v roce 1958 stejně jako další porcelánky v regionu přešla pod křídla Karlovarského porcelánu. V roce 1992 porcelánku získala společnost Leander 1946. O šest let později porcelánku tvrdě zasáhla tehdejší krize v Rusku, kvůli které musela propustit téměř čtvrtinu lidí. Propad poptávky na klíčovém trhu ale nakonec přežila. V roce 2006 továrnu v Loučkách ovládla investiční společnost SVCH Group, která ji vlastní dodnes. |
