„Rakouský Jančura“ Stefan Wehinger vyhlásil státním drahám cenovou válku

Dvoupatrová souprava od švýcarské firmy Stadler trochu připomíná pražské příměstské vlaky City Elefant

Dvoupatrová souprava od švýcarské firmy Stadler trochu připomíná pražské příměstské vlaky City Elefant Zdroj: E15 Anna Vackova

nádraží v Rakousku
rakouské nádraží
jídelní menu na rakouské železnici
interiér vlaků
ukončete výstup a nástup, Westbahn odjíždí
6
Fotogalerie
Rakouské koleje donedávna patřily výhradně červeným vlakům státních drah. V prosinci se však objevil nový hráč, který chce monopol ÖBB ukončit. Po rakouské železnici se teď prohánějí modrozelené soupravy soukromé firmy Westbahn, které cestující vozí za polovinu ceny. Vydali jsme se je vyzkoušet.

Je studené lednové ráno, padá déšť se sněhem. Skleněnou halou nádraží v Linci prochází parta mladých lidí v modrozelených uniformách a džínsech. Na hlavách mají takzvané lodičky a každý z nich za sebou táhne kufr na kolečkách, takže trochu připomínají posádku letadla.

Je mezi nimi i René a Ines. On dříve pracoval ve strojírenství, ona ve školství. Teď oba stojí na nástupišti a zimomřivě se choulí a čekají, až přijede vlak stejně modrozelený jako jejich uniformy, ve kterém budou kontrolovat lístky, prodávat jídlo, uklízet a starat se o cestující. V Linci se totiž na palubě Westbahnu střídá směna.

„Je to každý den něco jiného,“ říká o své nové práci stevard René. Když se dozví, že jedeme na rozhovor s jejich šéfem, ujišťují nás, že to stihneme. Vlaky jezdí včas a generální sídlí hned na vídeňském nádraží, vysvětlují.

Čerstvá síla. Zaměstnanci Westbahnu v Linci jdou vystřídat kolegy. Práce je čeká rozmanitá – kontrolovat lístky, prodávat jídlo, uklízet a starat se o cestujícíČerstvá síla. Zaměstnanci Westbahnu v Linci jdou vystřídat kolegy. Práce je čeká rozmanitá – kontrolovat lístky, prodávat jídlo, uklízet a starat se o cestující | E15 Anna Vackova

Do Vídně s Westbahnem: modrozelená smršť

Přijíždí modrozelený vlak a vystupují z něho další modrozelení lidé. Ty střídá čerstvá posádka. Dvoupatrová souprava trochu připomíná pražské příměstské vlaky City Elefant. Ne náhodou – vlaky o šesti vagonech dodala švýcarská firma Stadler a jejich design vychází z curyšského příměstského S-Bahnu. Jen s tím rozdílem, že jezdí až 200 kilometrů v hodině. Podobné vlaky si u Stadleru objednal i český železniční dopravce Leoš Novotný, který se prý Westbahnem inspiroval.

Vlak přijíždí ze Salcburku plný zhruba ze tří čtvrtin. Lístek na celou trasu Salcburk –Vídeň stojí 21 eur, o polovinu méně než u státních drah. Náš lístek z Lince koupený přes internet stál 15 eur, teď ale zjišťujeme, že jsme si ho za tu cenu mohli koupit i ve vlaku. Westbahn se snaží srazit náklady, kde se dá: nemá žádné nádražní pokladny.

Modrozelené ladění. Důraz na korporátní identitu je
ve vlacích Westbahnu obrovský, cestujícím na každém kroku připomínají, že nejedou s ÖBB.Modrozelené ladění. Důraz na korporátní identitu je ve vlacích Westbahnu obrovský, cestujícím na každém kroku připomínají, že nejedou s ÖBB. | E15 Anna Vackova

Nehlučně projíždíme zasněženou podalpskou krajinou, vůbec se nezdá, že se rychlost blíží dvěma stovkám kilometrů v hodině. Přichází stevard René s čtečkou na lístky, několik cestujících si od něho kupuje jízdenku, jiní mávají papíry vytisknutými z internetu. Někteří cestující využívají bezdrátový internet „westlan“. Ve vlaku je také několik míst s občerstvením, kde jsou v modrozeleném designu baleny dokonce i croissanty – důraz na korporátní identitu je obrovský. Na každém kroku cestujícím připomínají, že nejedou vlakem ÖBB.

Vlakem cestuje i Christian Hellsberg. Denně pendluje mezi Lincem a St. Pölten, kde vyučuje hudební výchovu. Jezdil s ÖBB, teď někdy s Westbahnem – podle toho, jaký má zrovna ve škole rozvrh. Mezi službami nevidí velký rozdíl. Má roční kartu, takže ho cesta vyjde stejně draho s oběma firmami. „Jen se tyhle vlaky malinko více třesou, protože jsou z lehké oceli,“ poznamenává. „Je tu ale přátelský personál.“ Celkově příchod Westbahnu vítá: „Monopoly jsou vždycky problém.“

Srdečný a nesdílný Stefan Wehinger

Na vídeňské Westbahnhof přijíždí vlak na čas – dvě stě kilometrů z Lince do Vídně překonal za hodinu a třicet sedm minut. Hlavní stan má Westbahn přímo tady na nádraží. Firmě patří šesté patro betonové kancelářské budovy. I tady je všechno modrozelené: hrníčky, pohovky, polštářky na nich. Asistentka nás vede rozlehlým open spacem do prostoru, který by se dal označit jako společenská místnost. Je tu velká plazmová obrazovka, kde se mohou zaměstnanci dívat na televizi, kuchyňský kout, automat na kávu, pohovky. Stojan s uniformami, ze kterého si co chvíli někdo vezme kabát nebo ho tam pověsí. V kanceláři panuje čilý ruch – všude procházejí většinou velmi mladí lidé. Jdeš na cigáro? Ne, teď jsem byl, baví se při vaření kávy.

Stefan WehingerStefan Wehinger | E15 Anna Vackova

Šéf má zpoždění kvůli schůzce s jinými novináři. Je na roztrhání – všichni chtějí slyšet příběh o muži, který se rozhodl ukončit monopol ÖBB. Stefan Wehinger, který přichází v doprovodu svého mluvčího, se však od českého Radima Jančury dost liší. Vítá nás sice srdečně, ale chybí mu Jančurova výřečnost. Během rozhovoru Wehinger nerad říká jakákoli čísla o zisku nebo obratu, několikrát řekne „to je tajné“ nebo „firemní tajemství“. Že by pozůstatek z dob, kdy pracoval jako šéf státních drah? Anebo ohledy na spolumajitele? Sám Wehinger vlastní čtvrtinu akcií společnosti Rail Holding, která je mateřskou firmou Westbahnu. Dalšími akcionáři jsou šéf Strabagu Peter Haselsteiner nebo francouzské státní dráhy SNFC.

Po rozhovoru nás Wehinger zavede do „mozku“ Westbahnu. Tvoří ho místnost s monitory, na nichž je možné sledovat pohyb kteréhokoli ze sedmi vlaků na trati, časy a případná zpoždění. Za šest týdnů ostrého provozu se firmě zatím daří jezdit včas na 98 procent. Nakonec nám Wehinger potřásá rukou a přeje šťastnou cestu zpátky do Lince s vlakem státních ÖBB.

Zpět s ÖBB: 10 minut zpoždění

V hale na vídeňském západním nádraží si na velké tabuli vybíráme zpáteční spoj. Zatímco u Westbahnu jezdí jen švýcarský Stadler, u ÖBB si na obrázové tabuli můžete vybrat z řady strojů: od starších vlaků InterCity přes mohutné šedé stroje německé výroby, superrychlé ICE až po nejmodernější vozy Railjet. U tabule postávají dvě dívky v červených bundách ÖBB, které nám hned nabízejí pomoc, ochotně vyhledávají spoj. Ale když přijde řeč na focení, odbíhají se zeptat do kanceláře. Když řekneme, že porovnáváme kvalitu s Westbahnem, s focením nakonec svolí.

Červená konkurence. U státní ÖBB si cestující může
vybrat, jakým vlakem pojede: od starších vlaků InterCity přes mohutné šedé stroje německé výroby, superrychlé ICE, až po nejmodernější vozy Railjet. V nich lze rychlost jízdy sledovat na obrazovceČervená konkurence. U státní ÖBB si cestující může vybrat, jakým vlakem pojede: od starších vlaků InterCity přes mohutné šedé stroje německé výroby, superrychlé ICE, až po nejmodernější vozy Railjet. V nich lze rychlost jízdy sledovat na obrazovce | E15 Anna Vackova

Vybíráme si soupravu Railjet z Vídně do Innsbrucku, která se snad brzy objeví i na českých kolejích. Vagon druhé třídy je navečer plný k prasknutí. Jednopatrový vlak působí celkově stísněněji než dvoupatrový Stadler, který měl u východů množství prostorných odpočívadel. Vlak také nevoní novotou jako vagony Westbahnu. Stevardi tu nepracují, během cesty vlakem jen jedinkrát projde průvodčí.

V samotné jízdě velký rozdíl není – po kolejích jede souprava Railjet stejně tiše a ještě o něco rychleji. Rychlost je možné sledovat na obrazovce, v jednu chvíli dosáhne 200 kilometrů v hodině. Od roku 2008 drží vozy Railjet jako rakouský stroj v Rakousku rychlostní rekord 275 kilometrů v hodině. Nicméně do Lince přijíždíme s desetiminutovým zpožděním.
Celkové srovnání: Westbahn se svými sedmi vlaky jednoho typu není pro ÖBB soupeřem. Ale je to příjemné zpestření, které může hlavního operátora přinutit zvýšit kvalitu.

Mozek. Na monitorech ve vídeňské centrále lze sledovat pohyb kteréhokoli ze sedmi vlaků na trati, časy a případná zpožděníMozek. Na monitorech ve vídeňské centrále lze sledovat pohyb kteréhokoli ze sedmi vlaků na trati, časy a případná zpoždění | E15 Anna Vackova

Rozhovor se Stefanem Wehingerem čtěte v E15 příští úterý