Desítky starých parních lokomotiv, zrezlé vagony, dokonce torza celých nákladních vlaků. Bizarní kovový hřbitov je skryt na jihoamerické náhorní plošině Altiplano. Dřív lákal zloděje, dnes ho objevují fotografové.
Tohle místo je pusté a depresivní, a přece má své kouzlo. V drsné polopoušti víc než 3,5 tisíce metrů nad mořem v jihoamerické Bolívii už desítky let pomalu reznou a rozpadají se lokomotivy a vlakové vagony. Kdysi vozily nerosty z místních dolů směrem ke vzdálenému pobřeží Tichého oceánu. Hřbitov pár kilometrů za malým městečkem Uyuni ale dokladuje, že těžba i vlaková doprava tu nakonec vzaly za své.
Železnici projektovali Britové
Megalomanské sny o vybudování velké železniční sítě se ve druhé polovině 19. století vylíhly v hlavě tehdejšího bolivijského prezidenta, jímž byl Aniceto Arce Ruiz. Stavba trasy, která měla spojit jižní Bolívii a pobřeží Pacifiku u přístavu Antofagasta, začala v roce 1888 a trvala čtyři roky. Jak už to v té době při stavbě železnic bývalo, měli v tom prsty Britové. Poslali na stavbu své inženýry a také se spolupodíleli na financování projektu. Vyrostla jen část plánovaných tras.
Dráha nicméně nějaký čas prosperovala. Ve čtyřicátých letech minulého století ale přišel kolaps. Mělo to vícero příčin. Doly v tomto regionu byly už z velké části vytěženy a dopravu směrem na pobřeží opakovaně zhatily pohraniční spory a ozbrojené konflikty se sousedním Chile. Zlatá éra vlakové dopravy skončila a vyřazené vagony tu zůstaly v zapomnění chátrat.
Pro milovníky urbexu
Ovšem protože na plošině Altiplano relativně málo prší, kvalitní kov odolává i po více než 70 letech. A víc než vítr nebo slunce dali nakonec krásným lokomotivám zabrat zloději a vandalové. Lidé v Uyuni si ovšem uvědomili potenciál Hřbitova vlaků coby cestovatelské atrakce, takže nyní staré lokomotivy před vandalismem chrání. Lokalita láká hlavně fotografy a milovníky v poslední době stále populárnějšího urbexu, tedy prozkoumávání starých průmyslových areálů nebo opuštěných budov. Vlaky si lze u Uyuni libovolně – a na vlastní nebezpečí – prolézat. Chcete si udělat fotku na děravé střeše vagonu, vleže na kolejích mezi koly, nebo uvnitř zrezavělého kotle? Proč ne, fantazii se meze nekladou. Lepší je ale „nekazit“ ponurou krásu místa a fotit jen samotná torza vlaků bez lidí.
Železniční provoz mezi jižním Altiplanem a tichomořským pobřežím funguje v omezené míře dodnes, takže lze do Uyuni přijet stylově vlakem. Trase vede fascinující andskou horskou krajinou. A některé vagony působí tak, že už také samy co nevidět skončí na místním bizarním hřbitově.
Kde zemřeli legendární bandité Tato oblast Bolívie byla v roce 1908 také posledním útočištěm legendárních amerických vlakových lupičů Butche Cassidyho a Sundance Kida. Ti sem doputovali ze Spojených států na útěku před zákonem, ale pauzičku od svého řemesla si nedali. Ukradli 15 tisíc tehdejších bolivijských pesos určených na výplaty pro horníky (v dnešních cenách asi pouhé dva tisíce dolarů) a na paty se jim proto rázem pověsili bolivijští policisté i vojáci. Oba banditi prý byli nakonec zabiti při přestřelce ve vesničce San Vicente. K tomuto odlehlému místu se dá dnes přiblížit vlakem, který z Uyuni vyjíždí několikrát týdně. Je potřeba vystoupit v městečku Tupiza a tam si najmout koně nebo terénní vůz, který vás dopraví až k samotné horské osadě San Vicente. |
