Turistika na Tchaj-wanu? Vyskákat z autobusu, vyfotit se a honem na oběd

Turistika na Tchaj-wanu

Turistika na Tchaj-wanu Zdroj: Tomas Stingl/E15

Turistika na Tchaj-wanu
Turistika na Tchaj-wanu
Turistika na Tchaj-wanu
Turistika na Tchaj-wanu
Turistika na Tchaj-wanu
8
Fotogalerie
Na tom ukazateli musejí chybět minimálně dvě nuly. To si nevyhnutelně pomyslíte u rozcestníků v národních parcích asijského ostrova Tchaj-wan. Český turista odkojený dálkovými pochody nevěřícně zírá na směrovky, které hlásají, že stezka k posvátnému stromu je dlouhá 75 metrů nebo že buddhistický chrám je vzdálen víc než závratných sto metrů.

Vzdálenosti jsou totiž dimenzovány pro místní výletníky, kteří nejsou zvyklí přespříliš chodit. Zastávají klasický asijský přístup k turistice. Tedy přijet na nějakou vyhlídku nebo k památce co nejblíž po silnici, vyskákat z autobusu, rychle se vyfotit ve všech možných kombinacích s přáteli a pak zas šup zpátky do autobusu a honem na oběd.

V horských parcích vás o to víc překvapí až marnotratně precizní úprava stezek. Všechny jsou zpevněny pohodlnými dřevěnými chodníčky a schodišti, která vedou i na nejvyšší horské vrcholky. Paradox je, že většina tchajwanských turistů dokonale upravené trasy nikdy nevyužije, protože se projdou jen v blízkosti parkoviště a informačního centra parku.

O to víc si hory vychutná milovník přírody, který může pokračovat nerušeně po tiché a prázdné stezce sám i mnoho kilometrů. Dokonalá úprava horských tras je o to sympatičtější, že většina parků nevybírá buď vůbec žádné vstupné, nebo jen drobný poplatek, který navíc zahrnuje i pojištění pro případ úrazu.

Kam po stezkách na Tchaj-wanu vyrazit? Turistickou atrakcí číslo jedna je jednoznačně kaňon Taroko, který se zařezává podél průzračné řeky Liwu do hor. Vede jím vyhlídková silnice. Po fascinující, téměř stokilometrové sekvenci serpentin lze přímo od břehu oceánu vyjet na kole či na mopedu rovnou až k nejvyšším vrcholům Tchaj-wanu do výšky kolem 3,5 tisíce metrů nad mořem. Taroko také nabízí mnoho pečlivě upravených stezek pro pěší treky.

Přímo z hor je vyhlídka na mrakodrapy

Další vysokohorský region – národní park Yangmingshan – je kuriózní tím, že se klene přímo nad moderním hlavním městem Taj-pej a dokonce lze k jeho vchodu dojet městským autobusem. Návštěvník pak může při treku přímo z horských hřebenů shlížet na tchajwanskou metropoli, jíž dominuje mrakodrap Taj-pej 101, který byl donedávna nejvyšší budovou světa.

To národní park Alishan je populární hlavně kvůli historické železnici, kterou zde kdysi vybudovali Japonci. Část železnice stále vozí turisty, většina kolejí je však už mimo provoz, protože je opakovaně poničily sesuvy půdy.

V tchajwanských horách je také nespočet výborných lázní s horkými termálními prameny. Ty ve městečku Kuanziling jsou výjimečné tím, že mají silnou příměs bahna. To dává vodě specifickou nahnědlou barvu a údajně také silné léčivé účinky. Horké prameny jsou nejlepším místem, kde si mohou vaše údy odpočinout, pokud jste náhodou podstoupili výšlap delší, než jen těch sto metrů.

Tipy pro cestu na Tchaj-wan
Pro vstup na ostrov za turistickými účely není potřeba vízum.
Ideálním dopravním prostředkem je vlak, stačí „pomalejší“ ze dvou tchajwanských vlakových sítí. Ta tvoří kruh kolem celého ostrova, je cenově přijatelná a má zastávky přímo v centru měst. Jezdí naprosto přesně, i minutové zpoždění je už rudě signalizováno na odjezdových tabulích.
Pro jednodenní výlety, ale případně i pro velký okruh po ostrově je perfektní možností jízdní kolo. Cena pronájmu začíná kolem 10 amerických dolarů za den, výběr je široký včetně špičkových odlehčených bicyklů s mnoha převody.
Nevýhodou Tchaj-wanu z pohledu nezávislého turisty je to, že tam zatím nevzniklo větší množství levných baťůžkářských hostelů. Pokud cestujete s malým rozpočtem, hledejte ubytovny, kde budete sdílet pokoj s dalšími cestovateli. I tam ale cena za noc začíná kolem 15 dolarů na osobu.
Tchajwanci se na školách od mládí učí anglicky, takže teoreticky by nemělo být problémem domluvit se. Ovšem mluvená podoba angličtiny dělá Tchajwancům potíž – v tom případě zkuste napsat svou otázku či odpověď na papír. Jídelní lístky, nápisy ve městech či na některých menších nádražích jsou obvykle jen v mandarínské čínštině nebo tchajwanštině. Naopak dopravní značení a velká nádraží mají i nápisy v angličtině.
Tchaj-wan trápí přírodní pohromy. Ostrovní zemi zasahují střídavě snad všechny katastrofy, které si lze představit: cyklóny, zemětřesení, sesuvy půdy či záplavy. I přes statečnou snahu Tchaj-wanců trpělivě znovu a znovu opravovat škody zůstávají poškozené silnice či železnice často neprůjezdné. Je proto třeba se vždy předem informovat o aktuální situaci.