Už je to patnáct let, co si někdejší šéf Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Vasil Mohorita (64) sbalil věci a odjel pracovat do Británie. Tu dělal skladníka, tu myl nádobí. O pádu mocného komunisty, který s Občanským fórem v roce 1989 dojednával předání moci, se začalo zuřivě spekulovat. Přeskočilo mu? Utíká před něčím? Anebo prostě nechtěl být v hledáčku médií a bývalých kolegů ze strany?
V první části třídílného rozhovoru, který vychází pár dní před 27. výročím sametové revoluce, vysvětluje, proč na několik let zmizel z Česka.
Pane Mohorito, čím se teď živíte?
Jsem obyčejný uklízeč, nebo spíš uklízečka.
Kde uklízíte?
Tady v Praze, v centru.
Kolik za to berete?
Hodně.
Jak hodně?
To je tajemství. To já nesmím říkat, já jsem živnostník.
Po revoluci jste měl našlápnuto stát se důležitou postavou v byznysu. Jak se srovnáváte s tím, že teď děláte, co děláte?
Nedávno se mě vnučka ptala, jestli mi to nevadí, někde uklízet záchody. Tak jsem vyprávěl, jak jsem na vojně dostal uklízení záchodů a někdo vykonal potřebu, a to bylo jak dětská ruka. Taky jsem se s tím porval a záchody jsem vyčistil a od té doby je to jak jízda na kole. Naučíte se to a už vám to nedělá potíže, když vás někdo pošle uklízet.
Po revoluci jste chvíli podnikal, pak jste šel dělat šéfa vnějších vztahů do Zbrojovky Brno. Po dvou letech jste odjel do Británie dělat obyčejné práce. Bylo to pro vás zklamání?
Ne, pro mě to bylo osvobození. Což oni nepředpokládali. Nedávno jsem si vyhledal svoje jméno na internetu, tak mi tam vyjelo: komunista myje nádobí, svazák s nastartovanou kariérou. A šťastnější jsem byl v té první roli, protože jsem si aspoň nepřipadal jako v zajetí. I před revolucí mi to v těch funkcích přišlo jako zajetí, ale já jsem z něho trochu vyskakoval.
Brněnská zbrojovka byla místem, kde se »upíchli« bývalí svazáci – vy, Sisák, Rosecký. Pak ale zkrachovala a za hlavního tuneláře jste byl chvíli označován vy. S čím jste tam šel?
Já jsem do zbrojovky šel s tím, že se nakonec někde usadím. Bylo mi to tak i prezentováno, že se z ní dá udělat strojírenská firma na úrovni. Pořád se jezdilo na veletrhy a dělalo, jak budeme vyrábět zbraně. Ale o to nikdo neměl skutečný zájem, chtěli to prostě jen rozprodat. Už ale pomalu končila ta doba, kdy se daly nahrnout pohledávky a nechat to svalit a vyjít z toho s čistým štítem centrem Brna. Jak velký kšeft z toho byl, to nevím, ale jsem přesvědčený, že to tak chtěli od začátku.
Celý článek čtěte na Blesk.cz.
