* E15: Jak se z původně výzkumného ústavu potravinářské a chladicí techniky stane dodavatel ITER?
To je určitě kombinací několika faktorů. Za prvé je to tím, že tady pracují schopní lidé. Za druhé díky tomu, že se předchůdce Ateka už před více než dvaceti lety začal zabývat heliem v souvislosti se zkapalňováním zemního plynu. A o heliu se uvažuje také jako o pracovním médiu ve fúzních reaktorech, tak jako máme třeba páru primárního okruhu v jaderných elektrárnách. V rámci testovacích okruhů ITER v Brasimone a Karlsruhe se staví chladicí heliové okruhy a jejich součástí jsou vysokootáčkové heliové turbocirkulátory. Právě ty tam dodává Ateko.
Čtěte také:
Projekt fúzního reaktoru ITER se podstatně prodražuje
Superpočítače počítají každý den, celý rok. Ale co počítají?
* E15: Dnes jste inženýrskou firmou, dodáváte investiční celky. Mohl byste tu transformaci z výzkumného ústavu popsat?
Mělo to několik fází. V té první, v devadesátých letech, firma výrazně snížila počet zaměstnanců a vsadila na týmy, které si našly nějakou obchodní perspektivu. Ateku se podařilo úspěšně etablovat v technologiích pro sušení zemního plynu v podzemních zásobnících. Důležité byly také dodávky ekologických technologií, firma dodávala zařízení pro rekuperaci benzinových par na skladech Čepra. V letech 2003 a 2004 se Ateko dostalo do ekonomických i personálních problémů a muselo se ještě více koncentrovat na komerčně zajímavé projekty.
* E15: Co bylo tím hlavním faktorem, který rozhodl o tom, že vše dopadlo dobře?
Na jedné straně se podařilo udržet ve firmě klíčové know-how, na druhé straně jsme našli cestu, jak předávat zkušenosti mezi starší generací a mladšími lidmi, kteří jsou schopni tyhle zkušenosti dál rozvíjet. Důležité bylo i to, že jsme se dostali k náročným projektům jako ITER, který kromě vlastní technické práce vyžaduje také speciální management.
* E15: V Česku se často zdá, že máme buď vědce, nebo manažery, ale nic mezi tím. Jak se s tím v aplikovaném výzkumu potýkáte vy?
Vazby mezi základním výzkumem a aplikací v praxi dnes v Česku chybí, školství zatím nedokáže tuhle mezeru zaplnit. Jsem strašně rád, že Ateko tento článek má. Pro nás jsou i v případě komerčních zakázek klíčoví naši koordinátoři a projektoví manažeři. Snažíme se jejich schopnosti dál rozvíjet.
* E15: Asi hodně spolupracujete s univerzitami?
Ano. Například s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a také s ČVUT se nově díváme na technologii sušení zemního plynu, kterou dodáváme do podzemních zásobníků.
* E15: Jde o to, aby zásobník měl vyšší kapacitu?
Provozovatelé usilují o větší kapacitu a také větší flexibilitu. To znamená, že jsou v kratším čase schopni z podzemního zásobníku vytěžit více. Letos jsme také uzavřeli dohodu s ČVUT a se Státním ústavem radiační ochrany o stavbě malých prototypových zařízení pro odstraňování radonu ze vzduchu. Už s tím máme zkušenosti, v příštích měsících dodáme již druhý prototyp pro fyzikální laboratoř v italském Gran Sasso, který bude provozovat americká University of Princeton.
* E15: Jste finálním dodavatelem některých zařízení, tedy takzvaným EPC kontraktorem, který dává dohromady subdodávky od dalších firem. Setkávám se s názorem, že jsme v Česku schopnost zajištění finální dodávky ztratili…
Bývalé Československo bylo obrovským EPC kontraktorem, ale udržet tuto úroveň v podmínkách dnešního světového trhu ani není možné. Přesto si myslím, že Ateko i jiné české společnosti mají stále co nabídnout. Musíme ale zajistit kontinuitu, udržet ve firmě lidi, kteří mají prakticky nepřenositelné zkušenosti z jednotlivých zakázek. Mezi naše klienty patří Wikov Hronov, tedy česká firma, která dodnes udržuje vysokou strojařskotechnickou úroveň této země. My jsme byli projektantem a EPC kontraktorem jejich zkušebny převodovek, které dodávají na čínský trh. To je jeden ze směrů, jímž bychom chtěli jít dál, protože se tak nepřímo dostáváme na globální trhy.
* E15: Zabýváte se výzkumem, ale zároveň dáváte dohromady celkovou nabídku pro konečného zákazníka. To není běžný model.
Úplně běžný model to není, v tom možná transformace Ateka ještě není úplně dokončená. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Věnujeme se komerčním dodávkám speciálních zařízení především pro plynárenství a pro chemický průmysl, ale chceme jít i do běžných výběrových řízení. Jsme totiž přesvědčeni, že se naše inženýrskoprojekční schopnosti rozvíjejí také díky těmto projektům. Výsledkem jsou dobré hospodářské výsledky Ateka, i když třeba v roce 2009 jsme byli v nepříjemné situaci. Automobilový průmysl přestal investovat a my jsme měli připravené projekty právě v tomto segmentu.
* E15: Jaké to byly projekty?
Projektování hal, průmyslových objektů pro výrobce automobilových dílů. Musíme počítat s tím, že vědeckovýzkumné projekty typu ITER se obvykle protahují. A my si musíme umět vydělat na to, abychom měli potřebný tým odborníků, který se těmto projektům bude věnovat. Nejsme v pozici, že bychom mohli spoléhat na veřejnou podporu.
* E15: Vy nečerpáte dotace na podporu výzkumu?
Čerpáme, ale tyto možnosti využíváme jen v té míře, která je pro firmu optimální. Chceme, aby většinu peněz generovala normální obchodní činnost. Když totiž musíte reflektovat ekonomiku finálního klienta, nutí vás to dennodenně uvažovat o tom, že vaše řešení musí být nejen technicky špičkové, ale také ekonomicky zajímavé a proveditelné v reálném čase. Naší strategií je sledovat různé trendy, témata a být v tom fundovaný partner pro ostatní. Trh si nakonec řekne, co chce, a my jsme pak schopni nabídnout i tu další fázi – přípravu projektů, jejich realizaci a podobně.
* E15: Kdo jsou vaši další klienti?
Spolana, Lovochemie, RWE Transgas, RWE Gas Storage nebo pardubický Plynostav. Se skupinou ČKD spolupracujeme na dodávkách kompresorů do Ruska a doufám, že zamíříme i do dalších zemí. Byli jsme generálním projektantem tlakových sléváren hliníku pro Kovolis Hedvikov nebo Ljunghall v Čáslavi. Na našich tržbách se už dnes z poloviny podílí export, což je také díky projektům jako ITER. Ale kromě toho jsme například loni dodali americké firmě Chart speciální vinuté výměníky pro zkapalňování zemního plynu. Ty jsou instalovány v kanadské Albertě.
* E15: Ale zároveň chcete dělat to, co je pro vás výhodné spíše v dlouhodobé perspektivě?
Sledujeme poměrně hodně oblastí, zhruba jednou za čtvrt roku máme velké sezení o tom, kam půjdeme dál. Mám asi dvacet bodů, které jsou v různých fázích rozpracování. Standardním způsobem si modelujeme řadu různých technologických řešení, máme například specializovaný software na tepelné a materiálové bilance. Často dokážeme odhadnout velikost různých zařízení i to, kolik by mohla stát. Když se to jeví jako perspektivní, a dokonce se objevují i potenciální klienti, pokračujeme dál v přípravě projektu, případně uděláme prototypové zkoušky. Zároveň spolupracujeme se školami i s výzkumnými ústavy.
* E15: Ještě se vrátím k té termonukleární fúzi. Tady už jste známí, očekáváte zde nové příležitosti?
Ano a těším se na ně. Ale uvědomuji si, že výzkum ITER je nesmírně náročný a drahý. Pro všechny, kdo se ho účastní, je velkou výzvou obhájit před veřejností, že se v něm má pokračovat. V Evropě se mluví o dluhové krizi, veřejnou podporu výzkumu je nutné poměřovat s náklady na zdravotnictví nebo na důchody. Výzkumníci musí o to více všechny přesvědčit, že nakonec dosáhnou nějakého pozitivního výsledku.
* E15: Vidíte tu riziko, že se podpora výzkumu ITER může úplně zastavit?
Ano. A je tu ještě jeden problém. Na tom projektu se podílí řada států, ten výzkum je skutečně mezinárodní. Sám bývám překvapen, ze kterých všech zemí mi v souvislosti s tímto projektem přicházejí e-maily. A všichni musejí najít společnou řeč. Hledají ji koneckonců lidé různých mateřských jazyků, platí to ale i v přeneseném významu, protože jde o práci lidí odlišných charakterů, přesvědčení i přístupů k řešení. Výsledek přitom musí být jednolitý a přesvědčivý. Fúze má navíc jednu nevýhodu – mluví se o ní už dost dlouho. Zatím jsme pořád ve fázi před tím, než prokážeme, že to je správná cesta.
Karel Dedek (37)
Vystudoval Vysokou školu chemickotechnologickou v Praze. Pracoval v centrále Unipetrolu, rafinerské společnosti Paramo a v roce 2005 se stal šéfem odboru strategie a majetkových účastí společnosti Orlen Oil ze skupiny PKN Orlen v Krakově. Od ledna 2008 je ředitelem hradecké společnosti Ateko, člena skupiny Medis. Je ženatý a má tři děti, rodinu uvádí také jako svůj hlavní koníček. Mezi jeho další záliby patří chalupa, cestování a hudba.
