Ivana Tykač: Přestavba kasáren bude pohyb v minovém poli

Ivana Tykač

Ivana Tykač Zdroj: Michael Tomes, E15

Jméno Ivany Tykač se v poslední době skloňovalo hlavně kvůli tendru ministerstva obrany na prodej kasáren Jana Žižky v Karlíně. Kdo se však s touto podnikatelkou a investorkou baví, rychle zjistí, že je to jen špička ledovce jejích aktivit. V exkluzivním rozhovoru pro deník E15 popisuje realitní byznys svých společností i rozsáhlé charitativní aktivity, jimž se věnuje spolu se svým manželem, miliardářem Pavlem Tykačem.

* E15: Co vás přivedlo do realitní a stavební branže?

Začátkem devadesátých let jsem koupila poloviční podíl ve stavební společnosti, která poměrně prosperovala. Mimo jiné jsme rekonstruovali kulturní centra a různé objekty pro česká zastoupení v zahraničí, například Českou školu ve Vídni. Zlomových ovšem bylo několik zakázek pro Správu Pražského hradu. Tehdy jsme soutěž vyhráli, přestože proti nám šla jedna z největších stavebních firem v České republice. Za nejzásadnější však považuji rekonstrukci Obrazárny Pražského hradu. To byl projekt, na němž jsme spolupracovali s Bořkem Šípkem.

* E15: Nosným pro vaši firmu se však nakonec přece jen stalo podhradí?

Bořek Šípek nás pozval do Amsterdamu, aby nám ukázal některé obzvlášť povedené rekonstrukce historických objektů. Mimo jiné jsme navštívili i zrekonstruované domy, jejichž obytnou část tvořily i půdy. Fascinovaly mě výhledy z půdní vestavby a došlo mi, že půdu lze přeměnit v nádherné unikátní bydlení. A současně jsem si uvědomila, že Praha je pro tento záměr zvláště v historickém centru jako dělaná.

* E15: Praha plná prázdných půd musela skýtat parádní příležitost pro nový byznys.

To ano. Ale současně záleží na tom, jaké ty půdy jsou. Důležité totiž je mít k půdě dobrý přístup. Pokud není, sráží to její cenu. Musíte mít rovněž hezký výhled a půda musí být patřičně stavebně řešena. Když jsou střešní okna příliš vysoko, nevidíte ven a díváte se jen do nebe. Navíc přestavba půd je z hlediska administrativy složitý proces. A to nejen vzhledem k památkové ochraně v centru Prahy, ale i kvůli nutnosti souhlasu všech spoluvlastníků domu, kterých je někdy i dvacet.

* E15: Takže jste se našla v developerské sféře?

Koncem devadesátých let došlo k velkému nárůstu úrokových sazeb, snížila se poptávka po stavebních pracích a poklesl objem stavební výroby. V té době jsem se pustila do obchodů s byty, začala jsem je rekonstruovat a prodávat. A toho se držím dál. Jen jsme kromě půd začali přestavovat i celé bytové domy. Rekonstrukce si mě podmanily.

* E15: Na čem nyní děláte?

Letos realizujeme dvě rekonstrukce, které mě obzvláště těší. Jedna z nich se týká domu Stará Pošta na Maltézském náměstí, který pochází ze 14. století. Vznikne tak zhruba 26 bytů pro krátkodobý pronájem. Půdní byty zde budou mít navíc i terasy, což je v této lokalitě výborná věc, protože Malá Strana poskytuje z půd nádherné výhledy.

* E15: Půdu na Malé Straně si představuji jako hezký prostor, avšak dosažitelný jen po starém dřevěném točitém schodišti

To jde právě o ten dobrý přístup. Na půdu totiž musíte jet výtahem. A starých domů, které ho umožňují vybudovat, není mnoho. Přitom zvláště v Praze je málokdo ochoten nosit tašky nahoru po schodech. Praha je specifická tím, že tu lidé chtějí všechno. Když má někdo v Paříži byt v horní části starého domu, vyjde do něj úzkým schodištěm i s kufrem a nic neřekne. V Praze musí mít zákazníci všechno špičkové a ještě samozřejmě levnější než v Paříži.

* E15: Kdo jsou vaši zákazníci?

Většina našich klientů jsou cizinci. Jsou to například světoběžníci, kteří se nechtějí vázat koupí bytu, protože se chtějí za dva roky posunout do jiné země, a rádi si tedy pronajmou byt na krásném místě v super kvalitě. To je jeden typ klientů. Druhým nejčastějším jsou manažeři zahraničních firem.

* E15: V rámci jakého podnikatelského modelu pracujete?

Pohybujeme se na relativně omezeném teritoriu Prahy 1 a to, s čím obchodujeme, vlastně nejsou reality, ale genius loci. Náš byznys model je postaven na pronájmu, a to i na krátkodobém, nikoli na prodeji. Naším cílem není koupit, rekonstruovat a prodat, ale vlastnit a pronajímat. Čemuž ostatně nahrává vývoj po krizi, kdy se zájem o pronájmy zvýšil. Jde zkrátka o stabilní, pomalý a „dlouhý“ byznys.

Ivana TykačIvana Tykač | Michael Tomes, E15

* E15: Pocítila jste v minulých letech krizi i ve vašem segmentu?

Segment, ve kterém jsme aktivní, má vlastní logiku, která je od bezprostředního vlivu trhu poněkud odtržena. Přesto je vliv krize cítit. Snížila se atraktivita investic do nemovitostí, a tudíž některé krásné nemovitosti v luxusní lokalitě, které dříve byly nedosažitelné, se dnes ocitly na trhu.

* E15: Můžete načrtnout velikost vašeho portfolia?

V současné době vlastníme kolem 160 půdních bytů. Když se k tomu připočtou ještě další jednotky, dostaneme se téměř k 30 tisícům metrů čtverečních bytových ploch.

* E15: Lze nyní v Praze ještě ve vašem oboru dobře nakoupit?

Myslím, že díky krizi je možné nakupovat čím dál lépe. Když dnes někdo potřebuje nemovitost přeměnit na hotovost, tak musí prodávat za ceny, které jsou proti roku 2008 o dost nižší. Ale pro nás asi bylo nejintenzivnější období nákupů mezi roky 2005 a 2007. Městské části Praha 1 tehdy zkrachoval projekt na výstavbu půdních bytů. Ze dne na den ji pálila v rukách více než stovka půdních bytů v raném stadiu rozestavěnosti, která navíc v příslušných domech blokovala privatizaci bytů.

Zájmem městské části bylo tedy nalézt za finančně co nejvýhodnějších podmínek někoho, kdo stavbu jednotlivých půd dotáhne do konce a radnice z toho získá co nejvíce peněz. Nám se tehdy v soutěži vedené obálkovou metodou podařilo získat velkou část tohoto portfolia.

* E15: Jak podnikání financujete?

Dosud v klidu. V současné ekonomické situaci banky rády financují slušné projekty bonitním klientům. Dnešní úrokové sazby k investicím v podstatě vybízejí.

* E15: Půdní byty jsou jedna věc, vy ale máte políčeno na mnohem větší projekt. Proč právě univerzitní kampus?

Souvisí to mimo jiné s naší obecně prospěšnou společností Women For Women, která není jen o ženách, ale rovněž o dětech a jejich šancích na dobré vzdělání. Současně dospívají moje děti, které studovaly na zahraničních univerzitách a získaly zkušenosti z oborů, které tu nejsou. Dospěli jsme zkrátka k tomu, že takový kampus, jaký bychom si představovali, tu chybí.

* E15: Jak jste objevila karlínská kasárna?

Naše kancelář provádí dlouhodobý monitoring pražského trhu. A navíc jsem v době vyhlášení první soutěže stála v Karlíně na křižovatce a všimla si cedule na kasárnách. Měla jsem před sebou tu impozantní budovu a k tomu svou potřebu neustále něco rekonstruovat a propojovat staré a nové.

* E15: Rekonstrukce takového objektu by ale asi byla poměrně náročná akce.

Musíme počítat s nejvyšším stupněm památkové ochrany a nezbytnou změnou územního plánu. Dle vojenského žargonu se pohybujeme v minovém poli a nikdy nevíme, kterou končetinu nám to zrovna utrhne a kolik nás bude stát náhrada a jak moc nám to ovlivní projekt. Kromě nejisté ekonomiky celého projektu je nutné brát v potaz, že pro uzavření tohoto obchodu je nutné získat souhlas celkem tří ministerstev – obrany, kultury a financí. Tedy celý projekt obsahuje mnoho neznámých. Čili je jen pro investory, kteří mají čas, pevné nervy a „dlouhé“ peníze.

E15: První tendr, který jste vyhrála, zrušil ministr Martin Stropnický jen krátce po svém nástupu do funkce. Teď byla vyhlášena nová soutěž. Přetrvává z toho ještě nějaká pachuť?

U takového projektu jde také o jeho renomé a hysterie kolem kasáren je narušila.

E15: Přihlásíte se do nového tendru tomu navzdory?

Nerada se vzdávám svých vizí. Kampus je hezký a přínosný projekt, ale jeho návratnost je velmi dlouhá, což bylo jasné již při minulé ceně. Námi nabídnutá cena byla již cenou „obliby“. Mám tím na mysli, že nešlo jen o ekonomiku projektu, ale o projekt kampusu jako takový, který by měl celospolečenský přesah. Rozhodnutí, zda se budeme nového tendru účastnit, podléhá konsenzu s partnerskými institucemi, které by se na projektu finančně podílely.

* E15: Jak vnímáte novou soutěž?

Ministerstvo tvrdilo, že chce novou soutěž, která bude transparentní. Proto sestavilo zvláštní tým, zpracovávalo nový posudek a čtyři měsíce něco řešilo, a to proto, aby podmínky nového tendru byly až na pár drobných změn téměř stejné jako u minulé soutěže. Pokud ovšem větší transparentností není myšleno zvýšení počtu prohlídek ze tří na pět nebo prodloužení lhůty pro podání nabídek o 16 dní.

* E15: Mohlo zrušení původního tendru souviset například s aktivitami vašeho manžela?

Dnes si myslím, že to není namířené proti jménu Tykač. Když jsem se setkala s panem náměstkem Borovcem, vysvětloval mi, že musím jejich situaci pochopit. Prý přišli do úřadu, byly tam zmatky, něco se jim v soutěži nelíbilo a oni se jednoduše lekli. Ale zrušení soutěže podle něho nijak nesouviselo s tím, jak se jmenuji nebo že bychom nesplnili či porušili podmínky výběrového řízení. Chtěla jsem, aby tento postoj ministerstvo prezentovalo oficiálně a dementovali tím svá nepravdivá a nás poškozující vyjádření do médií. Odpověděli, že jsme žádné podmínky neporušili, ale že se k tomu vyjadřovat nebudou. Nám jejich tvrzení poškodila jméno a domnívám se, že by se ministerstvo obrany coby veřejná instituce mělo nějak chovat a hovořit navenek způsobem odpovídajícím této instituci.

* E15: Když říkáte, že cena za kasárna je i v případě její nejnižší varianty z první soutěže za hranicí rentability, proč jste do toho šla?

V případě nabídky karlínských kasáren jsem se rozhodla vyslyšet neopakovatelnou příležitost podílet se na záchraně a oživení areálu, který po mnoho let chátral, a to v kontextu investice nejen do budovy, ale i do školství jako odvětví, které má v dlouhodobém horizontu v evropském prostoru jednoznačný potenciál. Na tom jsem se shodla se svými partnery. A jak už jsem řekla, byla to tedy cena obliby.

Ivana TykačIvana Tykač | Michael Tomes, E15

* E15: Připravujete v byznysu kromě kampusu ještě něco dalšího?

Chci se teď soustředit na dokončení projektů, které jsou rozpracované. Na nedostatek práce si rozhodně nestěžuji.

* E15: A to jsme ještě nemluvili o vaší charitativní organizaci Women For Women, kterou jste s manželem předloni založili. Co vás přimělo k jejímu založení?

Osobní zkušenost mi dala možnost pochopit a naladit se na ženy, které se dostaly do těžké životní situace. Když jsem se začala touto myšlenkou zabývat podrobněji, naprosto mě překvapilo, kolika žen se to týká. Kolik žen se díky neodpovědnosti bývalých partnerů a neschopnosti nebo pomalosti byrokratického aparátu ocitá v existenčních problémech. Jsou doslova zahnány do kouta, bez možnosti se jakkoli bránit.

* E15: Netýká se to však i mužů?

Někdy skutečně ano. Většinou jsou to ale právě ženy, které zůstávají doma s dětmi a jsou separované od společnosti. A jejich partneři se pak zachovají takovým způsobem, že ženy zůstávají zcela bez prostředků, izolované a čelí psychickému a někdy i fyzickému násilí. Nejvíce to samozřejmě odnášejí děti.

* E15: Máte už konkrétní výsledky?

Za relativně krátkou dobu se nám podařilo pomoci několika desítkám žen a jejich dětem. V této oblasti poskytujeme nejkomplexnější péči v České republice. A to v situaci, kdy tu chybí systém dotovaného bydlení právě pro takovéto ženy.

* E15: Kam budete Women For Women dál směřovat?

Máme velké plány a do konce roku připravujeme několik projektů. Zkusím naznačit alespoň dva z nich. V prvním případě jde o projekt mezigenerační pomoci a na to navázané mobilní a internetové aplikace, které tento projekt zpřístupní každému, kdo o něj bude mít zájem. V druhém případě jde o téma, kterým se zabývám dlouhodobě a pracovně ho nazýváme „Start-up pro ženy“. Jde v podstatě o program, který by ženám samoživitelkám pomohl nastartovat malé podnikání v oborech, které dobře ovládají.

* E15: Vedle toho jste odstartovala také projekt Obědy pro děti. Budete v něm pokračovat?

Zcela určitě a plánujeme ho dál rozvíjet. Silně na mne totiž zapůsobila reportáž o dětech, které ve škole neobědvají, protože jejich rodiče na to jednoduše nemají peníze. Představa, že dítě, které nemá zaplacené obědy, sedí ve školní jídelně a dívá se na své spolužáky, jak jedí, pije čaj a dostává polévku z oběda své učitelky, je pro mne jako matku v kontextu 21. století ve střední Evropě naprosto nepřijatelná. Proto jsem v tu chvíli chtěla pomoci jednorázovou částkou těm nejpotřebnějším. Nakonec z toho vznikl projekt, který dnes pomohl již téměř čtyřem stům dětí po celé České republice.

* E15: Nekoukají ale vrstevníci na dítě, které využívá takovou pomoc, skrz prsty?

Jistou míru anonymity je třeba dodržet. Spolupracujeme s konkrétními školami, v nichž třídní učitelky a ředitelé vytipují jednotlivé děti, o nichž vědí, že mají tento problém. My poskytujeme dar škole.

* E15: Financujete projekt jen z rodinných peněz, nebo využíváte i další zdroje?

Manžel minulý měsíc slavil kulaté narozeniny a v rámci příprav oficiální oslavy mě překvapil svým nápadem a do pozvánky nechal napsat, aby si hosté s dárkem nelámali hlavu. A v případě potřeby něco darovat aby přispěli třeba na Obědy pro děti. Za jediný týden jsme na projekt dostali více než 650 tisíc korun. Podařilo se nám získat také významné finanční příspěvky od společnosti KFC, přispívají nám i další osoby, kterých se tato problematika dotýká. Moc jim za to děkuji.

* E15: Jak se vám daří stíhat byznys, charitu a ještě rodinu?

Myslím, že bez toho, aby byl člověk dobrým manažerem, nemůže dlouhodobě obstát žádná zaměstnaná matka. Rodina je na prvním místě, vše ostatní se přizpůsobí. Samozřejmě že musím oželet některé příjemnosti, ale to už je o kázni. Ordnung muss sein, jak říká moje dcera.

Ivana Tykač (46)
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Stavebnímu a realitnímu byznysu se věnuje od počátku devadesátých let. V roce 2012 založila se svým manželem Pavlem Tykačem obecně prospěšnou společnost Women For Women. Jen krátce poté spustila další charitativní projekt Obědy pro děti.