Jaderný fyzik: Fukušimské bloky prohledají roboti, půjdou trubkami

V jakém stavu je likvidace havárie ve Fukušimě?

Teď se Japonci soustřeďují na tři základní věci, které jsou v areálu. První je vyvezení vyhořelého paliva ze čtyř bazénů, které jsou v místě reaktorů. Ze čtvrtého bloku je vyhořelé palivo už vyvezeno. Ze třetího bloku se odstranila zničená část horního patra budovy a připravuje se vyvezení. Budova se zakryje novou konstrukcí a postaví se jeřáby, které palivo odstraní. To by se mělo odehrát v příštích dvou letech. U prvního bloku se teď demoluje horní část budovy. Vyvezení vyhořelého paliva se předpokládá kolem roku 2020.

Co bude s druhým blokem, jehož budova není poškozená?

Tamní bazén je dobře chráněný. Problém je, že v budově je vysoká kontaminace a neví se, jestli tamní zařízení bude možné dostatečně dekontaminovat, aby se dalo použít pro odstranění paliva. Pokud to možné nebude, budou Japonci muset rozbořit horní kryt budovy a postupovat stejně jako u předchozích bloků. I tady se řešení předpokládá do roku 2020.

Vyvezení vyhořelého paliva se předpokládá kolem roku 2020.

Co se stane s aktivními zónami v reaktorech, které byly poškozené?

To je ten druhý problém. Zničené jsou aktivní zóny v prvním, druhém a třetím reaktoru. Zjišťuje se, jaká je situace uvnitř kontejnmentu. Zatím se do všech podařilo vsunout kameru. Povedlo se proskenovat první dva bloky pomocí mionů a zjistilo se, že aktivní zóna chybí v místě, kde by měla být. Takže se zdá, že velká část je roztavená a dostala se do dolní části tlakové nádoby, případně se mohla protavit až na dno kontejnmentu.

Jak se zjistí, co se s nimi opravdu stalo?

Pomocí robotů. Hledá se cesta, jak je dostat do suterénu, který je ale zaplavený vodou. Takže tam musí být nasazení voděodolní roboti. Ty se konstruují. Letos by se první mohl podívat do suterénu v prvním bloku.

Robot by tam šel běžnými cestami, jakým by se tam dostal člověk?

Ne, půjde trubkami. Jsou to takoví hadi, kteří se potom zase složí. Průměr trubek je kolem deseti centimetrů. Zároveň se pomocí robotů kontroluje těsnost kontejnmentů.

Představují teď roztavené aktivní zóny nějaké nebezpečí?

Pokud se nepoškodí kontejnment, nebezpečí nehrozí. Ale pochopitelně čím je kontejnment starší a je vystavován podmínkám, které nejsou úplně standardní, může se jejich stav zhoršovat. To je důvod, proč by nebylo dobré s řešením čekat příliš dlouho. Během příštích tří až čtyř let by se měla poznat situace v kontejnmentech a rozhodnout, jakým způsobem aktivní zóny začít likvidovat.

Jaké jsou možnosti?

Ta jednodušší by byla, kdyby se palivo nedostalo do mnoha míst, nebo by zůstalo v reaktorové nádobě a zároveň statika kontejnmentu by byla dostatečná, aby se dal utěsnit a vyplnit vodou. Když se vyplní vodou, ta odstíní radiaci. Pak by se tam pustily roboty, které by aktivní zónu rozřezaly a vytáhly její části.

Během příštích tří až čtyř let by se měla poznat situace v kontejnmentech a rozhodnout, jakým způsobem aktivní zóny začít likvidovat.

Takové roboty už existují?

Minulý rok v Naraze, které je prvním velkým městem otevřeným v dříve zakázané zóně, vybudoval speciální výzkumný ústav, který se zabývá robotikou. Ten bude tyto speciální roboty vyrábět. Vyvíjí je také Toshiba a další firmy.

Co by se stalo, kdyby kontejnment nebylo možné vodou vyplnit?

Pak by likvidaci museli dělat za sucha. Bylo by to náročnější, a to i technologicky na konstrukci robotů, které by to dokázaly. Ať už se bude používat první, nebo druhá metoda, tak likvidace aktivních zón bude trvat několik desetiletí.

Teď s tím není nutné spěchat?

Ne. Jen je dobré si pospíšit se zjištěním stavu uvnitř. Pak je důležité vyřešit třetí problém, který představuje radioaktivní voda v areálu. Dostává se tam spodní voda, která se kontaminuje a musí se odčerpávat, aby se nedostávala do životního prostředí. Když se podaří zamezit přístupu spodní vody do oblastí, kde jsou reaktory, tak by se mohla odčerpat voda ze suterénů budov a provést jejich dekontaminace. Pak se mohou začít opravovat netěsnosti kontejnmentů a zlepšit jejich statika, aby odolaly lépe případnému dalšímu zemětřesení.

Vyřeší tento problém nyní budovaná ledová podzemní zeď?

Zatím do oblasti reaktorů proniká 100 tun vody denně. Ledová stěna by měla průnik snížit na 10 tun, což už je kontrolovatelné, podobně jako v metru. Jakmile ledová stěna začne pracovat, bude se muset kontrolovat, co se stane se spodní vodou v areálu. Aby třeba nezačala kontaminovaná voda z budov pronikat do okolí.