Jan Duda: Šumavu více ohrožuje nestálý management, než kůrovcové kalamity
*E15: Čím je NP Šumava v současnosti tak cenná?
Především jde o jedinečný rozsah podmáčených a vodou ovlivněných stanovišť, tzv. šumavských rašelinišť a slatí. To je něco, co v tomto rozsahu není na žádném jiném území ČR. Dalšími nesmírně cennými oblastmi jsou horské smrčiny s vysokou mírou přirozenosti. Na všech těchto místech by měla být určitě první, tedy bezzásahová zóna, s tou nejpřísnější ochranou.
*E15: Proč byl vlastně národní park v roce 1991 vyhlášený, bylo to kvůli těmto ekosystémům?
O to se vlastně dodnes vedou spory. Těch názorů je více, ale pokud to zjednodušíme na dva základní tábory, tak jeden akcentuje samořídící procesy, tedy bezzásahovost, včetně působení kůrovce a ten druhý preferuje aktivní, tedy zásahový management.
Zónace parku však vytváří rámec pro diferencovaný přístup od bezzásahovosti k aktivnímu managementu. Předmětem sváru je i časové hledisko, neboli odkdy ponechat vymezená území samořídícím procesům. Jedni usilují o to, aby zásahy skončily hned, druzí až po ukončení přeměn do přírodě blízkého stavu.
*E15: Tyto tábory jsou však velmi nesmiřitelné, jak tedy poslání parku pojmout?
V podstatě je důležité se pevně dohodnout na tom, jaká území se ponechají samořídícím procesům a jaká je potřeba obhospodařovat, a to nejen kvůli kůrovci. Tedy je nutné jasně vymezit zónaci a management v zónách. V první zóně mají prim samořídící procesy a v ostatních zónách je potřeba hospodařit, aby bylo možné mírnit některé negativní následky těchto samořídících procesů.
*E15: Jak park chránit a zároveň bojovat proti kůrovci?
V pásmu horských a podmáčených smrčin je smrk přirozeně dominantní dřevinou. Zde je i kůrovec přirozenou součástí přírodního prostředí a významný faktor velkoplošného rozpadu porostů. Následná obnova lesa však na těchto stanovištích probíhá zcela spontánně. Naopak snahy o zalesňování holin po kalamitních těžbách jsou zde málo úspěšné a velmi nákladné. Zde je vhodný bezzásahový management.V pásmu smíšených horských lesů se zásadně změněnou druhovou skladbou ve prospěch smrku se proti kůrovci zasahovat musí a také se to děje. Vzhledem k tomuto obhospodařování ale vzniká cyklus, který v sobě zahrnuje kůrovce a následné odstranění napadených stromů. To má za následek větší množství proředěných a holých míst a tím zvýšené riziko polomů. A s nimi opět vzrůstá riziko kůrovcové kalamity. To co nyní řešíme, budou za několik desítek let řešit i naši nástupci, pokud nedojde ke změně druhového a věkového složení ve většině druhé zóny.
*E15: Jaký je v současnosti největším problémem parku?
Paradoxně největším problémem není kůrovec, ale dění kolem něj, problematika zónace a management. Situaci také ztěžují neustálé diskuze o existenci a neexistenci parku a zpolitizování celého tématu. Pokud by došlo ke konsenzu, tak se stanoví hranice, které budou respektovat všichni.
*E15: Máte na mysli časté změny vedení a celkových koncepcí?
V podstatě ano. To, že se mění vedení, je přirozené, ale koncepce musí být stejná. Problém je, když se kvůli politice mění vedení a tím i koncepce. Park musí mít stabilní rámec, ve kterém se bude každé vedení pohybovat.
*E15: Do zónace zasáhl po orkánu Kyrill v roce 2007 i tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. Domníváte se, že i jeho rozhodnutí mohlo mít vliv na současný stav parku?
Nejprve je nutné zmínit to, v jakém stavu vlastně park je. Pak budeme moci lépe pochopit rozhodnutí, které pan Bursík udělal. V době, kdy park vedl pan Ivan Žlábek, došlo k rozdrobení prvních zón do zhruba 135 malých částí. Toto rozdrobení považuje mimochodem za nevhodné i řada odpůrců bezzásahovosti. Některá území, která dříve patřila do první zóny, z ní vypadla a dostala se do zásahové části. Některá území jsou zase naopak v druhé zóně, ale jsou cenná stejně jako první zóny. Pan Bursík tehdy rozhodl, že místo, které je v druhé zóně, ale uprostřed mezi první zónou, bude bezzásahové. Pokud se na jeho čin podíváme z tohoto úhlu, tak můžeme říci, že zabránil zdevastování velmi cenného území, které aspiruje na to, aby se dostalo do první zóny.
*E15: Mnoho lidí ale má panu Bursíkovi za zlé to, že po jeho zásahu došlo k razantní gradaci kůrovce.
Ono by k tomu nejspíše ale došlo tak jako tak, protože orkán Kyrill napáchal tolik škody, že by nebylo v lidských silách gradaci zabránit. Navíc, pokud by bylo území v té době v jedničce, kam patřilo, stejně by se nezasahovalo, dřevo tam zůstalo ležet a situace by byla stejná.
*E15: V létě se rozhořel spor mezi ekologickými aktivisty a těžaři v oblasti Na ztraceném, tedy v Bursíkem chráněné, ale druhé zóně. Bylo tehdy správné kácet?
Pokud je území považováno za velmi cenné, tak asi nebylo úplně šťastné rozhodnutí, že se bezzásahovost v dubnu zrušila a kácelo se. Ptačí potok je obklopen prvními zónami. Pokud máme scelovat rozdrobené území prvních, tedy bezzásahových zón, pak kácení v území, které by mělo být přiřazeno k první zóně, toto území znehodnotí.
*E15: Na ztraceném si ale s kůrovcem příroda nakonec poradila sama. Proč?
Každá gradace v přirozených podmínkách začíná a končí. Vždycky záleží na souběhu celé řady faktorů, jako je například zdroj potravy, počasí, predátoři, parazité, virózy a plísně. Ty určují, jak bude kalamita gradovat, jak dlouho bude na vrcholu a jak rychle bude klesat. Důležitý je také vnitrosociální stres. Při přemnožení kůrovce dochází k tomu, že uvnitř populace vzrůstá napětí, není dostatek potravy. Pokud na strom nalétne více brouků, než strom umí uživit, tak brouci sice nakladou vajíčka, ale ta se nemohou dobře vyvíjet a populace se oslabuje. Myši například řeší vnitrosociální stres i kanibalismem.
*E15: Je možné tuto přírodní metodu aplikovat i na zbytek druhých zón?
Ve druhé zóně se zasahovat musí, jelikož park má hranice, které když kůrovec překročí, nastane velký problém. Druhá zóna by měla být zóna, která brzdí jevy, které se dějí v bezzásahové zóně.
*E15: Jak to, že je situace ohledně kůrovce jiná na naší straně parku a na té německé?
V Německu situaci po kalamitě v roce 1983 vyřešili bezzásahově na většině území, což je také jeden z důvodů, proč vznikla kalamita i u nás. V Bavorském lese kůrovec přirozeně gradoval a ustoupil tam sám a to ze dvou důvodů. Zaprvé ve vyšších polohách zlikvidoval téměř vše a neměl se již dál na čem živit a za druhé německá strana Šumavy postupně klesá a přechází ve smíšený les. Tam už neměl kůrovec takové podmínky, aby se mohl výrazně množit. Navíc se tam les napadený kůrovcem přirozeně rychle obnovil a v současné době je zdravější, než ten na naší straně. Při hranicích parku byl pak kůrovec v tzv. pufrační zóně intenzivně asanován, aby nedošlo k rozšíření mimo park do privátních hospodářských lesů.
*E15: Proč tedy nelze tuto metodu použít na celé území naší části parku?
U nás na to nejsou tak příznivé geografické podmínky. Šumava na naší straně neklesá tolik a i v nižších polohách jsou smrkové monokultury starší 60 let, na kterých se kůrovec výborně množí. Mohlo by dojít i k rozšíření mimo park. Kdyby se od začátku existence parku lidé snažili níže položené oblasti zalesnit smíšeným porostem, tak by byla situace v současnosti lepší. Během 20 let jsme měli možnost vnášet do nižších poloh chybějící jedle, buky či javory a tím kůrovce brzdit.
*E15: Jak se tedy díváte na návrh ministra Chalupy o definici a zákonném rozšíření bezzásahových zón a tím pádem nemožnosti aktivně zasahovat proti kůrovci v některých oblastech?
Myslím, že je to dobrý nápad. Jakmile budou zóny a jejich rozloha v zákoně, tak je částečně vyhráno, protože to budou muset všechny strany respektovat. Ať položíme hranice mezi zónami kamkoliv, vždycky se o tom bude diskutovat. Zákon však eliminuje vyhrocení těchto diskuzí a zamezí vzniku takových situací jako například v létě Na Ztraceném. Pozitivem je i členění druhé zóny na tu, která bude jednou jedničkou a pak na druhou již zásahovou. Otázkou je, jak se bude zasahovat v těchto přípravných zónách proti kůrovci.
*E15: Domníváte se, že parku prospěje předání správy na kraje a obce, které jsou do situace více zasvěcené, nebo je lepší ponechat centrální správu?
Jednoznačně si myslím, že národní park má být řízen centrálně. Jinak to není národní park, ale krajský park. To je jako kdybychom chtěli předat velení armády na kraje.
*E15: Jak vypadal park třeba v druhé polovině 19. století?
Původní krajina se v důsledku průmyslové revoluce výrazně proměňovala a docházelo ke změně druhové skladby. Na úkor listnatých dřevin a jedle se zvyšovalo zastoupení smrku a v podstatě už tehdy se vytvářely předpoklady pro následné polomy a kůrovcové kalamity.
*E15: Při obrovské vichřici roku 1870 se les velmi poškodil a definitivně proměnil, jak to?
Po polomu leželo v lese veliké množství popadaného dřeva vhodného pro vývoj kůrovce a vypukla kůrovcová kalamita. Následným a v podstatě rychlým smrkovým zalesněním na velké ploše došlo ke zploštění pestrosti věkové skladby porostů. Vznikly tak obrovské stejnověké a z větší části stejnodruhové lesy, což je samo o sobě předpokladem pro opakování kalamity, protože smrk na velkých výměrách a starší šedesáti let je velice nestabilní a náchylný k napadení kůrovcem.
*E15: Proč se tehdy obnovoval les převážně smrkem?
Již před onou vichřicí směřovalo hospodaření k tomu, že se kvůli svým vlastnostem dobře využitelným v průmyslu vysazoval smrk. Po kalamitě bylo potřeba les co nejrychleji obnovit a vzhledem k tomu, že smrk je nejen rychle rostoucí a snadno obnovitelná dřevina, která je navíc ještě dobře opracovatelná, lehká a pevná, tak tehdejší hospodáři tento strom preferovali.
*E15: Nedělali tehdejší hospodáři chybu, když vysazovali smrkové monokultury?
V tehdejší době to asi nikdo za chybu nepovažoval, lidem chyběly znalosti. Pokud to však zhodnotíme dnešní optikou a zohledníme naši současnou úroveň poznání, tak musíme konstatovat, že nejspíše o chybu šlo. Navíc v té době se díky čilému obchodnímu ruchu do výsadeb dostával geneticky nevhodný sadební materiál ze vzdálenějších oblastí a jiných půdních a klimatických podmínek. Rizika si však i v tomto ohledu málokdo uvědomoval.
Jan Duda (46)
V současnosti pracuje jako soukromý lesní hospodář. Studoval na Lesnické fakultě MZLU v Brně. Od roku 1988 pracoval pro Severočeské státní lesy, potažmo Lesy ČR a.s. jako specialista pro genofond lesních dřevin. Poté byl revírníkem odborné správy lesů. V roce 1997 začal odbornou správu lesů vykonávat soukromě. Na částečný úvazek také do roku 2006 spolupracoval se Správou chráněné krajinné oblasti Jizerské hory jako lesník.
