Jan Kanzelsberger: Éra malých knihkupců pomalu končí

E15: Jak se prodejci knih vyrovnávají s technickou revolucí, například s nástupem elektronických čteček? Budou lidé za deset let vůbec ještě číst knížky z papíru?

Jsem konzervativní a novým technologiím nefandím. Stále se držím zdravého rozumu a říkám, že papír je papír. A jestliže papír přečkal už staletí, přežije ještě další. K papíru máte zcela jiný vztah než k displeji. Když nic jiného, můžete z něj nakonec vždycky udělat vlaštovku, což s displejem nejde. Internetové obchody jsou fenomén, to je bez diskuze. Samozřejmě že určitý čas vydrží. Příznivci e-shopů na jedné straně říkají, že se lidé odklánějí od kamenných prodejen. Na druhé straně ale současně neustále slyšíme, jak internetové obchody rozšiřují počet výdejních míst, protože to lidé jednoduše chtějí. Zákazníci totiž stále mají zájem přijít do obchodu, mluvit s prodavačem, sáhnout si na zboží.

E15: Ale vaše společnost přece také spustila internetový obchod?

To je pravda, prodej přes internet jsme spustili loni. Stále je to ale pro nás okrajová záležitost. Naše tržby se pohybují v řádu stovek milionů, e-shop se na nich podílí jen jednotkami procent. A nemyslím si, že někdy nastane situace, kdy bychom měli z internetu třeba přes polovinu tržeb, a že by e-shop začal nahrazovat kamenné obchody.

E15: Co udělala s knižním trhem krize?

Krize ovlivnila všechno od automobilového průmyslu až po knížky, to je zákonité. Ale celkově si myslím, že knižní trh mnohem více ovlivňuje přehuštěnost a přetlak, které na něm panují. Lidé stále čtou a stále utrácejí za knížky peníze a utrácejí jich stále hodně. Pokud se ale například kvůli vyšší dani z přidané hodnoty zvýší měsíční náklady rodiny o 200 korun, určitě z nákupního seznamu nevyškrtnou jídlo a benzin, neodhlásí internet a mobil, ale vyškrtnou zbytné věci včetně knih. Na růžích tak nyní nemají na trhu ustláno ani ti největší hráči.

E15: Zostřila se kvůli tomu mezi knihkupci konkurence?

Konkurence je tu ostrá už od konce devadesátých let, kdy se na trhu ustanovily velké firmy. A protože trh je malý, je už od té doby konkurence silná. Každý se snaží vrazit nohu do každých dveří, něco okopírovat, vylepšit, přijít s něčím jako první. Ale nemyslím, že by to celkově bylo nějak dramatické. konkurencí pro nás byly zpravidla malé obchody, které měly často ještě z dřívějších dob lepší podmínky pro podnikání například v podobě výhodnějších nájmů v obecních prostorách.

E15: Mění se něco v konkurenčním boji s malými prodejci?

O tom, že malí knihkupci mizí z trhu, se už toho napovídalo hodně. Vždycky se říkalo, že letos už to nastane, ale ve skutečnosti se zatím nic zvláštního nestalo. Pravdou však je, že v poslední době mám čím dál víc signálů, že se něco děje. Od začátku roku mi skoro stále někdo volá a nabízí svou provozovnu. Někdo další se z trhu jednoduše tiše ztratí a vy si pak po příjezdu do města jen řeknete, že tady kdysi bylo knihkupectví.

E15: Takže máte dost nabídek na nové akvizice? Plánujete další rozšíření sítě?

Nabídek na akvizice máme dost, ale ne všechny jsou zajímavé. Aktuálně máme po celé republice 47 prodejen, v Centru Černý Most brzy otevřeme velký obchod o tisíci metrech čtverečních. Máme připravené samozřejmě další nové projekty, na druhé straně jistě dojde k určité restrukturalizaci. Například v Brně plánujeme stávající obchod zavřít a přesunout ho ve městě na lepší místo. Optimalizace sítě s přihlédnutím k trhu tedy probíhá neustále. Obecně platí, že obchody v centrech měst jsou stále nákladnější a problematičtější.

E15: Byl to důvod, proč jste se předloni stáhli ze své dlouholeté vlajkové lodi Domu knihy v dolní části Václavského náměstí?

Byl to jeden z důvodů. Předně ten dům nebyl stavěný pro obchod. Vstup byl z pasáže, měl malé přízemí, vlastní obchodní plocha začínala až v druhém patře. Ale když jsme tam šli, byl třípatrový dům na Václaváku jednoduše bomba. Lidé se tam rychle naučili chodit. Horší časy ale přišly s výstavbou vedlejší kancelářské budovy. A pak když se po povodních nadlouho zavřelo metro na Můstku. Tehdy otevřel v horní části náměstí Palác knih Luxor a lidé, kteří kvůli zavřenému metru proudili na Václavák od Muzea, měli první na ráně je. Pár let se nám Dům knihy ještě dařilo držet, postupně jsme ale začali pracovat na jeho zavření. Původně jsme měli jít do Ehlenova domu na Jungmannově náměstí, ale tam se zpozdila stavba a nakonec jsme se s investorem nedohodli.

E15: Jak bude vaše síť vypadat za pár let?

To si teď vůbec netroufám odhadnout, záviset to bude i na vývoji konkurence. Náš největší konkurent Neoluxor má také své obchodní záměry, chce rovněž expandovat mimo Prahu, takže je otázka, kdo bude mít víc štěstí. Máme svou silnou základnu s obchody od nákupních center přes velké kamenné obchody v centrech měst až po menší obchody v malých sídlech typu Blatné. Mimochodem nikdy bych nečekal, že knihkupectví může fungovat tak dobře v takovém malém městě, jako je právě Blatná. Nakonec můžu s jistou nadsázkou říct, že prodejna v Blatné může ekonomicky vycházet lépe než Dům knihy na Václavském náměstí.

E15: Jak se vyvíjelo v loňském roce vaše hospodaření? Za rok 2011 jste vykázali pokles tržeb i provozního zisku.

Naše hospodaření loni nezaznamenalo žádný dramatický výkyv. Ale samozřejmě se na výsledcích odrazila restrukturalizace sítě, kterou jsme zahájili už před pár lety. Pochopitelně když jsme například začali pracovat na zavření Domu knihy, snížily se nám tržby, ale provozní náklady už tak rychle neklesaly, protože dobíhaly určité závazky a finanční transakce. K poklesu zájmu o knihy, tržeb a zisku ovšem dochází všude, ve výsledcích však pokles nemusí být dramatický, alespoň u nás není. Za rok 2012 jde o pokles v řádu jednotek procent. Snažíme se ale výsledky vylepšit právě například prodejem přes internet.

E15: Jste rodinná firma, v jejím čele stojíte už dvacet let. Je na obzoru střídání generací?

Firmu vedeme tři, otec a dva synové. Když jsem společnost zakládal, byli synové sotva na prahu dospělosti, zatímco já byl v nejlepší kondici. Teď už ale pomalu začínám být starý pán, zatímco synové jsou naopak na vrcholu sil. Myslím, že za pět let už budu někde na mírném důchodu. Pokud mi to zdraví dovolí, tak budu synům v rámci možností dál pomáhat, ale základ firmy přejde na ně. Můj otec pracoval v knihkupectví do 82 let, takže jsme v rodině workholici. Když v knížkách děláte celý život, tak se opouští velmi těžce. Navíc nemám žádné koníčky, nesbírám známky ani nelepím modely, celý život jsem žil jen prací.

E15: Prodej firmy je mimo hru?

O tom neuvažujeme. Ovšem starší kolegové mě vždy učili, abych nikdy neříkal nikdy. Svět se vyvíjí takovým způsobem, že nevíte, co bude za pět deset let. Nevíte, kam se trh vyvine, jaké budou příležitosti. Možná se může do deseti let ukázat, že nejlepší bude, když si největší hráči na knižním trhu sednou a spojí síly. Bezhlavá konkurence totiž také není úplně dobrá. V každém případě zatím naše společnost nebyla na prodej. Nemůžu ale mluvit za své syny, kteří se v budoucnu můžou rozhodnout jinak.

Jan Kanzelsberger (61)

Rodinné knihkupectví Kanzelsberger bylo založeno v roce 1990. První provozovnou firmy se stalo tradiční knihkupectví Orbis na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice, které v těchto prostorách funguje nepřetržitě od roku 1922. V průběhu devadesátých let se rodinný podnik postupně rozšiřoval o další pobočky v Praze a následně i v regionech. V současnosti je již největším českým knižním řetězcem provozujícím 46 knihkupectví v Praze a dalších městech po celé České republice. Zaměstnává okolo 320 pracovníků.