Jan Matoušek: Klienti cestovek jsou nejlépe chránění spotřebitelé

„Já se ptám, jestli je to správně. V bankovnictví tomu říkáme morální hazard. Klienti nejsou motivováni vybrat si důvěryhodnou cestovní kancelář. Výhodu pro neodpovědně se chovající skupinu spotřebitelů zaplatí ostatní spotřebitelé,“ říká nový výkonný šéf České asociace pojišťoven Jan Matoušek.

V létě jste se stal šéfem České asociace pojišťoven. Roky jste přitom zastupoval v podobné roli banky. Jak k tomu došlo, k takovéto změně oboru?

Původně jsem působil ve státní správě, pak v diplomacii, posléze jsem začal pracovat v České bankovní asociaci, kde jsem měl na starosti vztahy s vládou, parlamentem i médii. Jakkoli to byla práce zajímavá a naplňující, dělal jsem ji sedm let a přece jen to už je období, kdy si člověk klade otázku, zda není čas zkusit něco nového. Do toho přišla nabídka kolegů z asociace pojišťoven.

Nakolik si je agenda lobbingu v bankách a pojišťovnách podobná?

Do určité míry si je podobná, což je výhoda, byť pojistný trh je výrazně odlišný od bankovního. Zároveň ale můžeme vidět i spoustu podobných charakteristik. Na obou trzích je velmi ostré konkurenční prostředí, které žene účastníky trhu směrem výhodným pro spotřebitele. Konkurence vytváří tlak na ceny i inovace. Docela zábavná odlišnost k ilustrování mentality v pojišťovnictví i bankovnictví je tato: když nastane problém a klient bance nesplácí, nastane vcelku pomalý proces, protože banka se snaží najít řešení, které nespočívá v bankrotu či exekuci.

V pojišťovnictví je to přesně naopak, když nastane problém, tedy pojistná událost, rychlost její likvidace je důležitým faktorem soutěže mezi pojišťovnami. A toto celkově vede k nastavení myšlení v pojišťovnách, jsme trochu rychlejší a operativnější. Oba sektory se udržely ziskové a stabilní i v krizových dobách. Zatímco bankovní sektor má v porovnání se zahraničím unikátní dominantní pozici z hlediska podílu na financování ekonomiky, pojišťovací trh má velký prostor k růstu. Podíl předpisu pojistného k HDP je v ČR na úrovni 3,7 procenta. V zemích západní Evropy se jedná zhruba o dvojnásobné hodnoty.

Bankovnictví má dominantní pozici z hlediska podílu na financování ekonomiky, pojišťovací trh má velký prostor k růstu

Co jste si dal ve funkci za cíl, jaké problémy sektoru chcete řešit?

Asociace je ve velmi dobré kondici, v tom smyslu, že reprezentuje více než 95 procent trhu, tudíž je reprezentativní. Zabývá se nejen legislativním lobbingem ve prospěch pojišťoven i spotřebitelů, ale dělá řadu komunikačních aktivit a má velmi silné analytické zázemí, je také aktivní v oblasti samoregulace. Budu také chtít, aby asociace více spolupracovala i s jinými subjekty na finančním trhu, protože máme společné problémy, ať už je to finanční gramotnost, či problematika distribuce finančních produktů a jejich transparentnost.

Velkým tématem v poslední době je zákon o pojištění cestovních kanceláří proti úpadku z dílny ministerstva pro místní rozvoj, kde se ve sněmovně odsouhlasilo, aby za krach ručily pojišťovny v plné výši. Pojišťovny se už daly slyšet, že nebudou cestovky vůbec pojišťovat…

Rok a půl jsme upozorňovali, že je návrh zákona špatný. Dnes jsme v situaci, že musíme řešit společně s asociacemi cestovních kanceláří problém, který ohrožuje činnost téměř všech cestovek, pozměňovacím návrhem v Senátu. Pokud by se nevyřešil, mohl by vést k systémovému kolapsu na trhu cestovních kanceláří. Protože bez pojištění, které by na základě současného zákona pojišťovny prostě měly potíže poskytovat, cestovky nesmějí podnikat.

Co pojišťovnám na tomto zákonu nejvíce vadí?

Návrh zákona nařizuje pojišťovnám vyplácet škody u zkrachovalých cestovních kanceláří i nad sjednaný limit pojistného plnění. Pro neomezený limit ale nezískají zajištění a přebírání prakticky neohraničeného rizika může znamenat i rozpor se solventnostními požadavky dle zákona o pojišťovnictví.

Z tohoto důvodu pojišťovny začaly vypovídat smlouvy cestovním kancelářím. Nastěstí v posledních pár dnech se podařilo najít řešení, podpořené i ministerstvem pro místní rozvoj, které v případě schválení pojišťovnám umožní pojistky s cestovkami sjednávat. Zároveň ale motivuje obě strany, aby byl pojistný limit dohodnut v dostatečné výši sdílením odpovědnosti obou stran za jeho sjednání, přičemž ohraničuje plnění pojišťovny právě tímto sjednaným limitem. Musíme doufat, že tento návrh Senát schválí. V blízké budoucnosti se pak zřídí Garanční fond cestovních kanceláří pro odškodnění případů, kdy výše škody převyšuje sjednaný limit CK.

Výkonný šéf České asociace pojišťoven Jan Matoušek|Anna Vackova, E15

Jak k tomu vůbec došlo, to se špatně implementovala evropská směrnice?

Evropská směrnice říká, že stát má zajistit, že klient cestovní kanceláře bude v případě jejího krachu odškodněn v plné výši. A u nás se stát rozhodl, že to zajistí tak, že řekne, že to udělají pojišťovny. V Evropě by to bylo ojedinělé řešení. Evropská směrnice dělá z klientů cestovních kanceláří ty nejlépe chráněné spotřebitele vůbec. Říká jim, že škody vždycky někdo zcela uhradí. Já se ptám, jestli je to správně. V bankovnictví tomu říkáme morální hazard. Klienti nejsou motivováni vybrat si důvěryhodnou cestovní kancelář. Výhodu pro neodpovědně se chovající skupinu spotřebitelů zaplatí ostatní spotřebitelé.

Kde jinde na pojistném trhu vidíte problémy?

Napadají mne dvě důležité věci. Velká míra přepojišťování u životního pojištění a problematika povinného ručení. Vysoká míra konkurence na trhu v oblasti pojištění motorových vozidel vedla k tomu, že se tento produkt pohybuje na hranici ekonomické rentability. Z průběžných dat vyplývá, že škody z povinného ručení, které budou pojišťovny hradit, výrazně rostou.

Odhadujeme, že závazky pojišťoven u povinného ručení v důsledku nového občanského zákoníku se zvýší zhruba o dvanáct procent. Prudce roste zejména výše pojistného plnění v případě úrazu či smrti, a to z průměrných tří set tisíc korun na dvojnásobek. Může to vyvíjet tlak na cenu tohoto pojištění.

Důvodem je motivace distribuční sítě pojišťovat klienty stále znovu a získávat tak další provize za nově uzavřené smlouvy. Umožňuje to současné nastavení provizního systému. To není normální.

O co jde u životního pojištění?

V životním pojištění je často krytí rizik kombinováno se spořicí složkou, což je ale pro klienty výhodné jen v případě, kdy v něm setrvají delší dobu, stejně jako u jiných investičních produktů. My ale bohužel vidíme, že do pěti let je ukončeno 54 procent smluv. Každý rok se ukončí kolem 900 tisíc smluv životního pojištění a kolem 700 tisíc se jich uzavře.

Tento vývoj ukazuje na neblahý trend přepojišťování. Důvodem je motivace distribuční sítě pojišťovat klienty stále znovu a získávat tak další provize za nově uzavřené smlouvy. Umožňuje to současné nastavení provizního systému. To není normální. Proto pojišťovny stojí o to, aby zákon reguloval pobídku pro prodejce.

Zákon je teď ve druhém čtení a předpokládá rozložení provizí plus nákladů pojišťoven do pěti let. Když klient odejde dříve, dostane zpět nevyplacenou část pobídky. U pojišťovny z toho nezůstane nic. Což je pro klienta fér a zároveň by to mělo motivovat zprostředkovatele, aby po celou dobu poskytovali klientovi návazný servis a nenutili ho k ukončení smlouvy a uzavření nové.

Pojišťovny na provize potřebují zákon? To se s tím neumějí vyrovnat samy?

Ne. Růst provizí je důsledkem konkurence a tlaku distribučních sítí. Domluvit se na cenách nemůžeme, to by byl kartel. Zákon je pro nás tedy nezbytný. Námitka zprostředkovatelů je, že bráníme konkurenci a uzavíráme klienty ve smlouvách. To je nesmysl, klient v případě odchodu naopak dostane zpět ty peníze, které by jinak zůstaly zprostředkovateli.

Nicméně nechceme výhradně spoléhat na regulaci zákonem a diskutujeme teď vytvoření samoregulačního standardu, který by na základě výměny dat o ukončování smluv životního pojištění mezi pojišťovnami a zprostředkovateli umožnil identifikovat zprostředkovatele, kteří mají výrazně vyšší stornovost smluv než jiní.

Vysoká míra konkurence v oblasti pojištění motorových vozidel vedla k tomu, že se pohybuje na hranici ekonomické rentability

A tam by byla nějaká stopka pro tyto zprostředkovatele?

Stopka ne, krátkodobě tam mohou být i objektivní důvody. Byl by to ale pro pojišťovny jistý indikátor k posouzení, jestli s takovým zprostředkovatelem vůbec chtějí spolupracovat. I ČNB nám potvrdila, že tento záměr podporuje.