Jan Prokop: Hodinky na míru ze zlata jsou levnější než z oceli

E15: Jak hodnotíte první rok a půl působení značky Prokop & Brož?

Ukazuje se, že partnerství funguje a má potenciál. A to nejen pro nás samotné, ale také pro naše zákazníky. Už jsme přivedli na svět čtyři základní modelové řady a celkový počet uskutečněných projektů už představuje úctyhodné číslo. Je to rozhodně srovnatelné s jakoukoli podobně fungující společností na světě.

E15: Co myslíte modelovými řadami?

Varianty pouzder hodinek, tedy vlastně kompletní vývoj. Verze číselníků nebo ručiček podle přání zákazníka do toho nezapočítáváme. Když k tomu přidáme solitéry, tedy unikátní kusy, které jsme museli kompletně vyvinout, jsou to ještě další tři čtyři modely. Za jeden a půl roku jsme tedy vytvořili nějakých osm modelů. Srovnejte si to s vývojářstvím slavných hodinářských společností. Těm jeden model trvá kolem dvou let.

E15: Kolik jste už vyrobili hodinek?

Přesně to v hlavě nemám, ale za loňský rok jsme jich vyrobili kolem třiceti. Ale samozřejmě je třeba si uvědomit, že mluvíme o segmentu luxusních zakázkově vyráběných hodinek.

E15: K těm nejspíš patří především váš první výrobek vůbec, speciální edice inspirovaná dílem Františka Kupky.

Přesně, ty jsou z bílého zlata a stojí 680 tisíc korun. Je to dvanáctikusová limitovaná série. Zatím jsme jich vyrobili sedm kusů.

E15: Kupky tedy vyrábíte až na základě závazné objednávky?

Ano. Jsou to hodinky, jejichž výroba je mimořádně náročná.

E15: Zatím spoléháte výlučně na český trh, nebo se již snažíte dostat i do zahraničí, především do Švýcarska?

Obecná povědomost o nás v zahraničí zatím bude malá, ale když se bavíme o fanoušcích hodinek, už to procento znalosti bude docela slušné, třeba na úrovni primek. A když vezmeme odborníky, tak si troufnu říct, že tam už jsme daleko známější. Třeba unikátní mechanismus Kupek oslovil i švýcarské hodináře, kteří o nich mluví dál.

E15: Zakázek je tedy dostatek?

Jednak máme dost práce s vývojem jednotlivých modelů. Zadruhé zákazníci začali chodit sami, protože si pamatují mě a také samozřejmě Martina Brože (spolumajitel firmy – pozn. red.), který zase přivedl své zákazníky. Oba se v oboru pohybujeme čtrnáct let. Navíc skuteční fandové si nás umí najít.

E15: Kdo je vaším typickým zákazníkem?

Obecně to jsou lidé, které fascinují náramkové hodinky, do značné míry to pak jsou sběratelé. Málokdo z nich má jen jedny hodinky. Většina z nich už vlastní Omegy, Rolexy, někdo i značky jako Patek Philippe. Těm připadá cool nechat si udělat něco na zakázku, a přitom finančně nevykrvácet. Navíc mohou využít růstového potenciálu, ve který věříme. Potom se samozřejmě hodnota hodinek z našich začátků zvýší.

E15: Zaznamenali jste již sekundární trh s hodinkami Prokop & Brož?

Zatím je příliš brzy. I když si je někteří zákazníci kupují jako investici, nejsou hloupí. Dobře vědí, že hodnota bude mnohem zajímavější za deset let nebo když dosáhneme nějakého průlomu.

E15: Zákazníkům nabízíte několik možností uzavřených, otevřených nebo dokonce rodových sérií. Slyší na to?

Zrovna jsme dělali sérii deseti kusů skeletonových hodinek. To sice nebyla klasická rodinná série, ale uzavřená řada pro čtyři lidi. Využívají toho, že vývoj unikátních hodinek by byl příliš drahý a takto se náklady rozdělí. Další možností, jak ušetřit, je otevřená série, která bude sice vytvořená speciálně na zákazníkovo přání, ale nám zůstane možnost podobné hodinky prodávat i dále. Samozřejmě původní hodinky budou obsahovat specifické znaky, které již nikdy nebudeme opakovat, takže exkluzivní povaha bude zachována. Už máme také otevřené některé rodové série, které mohou objednávat pouze příslušníci daného rodu.

E15: Kolik stojí skutečné unikáty?

To nelze říct, závisí to na složitosti a také na materiálu, ze kterého bude pouzdro. Například na první pohled paradoxně solitér ze zlata vás vyjde levněji než solitér z oceli. Výroba a zpracování oceli vyžaduje speciální stroje, zatímco se zlatem lze pracovat snáze. Rozdíl tak může být až dvojnásobný, proto se nakonec možná vyplatí spíše platina než ocel.

E15: Zvládli byste skokový nárůst objednávek?

Pracujeme na hraně naší současné kapacity. Nárůst, který neohrozí exkluzivitu našich hodinek, určitě zvládneme. Cítíme výrazný růst zájmu o naši práci, a to nás vede k transformaci hodinářského ateliéru v sofistikovaněji organizovanou střední firmu. V tuto chvíli máme dodací lhůtu tři až čtyři měsíce. Může se tedy stát, že při zvýšení počtu objednávek bychom lhůtu protáhli a bylo by na zákazníkovi, zda by to akceptoval, nebo nikoli. Další otázkou by byla skutečně specifická a komplikovaná zakázka. V tu chvíli bychom mohli zákazníkovi říci: Jste připraven na veškerá specifika výroby? To znamená včetně odlaďování v průběhu několika měsíců po dodání.

E15: Co odlaďování představuje?

U složitých mechanismů sice během samotného vývoje a výroby vychytáme různé problémy, ale některé se projeví až při samotném provozu. Samozřejmě je pak na vlastní náklady opravíme, ale zákazník na to musí být připraven. U sériové výroby trvá vývoj nového modelu kolem dvou let a v této lhůtě je i právě doba pro odlaďování. Teprve poté se model dostává na trh.

E15: Jinak by tedy narůst objednávek nedělal problém?

Předpokládáme, že zhruba stovka hodinek ročně, maximálně dvě stě by měla být naše kapacita. K takovému počtu bychom ale asi došli jedině tak, že by přišla nějaká ohromná zakázka v řádu vyšších desítek až po stovku kusů. Zřejmě ze strany nějaké firmy.

E15: Už se vám taková zakázka rýsuje?

Celý rok a půl vyjednáváme s několika nadnárodními firmami. Ale zatím není nic hotového, nebudu ani prozrazovat, o jaké společnosti se jedná. Kdyby se to povedlo, šlo by o zakázku o objemu zhruba sto kusů. Tomu by pak samozřejmě byla podřízena výroba, která by daleko víc připomínala sériovou produkci.

E15: Jaké nejsložitější zadání jste prozatím řešili?

To nejsložitější, co jsme prozatím udělali, zatím vždy vzešlo od Martina. A zákazníci potom už jen říkají, že přesně tohle by chtěli. Úspěch má především dvojitý retrograde (netradiční postavení hodinové a minutové ručičky, které se na konci cyklu vrátí do původního postavení – pozn. red.). Momentálně vyrábíme první dva kusy židovských hodinek, jejichž ručičky se točí obráceně. To je rarita v celosvětovém měřítku. Tento projekt je naopak z kategorie těch, které iniciovali sami zákazníci.

E15: Ptají se lidé také na tourbillon?

Lidé to chtějí, ale zatím jim to docela úspěšně rozmlouváme. Pro nás není problém hodinky s tourbillonem vyrobit. Ve výsledku by vás ale takové hodinky vyšly minimálně na milion a půl. Ani to však lidi neodrazuje. Nejdůležitějším argumentem, proč si lidé nakonec tourbillon rozmyslí, je jeho náchylnost. Jde o tak jemný mechanismus, že sebemenší náraz může způsobit poškození. A jeho oprava bude stát astronomickou částku. Navíc platí, že klasické hodinky vás přežijí, když se o ně budete alespoň trochu starat. U tourbillonu vás přežijí, pouze pokud je zavřete do trezoru a schováte je tam pro vnoučata.

E15: Levnější varianty neexistují?

Samozřejmě že lze koupit tourbillon v Číně, ale potom je to spíš takový houpavý obrázek. Takové hodinky pak jsou daleko méně přesné, takže ten „tourbillon“ plní naprosto opačnou funkci.

E15: Když k vám přijde nový zákazník, ví přesně, co chce, nebo výsledek vzniká postupně?

Přicházejí lidé s poměrně jasnou představou. Buďto se inspirují něčím, co jsme již udělali, nebo chtějí něco speciálního, například číselník z pravé perleti. Nedávno jsme dokončili zakázku pro našeho prvního zákazníka z Ruska. Ten měl hodinky Raketa svého otce a chtěl si nechat udělat něco velmi podobného, jen v současné úpravě, tedy větší a s automatickým natahováním. Ale zároveň se na ně chtěl podívat a připomenout si otce.

E15: Dělali jste i dámské hodinky?

Několik jich za sebou máme, ale není jich mnoho.

E15: Zákazníky jsou tedy vždy muži?

Ano, vždy. Těším se, až jednou přijde zákaznice. Ženy mají trochu jiný pohled, vývoj designu to může výrazně obohatit.

E15: Na čem aktuálně pracujete?

Chtěli bychom dál vylepšovat dvojitý retrograde. Jedním z nejzajímavějších projektů je model Spirála. Spolupracujeme na něm s architektem Václavem Ciglerem. Technologicky jde o velmi náročný model. Zajímavý je tím, že se zde nepohybuje hodinová ručička, ale naopak číselník. A pak zde je zcela mimořádné sklíčko, které je svou sendvičovou konstrukcí unikátní v celosvětovém měřítku.