* E15: Jaká díla jste ve sbírce České pojišťovny shromáždili?
Sbírka vznikla historicky se založením instituce zhruba před 180 lety. Tehdy patřilo k dobrému jménu vlastnit umělecká díla. Doufám, že se ta doba vrací, ačkoli velmi pomalu. Sbírka obsahuje velmi hodnotná díla a na druhou stranu v ní jsou nezajímavá díla z období socialismu, kdy kanceláře zdobili angažovaní místní umělci. Snažíme se sbírku očistit a udělat ji opravdu hodnotnou. Soustředíme se na takzvaný zlatý fond, který čítá zhruba 350 kvalitních děl. Ve sbírce máme díla od Brožíka, Procházky, Šímy, Foltýna, Sopka a dalších, ale třeba i model sochy svatého Václava od Myslbeka.
* E15: Která díla dáváte v rámci „očišťování“ pryč?
Ta, která pro nás nemají hodnotu. Nechci tvrdit, že zátiší vytvořené neznámým umělcem v roce 1975 nemá žádnou hodnotu. Není hodnotné pro sbírku, a pokud mu dokážeme najít například aukčním prodejem nového majitele, kterému obohatí interiér, je to jen dobře. Tímto způsobem se získalo již několik milionů. Věřím, že je Česká pojišťovna, která je vlastníkem sbírky, využije na nové akvizice a restaurování děl.
* E15: Uskutečnili jste v poslední době významné akvizice?
Pokud se obrazů týká, v současné době žádné. Jsme v ekonomicky nepříznivém období, kdy se v České pojišťovně hledaly spíše způsoby, jak ušetřit. Není snadné investovat do něčeho tak málo jistého, jako je umění. Doufám, že teď přijde období, kdy se investiční činnost obnoví a pojišťovna věnuje na rozvoj sbírky alespoň to, co prodejem vydělala. Jde vždy o rozhodnutí akcionáře, my můžeme pouze dát doporučení.
* E15: Mimo sbírku České pojišťovny existuje ještě jedna sbírka PPF Art, čím se odlišuje?
Sbírka PPF Art se zaměřuje výhradně na fotografii a jsou v ní zastoupeni čeští a slovenští fotografové. Vznikla v polovině devadesátých let, jejím základem byly fotografie Josefa Sudka a postupně se rozšířila o díla dalších autorů. Nyní obsahuje kolem čtrnácti set fotografií od 83 autorů. Před čtrnácti dny jsme koupili fotografie od Miroslava Háka. Doufám, že je brzy vystavíme. Vždy se snažíme nová díla při vhodné příležitosti co nejdříve představit veřejnosti.
* E15: Jakou mají obě sbírky hodnotu?
Velice střízlivý odhad sbírky České pojišťovny, který jsem nechal vytvořit dvěma znalci, se pohybuje okolo sta milionů korun. U fotografické sbírky se dá odhadnout hodnota lépe, jelikož jsme všechna díla přímo nakupovali, a pohybuje se včetně licencí okolo dvaceti pěti milionů. Tržní hodnota je určitě vyšší.
* E15: Jak sháníte nová díla do sbírky PPF Art? Nakupujete v aukcích?
Fotografie se snažíme získat přímo od majitelů. Je to méně nákladný způsob a dává možnost v budoucnu nakoupit více snímků. Jakmile se realizují nákupy od galeristy nebo zprostředkovatele, je nutné mu zaplatit provizi, což je logické, ale také nákladnější. Snažíme se nakupovat z ověřených zdrojů i kvůli původu děl. Hlavně u obrazů se na trhu pohybuje mnoho falzifikátů a my chceme mít zaručenou pravost díla. U fotografií, kde je reprodukovatelnost snazší, je důležité získat originální zvětšeninu.
* E15: Je možné takovým problémům předcházet?
Ano. Třeba tím, že jsme přímo u zrodu fotografií. Spolupracujeme s profesorem Baňkou z ústecké univerzity a na základě smlouvy se už vytvořilo několik portfolií fotografií od mladých autorů, u nichž předpokládáme, že se jejich talent v budoucnu uplatní. Sedm osm umělců vloží do souboru okolo pěti děl. Vytvoří se tak limitovaná série s očíslovanými fotografiemi. Smlouva nám zajišťuje, že fotografie číslo jedna patří PPF Art. Pokud se třeba za rok na trhu objeví stejná fotografie neoznačená nebo v jiném formátu, víme, že není něco v pořádku.
* E15: Jakou částku ročně zhruba investujete do nákupu nových fotografií?
Fixní částka je zhruba milion korun, ale když se objeví mimořádná příležitost k nákupu, jako byly například fotografie Jaromíra Funkeho, utratíme víc. Ty byly zajímavé i tím, že jejich technický stav nebyl úplně dokonalý, místy se na nich objevil stříbřitý povrch. To však vůbec nesnižovalo jejich uměleckou hodnotu. Pro mě osobně se na nich odrážela i historie. Je na nich vidět, že jim je skutečně osmdesát let. V tomto případě výsledný dojem byl snad ještě lepší, než kdyby byly v perfektním stavu. Nemyslím si, že umění musí být vždy dokonalé.
* E15: PPF Art v současné době provozuje tři galerie, uvažujete o rozšíření jejich počtu?
Provozovat tři galerie není malý počin. PPF určitě nemá v úmyslu vytvářet něco jako MOMA nebo Guggenheim, soustředí se spíše na menší galerie. Ty dávají městu a konkrétnímu místu půvab. Místo Špálovky mohla klidně být prodejna oblečení a po čase opět jiná prodejna. Ale umění je jiný druh zboží, přináší trvalejší hodnoty. O našem přístupu se někdy říká, že je konzervativní. Vážíme si minulosti a v případě Špálovky i Ateliéru Josefa Sudka na ni navazujeme.
* E15: Neplánujete tedy nové projekty nebo podporu mladého umění?
Podporujeme mladé fotografy prostřednictvím spolupráce s časopisem Fotograf, to chápeme jako formu podpory umění. Možná že se v budoucnu vyskytne nějaký další nápad. Rozhodnutí pak bude záležet na hlavním akcionáři, jestli ho nápad zaujme a řekne „ano“, tento projekt chci podporovat. PPF podporuje vzdělání a ke kvalitnímu vzdělání patří i pochopení, že kultura je nezbytná část života. S tvorbou mladých autorů jsme spojeni prostřednictvím Ceny Jindřicha Chalupeckého.
* E15: S Jindřichem Chalupeckým je provázána Galerie Václava Špály, který zde působil…
Když jsme se o Špálovku zajímali, chtěli jsme zdůraznit propojení s Chalupeckým. Proto dáváme prostor laureátovi Chalupeckého ceny a realizujeme jeho výstavu. Obvykle má laureát něco za sebou, ale my chceme ukazovat jeho nové projekty. Je otázka, jestli je rok dostatečná doba na to, aby vytvořil nová díla a zaplnil jimi členitý prostor Špálovky.
* E15: Sledujete nové trendy na trhu s uměním?
Co mě zaujalo, není úplně trh, ale trend pronajímání obrazů. Ta myšlenka mi připadá trochu rozporná. Ne každý se odváží investovat větší finanční obnos do hodnotného díla. Pronajmutím ho dočasně získá, zpříjemní pracovní nebo osobní prostředí. Mně však investice do umění trochu připomíná „investici“ do manželství. Představuje cosi trvalého, i když rizikového. A tento způsob je mi bližší než pronajímání s možností snadné obměny.
* E15: Další vaše galerie, Ateliér Josefa Sudka, má velmi pohnutou minulost. Vyhořela, propadla se tam střecha a byla systematicky vykrádána. K ateliéru jste se dostali přes teoretičku fotografie Annu Fárovou. Jak spolupráce probíhala?
V době, kdy PPF Art získala ateliér, jsem ještě ve firmě nepůsobil a neznám všechny podrobnosti. Nicméně hlavní akcionář měl o ateliér zájem a kolegové spolupracovali s Annou Fárovou, která o Sudkovo dědictví pečovala. Rozhodnutí o rekonstrukci ateliéru mi i dnes připadá šílené.
* E15: Proč si myslíte, že byl projekt šílený?
To slovo myslím pozitivně. Ateliér Josefa Sudka není místo, kam by chodily davy. Probojovat se přes tři dvory, několik popelnic, to vyžaduje jistou dávku odvahy. Když jsem ještě nepůsobil ve firmě, šel jsem se do ateliéru podívat a nejdříve jsem ani nemohl pochopit, jak se dovnitř dostat. Nevěděl jsem, že musím zazvonit na zvonek, a přemýšlel jsem, zda jsem se neocitl na špatné adrese. Když jsem uviděl zahradu, úplně jsem užasl.
* E15: Získali jste společně s ateliérem i Sudkovy fotografie?
Po už zmíněném požáru byl v ateliéru velký zmatek a nevědělo se, jaké fotografie přežily. Díky spolupráci s Annou Fárovou jsme poměrně velké množství, zhruba několik set fotografií, získali.
* E15: Vnímají návštěvníci fakt, že existují dvě galerie se jménem Josefa Sudka? Dokáží rozlišit, která galerie patří PPF a která je pod správou Uměleckoprůmyslového muzea?
Rozhodně si galerie pletou. Obě jsou se Sudkem spojeny, v domě na Úvoze žil a na Újezdě tvořil. Pokud chce jít divák do Sudkova ateliéru, musí vědět, kde ho na Újezdě hledat. Snažili jsme se zachovat intimní charakter ateliéru, v němž Sudek tvořil. Naopak galerie pod Pražským hradem je v turistické zóně. Zaměření obou galerií se liší, ale shodou okolností se nyní v obou vystavují Sudkovy fotografie.
* E15: Vystavujete často přímo ze svých sbírek?
Většinou nevystavujeme z vlastních sbírek. Například v Galerii České pojišťovny organizujeme zhruba pět až šest výstav ročně z tvorby současných autorů. Společným tématem je krajina a figura v současné malbě, díla nejsou starší než tři roky. Chceme, aby se autoři na výstavu dokázali připravit a prezentovali svou aktuální tvorbu, aby práce byly skutečně současné a nebyla to díla, která má autor uložená v ateliéru. O prázdninách vždy pořádáme výstavu buď ze sbírky České pojišťovny, nebo z děl, která s ní mají spojitost. Pokud jde o sbírku PPF Art, snažíme se nové fotografie vystavovat co nejdříve. Ve Špálovce jsme počítali s jednou fotografickou výstavou ze sbírek, ale teď se sešly dvě za sebou.
* E15: Spolupracujete tedy přímo s autory?
Ano, oba naši stálí kurátoři jsou s tvůrci v kontaktu. A kontakt hledáme pochopitelně i s divákem. Nechceme dělat kvalitní výstavy pouze pro znalce, chceme upoutat i lidi, kteří pouze procházejí kolem. Dlouho jsme přemýšleli, zda zavedeme vstupné. Když je něco zadarmo, lidé si toho často neváží. Nakonec jsme se dohodli na čtyřiceti korunách vstupného s různými slevami či vstupem zdarma pro určité skupiny lidí.
* E15: Která z vašich galerií si vede nejlépe?
Každá má jiný charakter a srovnávat, která si vede lépe, je obtížné. Do Ateliéru Josefa Sudka chodí opravdoví fajnšmekři fotografie a turisté, kteří mají rádi kulturu. Do Galerie České pojišťovny chodí lidé, kteří se o umění zajímají. Dostalo se do povědomí, že výstavy jsou kvalitní, a lidé začali sami chodit. Do Špálovky, jak už jsem řekl, lákáme i náhodné kolemjdoucí. Na vernisážích se občas samozřejmě objevují i ti, co se chtějí spíše občerstvit.
* E15: To se bohužel na vernisážích děje velmi často…
Kvůli těmto nepříjemným situacím jsme teď občerstvení na výstavách zrušili. Posezení po vernisáži organizujeme separátně. Už to bylo opravdu neúnosné. Někteří „návštěvníci“ se důmyslně vybavili, aby si mohli občerstvení odnést, a stalo se, že k němu nepustili ani pozvané hosty. Bylo to velmi nedůstojné.
Jan Řehák (59)
Vystudoval VŠST Liberec a Université Jean Moulin Lyon. Působil jako desinatér a manažer v textilních firmách v Československu, ve Francii a v Belgii. Ve skupině PPF pracuje od roku 2004 a má na starosti sbírkovou, výstavní a investiční činnost v oblasti umění. V současné době působí jako ředitel uměleckých sbírek společnosti PPF Art.
