„Pokud nebudeme schopni zajistit dodržování platných pravidel nebo jejich rychlou změnu, je to institucionální neštěstí, ze kterého se bude Evropa vzpamatovávat velmi dlouho. A nedává to ani nejlepší obrázek o tom, co může Evropu v nejbližších letech čekat,“ říká člen bankovní rady a nejpravděpodobnější kandidát na příštího guvernéra České národní banky Jiří Rusnok.
Česká národní banka aktivně intervenuje za oslabení koruny už přes tři měsíce a podle některých odhadů utratila bezmála dvě stě miliard korun, tedy podobně jako při srážení koruny v roce 2013. Pochopil už trh, že korunu udržíte, nebo se spekulanti stále pokoušejí zlomit kurz přes koleno? Jak se intenzita spekulací během těch tří měsíců vyvinula?
Proti srpnu, kdy jsme intervenovali za nějakých sto miliard korun, přineslo září klidovou fázi a spekulativních aktivit je podstatně méně. Až zveřejníme údaje, ukáže se, že ti, kdo stojí proti nám, vyhodnotili situaci tak, že to skutečně myslíme vážně. Ostatně i spekulanti musí se svými penězi zacházet odpovědně.
Při akumulaci devizových rezerv a následném posílení koruny by ČNB mohla sklouznout do ztráty. Nebránila by třeba v budoucím přistoupení k euru?
Pokud by takový scénář nastal, vznikla by účetní, zdůrazňuji účetní ztráta, která nijak nevstupuje do kruhu veřejných financí, jde tedy mimo daňové poplatníky. Pokud jde o euro, Slovensko k němu přistoupilo také se ztrátou Slovenské národní banky. A skoro si troufnu říci, že až se Česko rozhodne přistoupit k euru, budeme mít ztráty už dávno vyřešené.
Statistiky ministerstva financí ukazují, že zahraniční hráči investují čím dál více do státních bondů. Podle ekonomů za tím může stát sázka na to, že ČNB ustoupí od kurzového závazku relativně brzo. Je to znát i na výnosech bondů, které se obchodují se záporným úrokem častěji než německé. Růstová ekonomika v kombinaci s kurzovým závazkem je nejvhodnějším východiskem pro skokové posílení koruny, nebo ne?
Určitě to má i takové souvislosti. Pokud nakupují nějaké objemy korun, tak se snaží pro ty koruny najít i nějaké uplatnění, mimořádně kredibilní alternativou jsou české dluhopisy. Součástí těchto úvah může být nějaké uvažování o budoucnu, ale to už je jiná věc.
Pro mne je podstatné, že udržujeme uvolněné měnové podmínky, které ekonomika potřebuje, vedlejším efektem je, že Česko financuje své dluhy mimořádně levně. A když se jedna část trhu dostává do záporných sazeb, dělá to za nás tak trochu naši práci, protože nemusíme aktivně uvažovat o zavádění záporných úrokových sazeb.
Nebylo by jednodušší je zavést než dlouhodobě fungovat v intervenčním režimu?
Ne, záporná sazba je nástroj, který může jen pomoct k dalšímu uvolnění měnových podmínek, ale má velmi omezené možnosti. V ekonomice s přebytkem likvidity, což je náš případ, budou mít záporné sazby daleko menší efekt než v ekonomikách, kde je naopak nedostatek zdrojů na úvěry. V současnosti nemáme potřebu dál prohlubovat uvolnění měnových podmínek, nám v tuhle chvíli nulové sazby plus kurzový závazek vyhovují.
Hovoří se o tom, že kurzový závazek vydrží do konce roku 2016. Co by vás přimělo tento horizont změnit?
Uvidíme-li v horizontu, ve kterém prognózujeme, že máme důvod k přitvrzení měnových podmínek, začneme se připravovat na opuštění závazku. Pokud to neuvidíme, budeme daleko za inflačním cílem a ekonomika se nezačne přehřívat, nic nás nemůže nutit k něčemu, co by poškodilo ekonomiku a koneckonců i důvěryhodnost naší měnové politiky. Nikdy jsme nevyloučili, že se závazek bude prodlužovat, ale neumíme dneska říci, zda to bude jedno čtvrtletí nebo třeba čtyři.
Jak chcete dostat inflaci na svůj cíl už na konci příštího roku, pokud v okolních zemích, třeba v Německu, inflace znovu klesá a v německém vývozu začíná hrát roli faktor slábnoucí Číny? Protiinflační rizika přece naopak spíše rostou.
Na posledním zasedání jsme řekli, že protiinflační rizika velmi mírně vzrostla, takže v tuto chvíli nevyvolávají potřebu žádných dodatečných opatření, na druhé straně pracujeme s velmi umírněnými představami o růstu inflace. Musíme vzít v potaz, že klíčový, byť technický, faktor, který drží inflaci tak nízko, je dramatický propad cen ropy, který nastal zhruba před rokem.
V jaké fázi ekonomického cyklu jsme? Mění se na to nějak váš pohled?
Jestli jsme na špičce konjunktury, neumím říct. Nás zajímá horizont měnové politiky, což je zhruba rok a půl nebo dva, nejsme dlouhodobí prognostici. Nyní jsme v růstově mimořádném roce. Je to dáno tím, že jsme pět let nerostli, a mimořádnými okolnostmi typu dočerpávání fondů. Rozdíl mezi tím, co letos pošleme do Bruselu, a tím, co odtamtud přijde, je kolem tří procent HDP, to nikdy nebylo a už nebude.
Skoro další procento pak přidá levná ropa. Tahle faktorová konstelace už se nebude opakovat, naopak do exitu se zřejmě ukáže, že ekonomika do nebe neporoste a nebude takovým růstovým ostrovem mezi ostatními zeměmi. Myslím, že už brzo uvidíme určité signály na zahraniční bilanci.
Efektivita evropského vládnutí v poslední době určitě není úplně optimální
Jak vnímáte hospodářská východiska Česka v kontextu Evropy? Zlepšují se jeho vyhlídky, nebo se zhoršují?
Klima pro český růst je velmi pozitivní, mnohé firmy nestíhají zakázky. Česko se stalo zajímavým dodavatelem řady zboží. Na druhé straně jsme závislí na vnějších odbytištích a evropská situace je velmi, velmi křehká. Podniky začaly investovat, jsou schopny budovat značku, ale pořád je tam spousta nejistot, jak dlouho to vydrží.
Výrobní podniky navíc narážejí na bariéru v podobě nedostatku odpovídajících pracovních sil, což připomíná situaci před krizí. Strukturální nesoulad nabídky a poptávky po práci je veliký, na druhé straně jsme v kontextu Evropy stále ještě mezi slepými jednookým králem.
Jak silně může rostoucí napětí na evropské politické scéně promluvit do vývoje ekonomik?
Transmisi od počínajícího evropského chaosu do hospodářských důsledků teď neumím odhadnout. Samozřejmě že může, efektivnost vládnutí má své národohospodářské konsekvence. A efektivita evropského vládnutí v poslední době určitě není úplně optimální.
V Evropě se stalo standardem nedodržovat platná pravidla. To považuji za naprosto fatální. Takhle začala evropská dluhová krize, když Francie a Německo porušily maastrichtská kritéria. To byl začátek, který vedl k oslabení akceschopnosti Evropy
V čem?
V Evropě se stalo standardem nedodržovat platná pravidla. To považuji za naprosto fatální. Takhle začala evropská dluhová krize, když Francie a Německo porušily maastrichtská kriteria. To byl začátek, který vedl k oslabení akceschopnosti Evropy. Dnes máme další příklad, migranty. Jestliže máme na papíře pravidla a pak nějaká země vyhlásí, že je teď dodržovat nebude, protože má důvody se chovat jinak, je to pro Evropu katastrofa z hlediska její budoucí akceschopnosti i funkčnosti.
Protože příště, až někdo přijde s úplně jiným problémem a řekne: potřebujeme se rychle dohodnout, aby tohle fungovalo, někdo jiný řekne: nám to teď nevyhovuje, my to teď nebudeme respektovat. Pokud nebudeme schopni zajistit dodržování platných pravidel nebo jejich rychlou změnu, pak je to institucionální neštěstí, ze kterého se bude Evropa vzpamatovávat velmi dlouho. A nedává to ani nejlepší obrázek o tom, co může Evropu v nejbližších letech čekat.
Myslíte si, že atraktivita Evropy pro investory klesá?
Evropa má stále své klady, velký trh s koupěschopnou poptávkou, dostatek kvalifikované pracovní síly, ale vůči jiným kontinentům už neposiluje, to je evidentní. Evropě se nedaří prosazovat a udržovat v chodu své civilizační lídrovství, které se dlouhodobě neobejde bez lídrovství ekonomického.
Mluví se o vás otevřeně jako o budoucím guvernérovi, nicméně vaše názory s prezidentem, v jehož rukách je obsazení úřadu, se v poslední době trochu rozcházejí. Jste s ním v kontaktu? Jak vysoko vidíte své akcie?
Jednou za měsíc jsem účasten poradenského setkání v Lánech jako pozorovatel a bývalý člen sboru poradců. Pokud by bylo třeba, sejdeme se, zatím to potřeba nebylo, zatím běží všechno standardně. V jedné dílčí věci se naše názory trochu liší, jde o potřebu uvolněné měnové politiky formou kurzového závazku. Já říkám, že nemáme jinou možnost, navíc jde o epizodu, která jednou z objektivních důvodů pomine.
V učebnicích makroekonomie se píše, že efektivní hospodářská politika státu žádá efektivní mix měnové a fiskální politiky. Jak tento soulad hodnotíte v Česku?
Historie v tomto není slavná, často tam byly protisměrné pohyby, počínaje zhruba rokem 2014 je tu slušný soulad, obě politiky jsou prorůstové.
| Jiří Rusnok (55) |
|---|
| Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické, kariéru začal v roce 1984 ve Státní plánovací komisi, později působil na Federálním ministerstvu pro strategické plánování a Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí. Po rozdělení Československa strávil šest let v Českomoravské konfederaci odborových svazů. Od dubna 2001 do července 2002 byl ministrem financí a od července 2002 do března 2003 ministrem průmyslu a obchodu. V letech 2005 až 2012 šéfoval Asociaci penzijních fondů České republiky a zároveň penzijnímu fondu ING. Od června 2013 do ledna 2014 stál v čele české vlády. Loni v březnu ho prezident jmenoval členem bankovní rady ČNB. Je ženatý, má tři děti. |
