E15: Před půlrokem jste oznámili, že hodláte do pěti let zdvojnásobit tržby. Co jste už pro to udělali?
Především jsme posílili obchodní sítě naší mateřské společnosti Doosan. Zaměřujeme se na Evropu, Indii, Ameriku, začínáme v Rusku a intenzivně i v jihovýchodní Asii. Tam se chceme soustředit na Vietnam, kde má Doosan výrobnu kotlů. Dále na Indonésii a Thajsko, kde je potenciál v oblasti dodávek pro cukrovary.
E15: V Americe jste letos chtěli uzavřít první kontrakt. Povede se to?
Právě dokončujeme nabídku na významný projekt v Kanadě. Je velká šance, že se nám tento cíl povede splnit.
E15: Co byste měli do Kanady dodávat?
Rozhodli jsme se, že do Ameriky vstoupíme přes segment menších turbín do 50 megawattů. Jednak jde o menší objemy dodávek, jednak klienti jsou většinou ze soukromého sektoru, kam je snazší proniknout. V Kanadě je ve hře dodávka dvou čtyřicetimegawattových turbín. Výhodou je, že generálním dodavatelem projektu je španělská Iberdrola a investorem americká Dalkia. S oběma firmami jsme už několik projektů realizovali. S Iberdrolou jsme nedávno vyhráli v Německu jeden velký paroplynový projekt. Takže šance na úspěch v Kanadě je poměrně velká.
E15: Jak důležitá je v Americe první zakázka jako reference?
Hodně. Příkladem může být Německo. Když jsme před nějakými sedmi lety vstupovali do Německa, podepsali jsme tam dodávku na turbínu 25 MW pro elektrárnu spalující biomasu. Od té doby tam děláme už pátý projekt. Potenciální američtí zákazníci chtějí vidět zařízení v Americe. Chtějí vidět, jak máme zajištěný servis.
E15: Pomůže vám, že jste dcerou korejského koncernu Doosan?
Spojení Doosan Škoda Power zní v Americe lépe. Doosan už do Ameriky dodával hodně zařízení pro paroplynové cykly. Jeho jméno je spojeno s kvalitou těchto dodávek. My toho teď musíme využít a hlavně toto dobré jméno nepokazit.
V Indii chceme dělat evropskou kvalitu
E15: Plán na zdvojnásobení tržeb by se měl opírat o výstavbu nových závodů nebo i o akvizice v zahraničí. Už se něco rýsuje?
Do akvizice půjdeme, pokud bude na trhu výhodná příležitost. Druhá část strategie je výstavba závodu na zelené louce. Musíme totiž rozšířit výrobní kapacity. Závod v Plzni využíváme naplno a ještě 30 procent práce zadáváme subdodavatelům. Chceme jít na velký trh, který má potenciál růstu. Jako cíl nám vyšla Indie a Čína. V Indii máme na rozdíl od Číny dlouholeté zkušenosti. Turbíny jsme tam dodávali už před třiceti lety.
E15: Kde v Indii začnete stavět?
Máme v hledáčku tři místa. Hledáme i synergie s Doosanem, který provozuje v jedné z těchto lokalit výrobnu kotlů. Jde i o to, jak investice pomůže celé skupině. Zároveň je ale třeba vzít v úvahu, že indický trh hodně zpomalil a vyčkává, kam směřovat. To ale naše rozhodnutí neovlivnilo. Máme připraven návrh, jak by měl závod vypadat, kolik strojů, kolik lidí v něm budeme potřebovat.
E15: Asi bude stejně velký jako v Česku, když chcete zdvojnásobit tržby.
Hlavně by měl být specializovaný na turbíny do 100 MW. Bude sloužit globálnímu trhu, nikdy jsme ho nezamýšleli jako závod jen pro Indii. Bude to stejně moderní, stejně vybavená výrobna jako v Plzni. Pak bude na nás, abychom přesvědčili naše evropské zákazníky, že i kvalita bude stejná jako z Plzně.
E15: V Plzni si necháte jen výrobu velkých turbín?
Ano. A v Koreji se začnou vyrábět turbíny podle licence Škoda.
E15: Proč může být problém, že turbíny budete vyrábět v Indii?
Třeba někteří evropští klienti mají špatnou zkušenost z minulosti, že se při výrobě v těchto teritoriích neudržela kvalita. Někteří dodávky z Indie přímo odmítají. Ale jde o to, jak je přesvědčíme a jak závod personálně obsadíme, abychom kvalitu zajistili. Evropská a indická kvalita jsou opravdu někde jinde.
Český trh je zanedbatelný
E15: Jakou roli bude ve vašich plánech hrát český trh, kde končí velké modernizace uhelných elektráren a nic nového se nejspíš stavět nebude?
Minimální. Za poslední tři roky bylo 98 procent našich nově přijatých zakázek ze zahraničí.
E15: Takže tady budete dělat jen servis?
Ano. Uvidíme, jak to bude vypadat s elektrárnou Chvaletice. Tam asi jednou nějaká modernizace bude potřeba, ale to je pro nás stále málo. Na stávající tržby ve výši osmi miliard korun potřebujeme mít šest až sedm procent světového trhu.
E15: Hodně se mluví o modernizacích tepláren. Navíc kombinovaná výroba tepla a elektřiny má budoucnost. Je pro vás tento segment zajímavý?
Uvidíme, jak na tom budou turbíny. V teplárnách jde především o modernizaci kotlů. Turbíny Škoda používá většina z nich. O modernizacích se ale už mluví velmi dlouho a pořád nic nepřichází. Samozřejmě že bychom se jich účastnili. Ale to pro nás stále nepředstavuje velký byznys. Jedna taková turbína stojí zhruba 10 milionů eur. I kdyby se dělaly dvě za rok, znamená to v našich tržbách půl miliardy korun a náš plán je 15 miliard.
E15: Které budou hlavní trhy?
Působíme teď hodně v Evropě. Ve Švédsku jsme loni vyhráli všechny projekty, kterých jsme se zúčastnili. Letos jsme dobyli i Francii, kde jsme získali první zakázku. Pro E. ON modernizujeme turbínu od původního výrobce Rateau-Schneider. To je zakázka za 800 milionů korun a rovněž úžasná reference. S modernizacemi turbín jiných výrobců jsme totiž začali před čtyřmi lety.
E15: V těchto modernizacích jste na trhu sami?
Pokoušejí se o to všichni velcí hráči. Ale ne všichni s úspěchem. Ve Finsku jsme vyhráli modernizaci v Salmisaari, protože tam nebyli spokojení s předchozími dodavateli. Loni jsme vyhráli modernizaci turbíny ve finské jaderné elektrárně Loviisa. Teď modernizujeme menší část této turbíny. Příští rok bychom měli podepsat modernizaci její větší části. Pak už se bavíme o částce několika miliard korun.
Stát se snaží, ale ne dost
E15: Jak vám v cestě na zahraniční trhy pomáhá český stát, který si stanovil ambiciózní cíle přesměrovat část obchodu mimo Evropu?
Ze strany státu snaha vidět je. Ale jen snaha nestačí. Cestovat na podnikatelské mise je jedna věc. Když však s misí přijedete třeba do Vietnamu, chtějí po vás celou elektrárnu na klíč. Oni si nechtějí koupit samotnou turbínu. V Česku chybí integrátor českých firem, který by vystupoval jako generální dodavatel a dokázal by výstavbu elektrárny na klíč zajistit.
E15: Kdo by to mohl dělat?
Jediný, kdo to dnes dokáže, je Škoda Praha. Třeba Korejská exportní banka takového integrátora má – společnost Kepco. To je takový korejský ČEZ. Má svůj inženýring a výrobci se umějí dohodnout a nabídnout kvalitní sestavu firem, která je schopna uspět. Vyhráli takto výstavbu jaderné elektrárny v Saúdské Arábii, účastní se privatizace turecké energetiky. Toto dokážou s úžasnou podporou exportní banky. V Česku se exportní banka chová hodně jako komerční banky.
E15: Jak by se měla chovat?
U nás neumíme správně posoudit riziko projektů. Občas se projekty neuskuteční, protože se riziko nadhodnocuje i kvůli neznalosti okolností projektu. V Koreji je exportní banka ochotná podstoupit větší riziko než komerční banky.
E15: Může stát nějak zařídit vznik průmyslového integrátora?
Stát má pořád velký podíl v ČEZ, který vlastní Škodu Praha. Takže asi nějaký vliv i na dění ve Škodě Praha má.
Každé procento je důležité
E15: Co pro vás jako výrobce parních turbín znamená evropský odklon od klasické energetiky k bezuhlíkovým zdrojům?
Trh klesá. V parních turbínách byl pokles loni téměř třicet procent. Nám přesto tržní podíl vzrostl. Prostor pro růst zůstává velký. V oblasti průmyslových aplikací bude turbína potřebná pořád. I u solárních akumulačních elektráren potřebujete turbínu, protože slunce mění vodu v páru. Dnes ve Španělsku pracuje testovací jednotka, která přes den ze slunce akumuluje teplo a může vyrábět elektřinu i v noci.
E15: Bude to dostatečně velký trh, když se budou kupovat hlavně menší turbíny?
Máme výhodu, že jsme v segmentu průmyslových turbín už dlouho. Děláme hlavně turbíny od 20 do 300 megawattů.
E15: Nejvíce elektráren se staví v Číně. Tam se nechystáte?
Čína je velmi komplikovaný trh. Mnoho firem si na ní vylámalo zuby. My tam máme pětiprocentní podíl ve firmě Škoda Jinma, která vyrábí malé turbíny. Čínu máme jako bod ve strategiích. Ale úplně jasno, jak tam vstoupit, nemáme.
E15: V čem je nevětší problém?
V zákonech, v provázanosti tamních firem s politikou, v obrovské preferenci místních firem.
E15: V Indii je to jiné?
Indie je svobodnější. Soukromý sektor si rozhoduje sám a přemýšlí úplně stejně jako v Evropě. Říká se, že v Indii jsou nízké ceny, ale my tam realizujeme několik projektů se slušnými maržemi.
E15: V Plzni má být vývojové středisko parních turbín pro celý Doosan. Proč zrovna tady?
Doosan vyráběl turbíny podle licence GE a Toshiby. K tomu nepotřebujete bůhvíjaké znalosti, nepotřebujete mít stovky konstruktérů, kteří vědí, co se v turbíně děje, když tam pára vstupuje, jaké tam jsou síly a tepelné deformace. Doosan si koupil Škodu právě kvůli technologii.
E15: Co se dá na turbínách ještě zlepšovat?
Účinnosti turbín mají pořád ještě do sta procent nějaký prostor. Dnes se pohybují přes 90 procent. Výzkum pokračuje po desetinách procenta. Ale když se podíváte o šest let zpátky, je rozdíl v účinnosti poměrně velký. Jedno procento na 100 MW je 1 MW.
E15: Jedno procento hraje nějakou roli?
Klienti oceňují hodnotu jednoho kilowatty výkonu na tři až čtyři tisíce eur. Dnes se proto v Evropě nevyhrává díky ceně, ale díky účinnosti. Když budete o dvě procenta horší, budete s turbínou 100 MW pro investora v celkové hodnotě horší o šest milionů eur. To při ceně turbíny kolem deseti milionů eur. Takže stačí o dvě procenta horší účinnost, a vůbec nemá smysl se tendru účastnit. Cenou se tento rozdíl dohonit nedá.
E15: Bude zvyšování účinnosti jediné, díky čemu bude možné do budoucna přežít?
Nedávno jsme diskutovali s lidmi z RWE o budoucnosti a o tom, zda se bude vyžadovat větší účinnost, vyšší teploty nebo naopak nižší cena. Oni to vidí obráceně. Čím větší bude podíl větru a slunce v elektroenergetice, tím více bude potřeba kapacitních zdrojů. Tedy těch, které budou připravené jako záloha pro rychlý start. Tam je důležité, aby byly pružné a spolehlivé. Větší účinnost znamená menší vůli a více rizik.
Německé univerzity jsou lepší
E15: Bude posílené vývojové centrum znamenat i větší spolupráci Doosan Škoda Power a českých technických univerzit?
Už teď dáváme velké množství práce univerzitám v Česku, v Německu i v Americe. Polovinu výzkumu zajišťujeme sami, polovina se dělá externě. Pokud se nám bude dařit, logicky bude přibývat i práce pro univerzity.
E15: Mají vám české školy co nabídnout?
Mohlo by to být lepší. Ale snažíme se je víc ovlivňovat, aby byly schopny nabídnout to, co potřebujeme. Nelze zatím srovnávat třeba s univerzitou v Mannheimu, kde je kvalita lepší.
E15: V čem?
Jsme limitováni tím, že můžeme zadat práci třeba v termodynamice, ale speciální úkoly, kde potřebujeme nějaké testovací stanoviště, už ne. Proto jsou důležité investice do vybavení vysokých škol. Věda, to nejsou jen lidé, ale i zařízení.
E15: Často firmy s univerzitami spolupracují tak, že jim nějaké zařízení pro testování půjčí a po splnění úkolu jim ho třeba nechají. Uvažujete o něčem podobném?
Pro experimenty dáváme k dispozici zařízení, které máme v Doosan Škoda Power. Abychom univerzitám zařízení kupovali, o tom jsme neuvažovali. Třeba německé univerzity se strojním zaměřením mají větší potenciál pro různé experimenty a zkoušky. Lepší vybavení pracovišť pak přináší i vyšší kvalitu lidí.
E15: Kvalita absolventů technických škol je v Česku dobrá?
O rozvoji technických škol se stále mluví, ale bohužel se pro to nic nedělá. Mladí lidé se budou ptát, jakou mají perspektivu, pokud budou studovat strojní fakultu. Je třeba ukázat příklady úspěšných strojírenských firem, které jsou schopné prodávat v cizině. Pokud se však ani dostavba Temelína nevyužije k tomu, aby poskytla možnost vzniku nových úspěšných firem, které získají díky účasti na projektu Temelín reference a konkurenceschopnost, tak to lepší nebude.
Jiří Šmondrk (50)
Generálním ředitelem společnosti Doosan Škoda Power se stal v roce 2010. Ve firmě pracuje od roku 1986, kdy absolvoval Fakultu strojní na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Postupně prošel oddělením konstrukce parních turbín a oddělením nabídky parních turbín, kde se stal v roce 1992 manažerem. Od roku 2002 působil jako ředitel projektové realizace, v roce 2004 se stal ředitelem obchodu a realizace a od roku 2005 byl provozním ředitelem firmy.
