Přivedl brněnské filharmoniky do Carnegie Hall, kde jim ve stoje aplaudoval jeden z nejvlivnějších hudebních skadatelů současnosti, Phillip Glass, jehož symfonii na texty Davida Bowieho a Briana Ena uvedli v New Yorku jako první. V Evropě pevně zakořeněný Američan Dennis Russell Davies chce slyšet brněnské muzikanty hrát na velkých pódiích. S tím souvisí i otázka, proč pracuje v Brně a čeho se tam chce dočkat.
Asi málokdo z lidí, kteří se pohybují v brněnském centru, má tušení, kdo je ten starší pán v kšiltovce a s batůžkem, kterého tu potkávají. Ale personál indické a nepálské restaurace v pasáži u náměstí Svobody to ví moc dobře. Dennis Russell Davies vřele tiskne šéfovi restaurace ruku, zastaví se u něj na kus řeči, radostně se zdraví i s dalšími Nepálci z podniku. Sice je tady štamgastem, ale pár týdnů v Brně nebyl. Jeho nabitý umělecký život ho neváže pouze k jednomu místu a jednomu orchestru.
Před chvíli sestoupil z dirigentského stupínku v sále Besedního domu, ve kterém sídlí Filharmonie Brno. S brněnskými muzikanty a s hostem, argentinským kytaristou Pablem Márquezem, v uvolněné atmosféře zkoušeli mezi jinými obtížné pasáže skladby Chemins V modernistického skladatele Luciana Beria. „Říkal jsem dnes orchestru: Luciano Berio byl mým učitelem v roce 1967. Jen abych jim připomněl, jak starý jsem,“ říká s úsměvem Dennis Russell Davies. Šéfdirigentem Filharmonie Brno je od sezony 2018–2019, do Evropy ovšem přišel po úctyhodné americké kariéře už v roce 1980. Vedl orchestry ve Stuttgartu, Bonnu, Linci, Basileji nebo ve Vídni. Věrohodně to dokresluje situace, kdy během našeho oběda zvedne příchozí hovor a plynně hovoří německy.
Ovace v Carnegie Hall
V restauraci si Davies a stejně tak dramaturg brněnské filharmonie Vítězslav Mikeš objednávají butter chicken, přidávám se k nim. „Být vámi, sundal bych si kravatu,“ ukazuje na mé oblečení pan dirigent. Není to pobídka k odložení formálnosti, ale varování před hustou výrazně oranžovou omáčkou. Ano, poslouchat starší a zkušené se vyplatí, a jak se ukáže, nebylo by od věci, kdyby mi pan dirigent doporučil svléknout i košili.
Ovšem Davies je kapacita, která může rozdávat mnohem sofistikovanější rady, a tak se ptám: Jak dostat orchestr do Carnegie Hall? Co k tomu potřebujete?
„Peníze. Spoustu peněz,“ odpovídá se smíchem. A dodává, že děkuje českému ministerstvu kultury a městu Brnu, že americké turné Filharmonie Brno podpořily. „Cestovat s orchestrem je velmi drahé, až tak drahé, že se to nejeví jako dobrý nápad,“ pokračuje v humorném tónu Davies.
Výlet za oceán, který podnikli letos v únoru, připravoval Davies s filharmonií tři roky. Byly naplněné vyjednáváním s promotéry a tvorbou programu. Davies si dokázal prosadit, že do sedmi amerických koncertních síní na sedmi zastávkách turné přiveze nejen populární nebo méně známé kusy od Dvořáka a Martinů, kteří jsou svým způsobem také američtí skladatelé, ale například i hudbu Leoše Janáčka. A zařadili samozřejmě také díla Američanů, ale opět – žádnou ohranou klasiku. V Carnegie Hall tak Brňáci uvedli v newyorské premiéře 12. symfonii Philipa Glasse na texty Davida Bowieho a Briana Ena, a to společně s držitelkou Grammy zpěvačkou Angélique Kidjo a varhaníkem Christianem Schmittem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
