Lidé v Česku raději politiku jen financují, než aby se angažovali, tvrdí marketér Marek Prchal

Dnes je podle Prchala na české politické scéně nedostatečná nabídka a lidé netuší, koho volit - staré strany a kandidáti se jim údajně už okoukaly. „Ale co ten chudák volič? Ten musí už jednou volit to, co volil a musí se k tomu vrátit. Jak se asi cítí, když se vrací od ODS k hnutí ANO a pak naopak?“ zamýšlí se v rozhovoru pro e15.

Jaké máte na knihu první ohlasy a co jste si z nich vzal?

Půlka lidí mi říkala, že mají pocit, že jim to vyprávím do ucha a slyší můj hlas. A pak jsou názory lidí, kteří je nepíšou mně, ale píšou je veřejně. Ti tvrdí, že je to pro ně utrpení číst, ale stejně to čtou, aby poznali svého nepřítele. Před vydáním jsem vůbec nevěděl, co čekat. Nevěděl jsem, jestli mi jedna lidská bytost řekne, že je to dobrý, nebo ne. Byl to první projekt, který jsem si udělal podle svého a nevěděl jsem, jestli tam bude kompatibilita se čtenářem.

Řekl vám někdo, že na vás po přečtení změnil názor?

Mně se to stalo už při autorských čteních ještě, než to vyšlo. Tu knihu jsem si tím testoval a zkoušel jsem ji na lidech, s nimiž jsem neměl blízký vztah. Už po tom prvním čtení mi řeklo pár studentů, že jim to změnilo život. Myslel jsem si, že to trochu přepálili v hodnocení. Oni mě ale ujišťovali, že ne.

Život jim to změnilo jak? To nějak specifikovali?

Jo, specifikovali. Napsali třeba. Dostal mě…

Ale my pořád nechápeme, jak to změnilo jejich život.

Já jsem se nedoptával, v čem jim to změnilo život. Je to jen nějaký vyznání a pocit. S těmi lidmi jsem si začal lidsky povídat, až jsem zjistil, že si s nimi někdy povídám celou noc. Zatím to bylo velice přijemné. Nevím ale, co si myslí ti ostatní, kteří nenapsali, protože v knížce je poznámka, že mi mají psát, kam jim spadlo oko.

Byla pro vás kniha terapií? Proběhla tam nějaká katarze?

Lidi mi říkali, ať něco napíšu, protože měli rádi mé pravidelné sloupky na Mediáři. To byl první důvod. Napsal jsem si tedy začátek knihy a ten jsem přečetl v podcastu Insider. Moje terapeutka pak říkala, že napsat knihu není špatný nápad. Hodně lidí kolem padesátky rekapituluje, tak jsem to zkusil. Kouknul jsem na knihu jako na produkt a podle toho jsem to psal. V životě jsem se tak nebavil jako u toho psaní. Pak po odevzdání knihy se mi u čištění zubů stala taková věc, najednou ze mě vyprchala touha po úspěchu. Jako kdybych dostal z hlavy nějaký komplex a minulost.

Je ta kniha podle pravdy?

Četl jsem to po sobě tolikrát, že už vlastně nevím.

Pokud ta kniha byla něco jako terapie, bylo to nutné vydat a odhalit se veřejnosti?

Zadejte si do vyhledávače mé jméno a najde vám to stovky článků, které popisují, že jsem nějaký. Přišlo mi zábavné nabídnout svůj obraz. Říkal jsem si, že to bude zábavnější než ty články, jejichž autoři se mnou nikdy nehovořili nebo hovořili jen půl hodiny.

Reflektovali tihle autoři pak knihu?

Na tu knihu žádné reakce v médiích nečtu, čtu jen to co mi píšou čtenáři.