Město se nedá rozvíjet bez jasné vize. Na místě je i velkorysost, říká developer Radim Passer
Pokaždé když vstoupí do své kanceláře, má jako na dlani největší projekt společnosti, kterou založil na sklonku minulého tisíciletí. Z nejvyššího podlaží budovy Filadelfie, vzdálené od stanice metra Budějovická co by kamenem dohodil, ale Radim Passer, šéf koncernu Passerinvest, vidí mnohem dál než na svoji Brumlovku. Třeba na Pankráckou pláň, o níž je přesvědčen, že by v Praze 4 mohla sloužit jako ukázkový příklad nedotaženého developmentu. Na rozdíl od dalšího projektu vybudovaného ve čtvrté městské části, areálu The Park na Chodově.
Před bezmála třiceti lety jste na brownfieldu kolem Vyskočilovy ulice v pražské Michli začali psát příběh jménem Brumlovka. Co stálo u jeho zrodu?
Na počátku 90. let minulého století můj tatínek v rámci privatizace koupil podnik Pražská stavební obnova. A to včetně pozemků, které se později staly základem pro Brumlovku. Od něj jsem následně odkoupil 3,5 hektaru pozemků, na kterých jsme začali plánovat první etapy projektu pojmenovaného BB Centrum.
Proč právě BB Centrum?
Název vycházel z místopisu lokality – jedná se totiž o území ležící mezi ulicí Baarovou a Brumlovkou, kde se už před rokem 1989 nacházelo stejnojmenné sportovní centrum. Přejmenování BB Centra na Brumlovku pak proběhlo v roce 2022. Rozsáhlým průzkumem jsme zjistili, že lidé o BB Centru běžně mluví jako o Brumlovce. A uvědomili si, že tento název se k areálu v jeho současné podobě vlastně hodí mnohem víc. Z lokality, ve které zpočátku rostly především kancelářské budovy, se Brumlovka postupem let stala městem se všemi jeho funkcemi. Lidé tu bydlí, pracují, nakupují a sportují. Děti sem chodí do školy i tady tráví svůj volný čas.
Předpokládám, že v devadesátých letech, kdy jste společnost Passerinvest zakládal, jste neměl nejmenší představu o tom, v co se brownfield postupem let promění...
Neměl. A vlastně ani nemohl. Se 3,5 hektaru pozemků jsme v tu dobu na víc dosáhnout nemohli, protože jsme na to jednoduše neměli. Nicméně městská část, respektive její tehdejší vedení bylo prozíravé a už v roce 1993 vyhlásilo urbanistickou soutěž na koncepční řešení a využití daného území. Vítězem této soutěže se stalo Studio A (později Aulík Fišer architekti – pozn. red.).
Jestli se nepletu, tento ateliér stojí za mnoha stavbami na Brumlovce.
To ano. Rukopis ateliéru pana architekta Aulíka dnes nese více než polovina ze současných dvaceti realizací. A spolupracujeme s ním i na dalších projektech.
Vraťme se ale ještě zpět v čase. Kdy jste začali vidět Brumlovku očima urbanisty?
To bylo zhruba na počátku tisíciletí. Tehdy jsme dokončili první dvě etapy, z nichž první bylo „Céčko“, do kterého se nastěhovaly tři významné korporace – Hewlett Packard, 3M a General Electric. V tu dobu jsme už měli rozestavěné i další nové budovy, a navíc jsme úspěšně dokončili akvizici pro další tři objekty – Alpha, Beta a Gamma. Obliba lokality a náš úspěch na trhu se staly impulsem pro to, abychom začali o území více přemýšlet jako o celku. Zvažovat, co bychom pro jeho rozvoj a tuto část Prahy 4 mohli a měli udělat.
Jak se vlastně takový areál rodí? Urbanismus 25hektarového území je přece jen něco úplně jiného, než vybudovat jeden či dva domy v proluce nebo na volném prostranství...
Na Brumlovku v určitém finálním kontextu jsme začali nahlížet zhruba v polovině prvního desetiletí. Musím ale dodat, že našim plánům a představám přála doba. Roky mezi lety 2000 a 2007 byly obdobím nadějné konjunktury. Vstoupili jsme do Evropské unie a komerční kancelářský trh se v tuzemsku začal naplno rozvíjet. Rozhodli jsme se tedy uspořádat architektonické soutěže i na území, v nichž jsme vlastnili pouze části nemovitostí. Chtěli jsme mít představu o tom, jak by Brumlovka měla a mohla vypadat, kdyby byla správně dokončena. Ovšem jestli to tak opravdu dopadne, není v tuto chvíli tak úplně v našich rukou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
