* E15: Jak se suchozemec z Česka dostane k takovému sportu, jako je námořní jachting?
K námořnímu jachtingu jsem se dostal postupně přes jachting na českých jezerech. Nejdříve jsme začali jezdit s bratrem na okruhové plachetnici „420“. Poté jsme se dostali na námořní plachetnici Elan 31 do posádky a vytvořili tým na závod kolem chorvatských ostrovů, pohár Niké (mistrovství české republiky v offshore závodech – na dlouhou vzdálenost – pozn. aut.). Po výhře a našem prvním setkání s mořem jsme sestavili závodní tým Polar pod vedením pana Jaroslava Korytáře a absolvovali jsme mnoho závodů ve Středozemním moři. Čtyři roky jsme tak reprezentovali i Českou republiku. Jedním z největších úspěchů bylo třetí místo na Evropském šampionátu na Cresu nebo trojnásobné vítězství poháru Niké.
* E15: Co vám řekli rodiče, když jste jim oznámil, že budete jachtařem?
V podstatě mě k jachtingu přivedli. S otcem jsem stavěl první kompozitovou plachetnici, když mi bylo 10 let. Takže tušili, do čeho jdou, alespoň do doby, než jsem je seznámil s projektem Transat 6,50, který brzy vyvrcholí.
* E15: Jste strojní inženýr. Měla volba toho povolání souvislost s vaším koníčkem – jachtingem?
V posledních dvou letech studií jsem se věnoval výrobě a zpracování kompozitních materiálů, na toto téma jsem zpracoval závěrečnou diplomovou práci. S jachtingem to nijak nesouviselo, jsem jen technický typ. Zajímají mě technické věci nebo moderní technologie výroby. Dnes se především zajímám o výrobu závodních lodí.
* E15: Dá se jachting provozovat jako zaměstnání, tak jak je to běžné u řady jiných sportů? Dá se tím vydělat?
Lidí, kteří se jachtingem živí jako profesionální kapitáni, je u nás několik. Většinou se starají o lodě a posádky na dovolených nebo různých plavbách. V závodním jachtingu to není obvyklé. Takoví, kteří by byli obsazeni na celý rok dopředu, jak to je běžné v jachtařských velmocích, u nás nejsou. Možná že naši olympionici, ale to nevím jistě. Rozhodně jachting nemá takovou podporu jako masové sporty.
* E15: Uvažoval jste někdy, že byste se stal tímto profesionálním kapitánem?
Dva roky jsem pracoval jako kapitán na osmnáctimetrové irské jachtě. A tento rok jsem díky generálnímu partnerovi poprvé v životě profesionálním závodníkem ve třídě Classe mini.
* E15: Je možné skloubit jachting a klasické zaměstnání?
V případě našeho projektu Transat, který startuje v září a bude vrcholem čtyřletého snažení – od stavby závodního speciálu až po jeden z nejextrémnějších sólových závodů přes Atlantský oceán, to možné není. V konkurenci závodních týmů nelze uspět bez stoprocentního nasazení. K tomu je nezbytná podpora silného partnera, který projekt podpoří. Pokud to chcete dělat jen jako koníček, musíte bydlet u moře nebo se stát členem některé z posádek zastoupených silným partnerem, jenž zajistí potřebné zázemí.
* E15: Partnery oslovujete sám, nebo vám s tím někdo pomáhá?
Partnery jsme ze začátku oslovovali sami, většinou bez úspěchu. Stovky, možná i tisíce telefonátů, e-mailů a dopisů skončily v koších nebo spamových schránkách. Většinu partnerů jsme získali na doporučení někoho nebo firmy už zapojené v projektu. I do společnosti našeho hlavního partnera jsme se dostali za pomoci kamaráda, který nás uvedl k majiteli a řediteli firmy.
* E15: Partneři vás podporují „jen“ finančně, nebo od nich dostáváte také materiální pomoc?
Z počátku nám hodně pomohly české firmy zabývající se výrobou nebo prodejem materiálů, které jsme potřebovali pro výrobu lodi. Především výrobci karbonových vláken a profilů nás vybavili vším potřebným až po stěžeň. Podobně jsme získali i nejlepší elektroniku, jež je na trhu. Na projektu se podílí celkem přes 25 českých firem. Na konci loňského roku jsme měli obrovské štěstí a potkali majitele firmy Gaben, pana Bendu, který se pro náš projekt nadchl a rozhodl se stát naším klíčovým partnerem.
* E15: Musí jachtař také trénovat? Například fyzickou kondici?
Fyzická příprava je nezbytnou součástí a bez ní není možné v sólovém jachtingu uspět. Velmi důležité je také dokonalé poznání lodi. To vyžaduje spousty hodin na vodě „ladit“ loď, ideálně s dalšími partnery nebo za pomoci moderních programů. K přípravě patří i dokonalá technická připravenost lodi. Lodě, na kterých závodíme, jsou velmi komplexní a křehké, vše tedy musí být ve stoprocentním pořádku. Každá porucha na lodi vás zpomalí nebo zastaví a hodina zdržení může znamenat mnoho. Dalším důležitým faktorem je například strava, meteorologické předpovědi, správné naplánování trasy závodu a strategie.
* E15: O to vše se staráte sám, nebo na to máte spolupracovníky?
V našem projektu jsme na sto procent zaměstnaní dva společně s mou přítelkyní Zuzanou, jež pracuje na veškeré organizaci, administraci a jídelníčku na závody. Jezdí se mnou po závodech a zajišťuje vše potřebné, navíc se domluví plynně francouzsky, což je nezbytné. Já se věnuji maximálně tréninkům a technické přípravě lodi. Máme také profesionálního fotografa Pavla Nesvadbu a mediálního manažera Daniela Vodičku, který je nejpovolanějším redaktorem jachtingu u nás. Na předpovědi počasí spolupracuji s francouzským meteorologem J.-Y. Bernotem.
* E15: Kdy jste poprvé slyšel o projektu Transat? A o co v něm vlastně jde?
O závodu Transat 6,50 jsem se dozvěděl poprvé někdy v roce 2002. Jde o závod z Francie do Brazílie dlouhý 4200 námořních mil, to je asi 8000 kilometrů. Startuje se každý druhý rok, letos je 32. ročník a na startu bude 84 lodí. Závodníci plují sólo pouze za pomoci plachet a bez asistence. Ti nejrychlejší zdolají vzdálenost za 23 dní. Vše záleží na povětrnostních podmínkách a na tom, jak se podaří zdolat rovníkové tišiny.
* E15: Kdy jste se rozhodl, že se do tohoto projektu pustíte? Co vás na něm lákalo?
V roce 2005 jsem pomaličku začal pracovat na strategii, jak se do projektu dostat. Jelikož jsem neměl ani korunu, můj plán musel být dlouhodobý. Musel jsem postupně vybudovat kapitál, abych mohl začít s alespoň malou zásobou peněz. Nejvíce mě na projektu láká náročnost a dlouhé plavby oceánem. Skipper nejenom že musí zvládnout loď a její technickou stránku, ale také musí rozumět meteorologii, navigaci bez pomoci mapových plotrů, musí se umět vypořádat s nedostatkem spánku. Je to adrenalin, jelikož jde o velmi malé lodě schopné překonat oceán, ale svým chováním připomínají okruhovou plachetnici (rychlou loď, která akceleruje a je schopna vyvinout vysoké rychlosti – pozn. aut.).
* E15: Zrazoval vás někdo od tohoto projektu?
Dříve se pár lidí našlo, dnes už ne. Myslím, že na začátku hodně lidí nevěřilo, že to dotáhneme až tak daleko.
* E15: Při plavbě přes Atlantik je závodník na lodi sám. Dá se na to připravit? Spolupracujete třeba s psychologem?
Samota mi nevadí. I když myslím, že se ke konci už budu těšit do cíle na ostatní. Na samotu se asi připravit nedá, myslím, že záleží na typu člověka. S psychologem nespolupracuji. Často myslím na to, jak se budu motivovat po deseti dnech na moři.
* E15: A co jste vymyslel?
Umístění a porážka toho, co bude přede mnou.
* E15: Hovořil jste o nedostatku spánku. Kolik toho jste schopen naspat a jak se s nedostatkem spánku vyrovnáváte?
Při krátkých závodech kolem 60 hodin naspím pět až sedm hodin, záleží na podmínkách. Snažím se hodně odpočívat, pokud se pluje u pobřeží. Ale v hustém provozu cargo lodí to jde velmi těžko a člověk musí být ostražitý, na otevřeném moři je to jednodušší.
* E15: Co je z toho všeho nejtěžší? Technika, navigace, meteorologie?
Nejtěžší je meteorologie, která určuje správný směr jízdy a je klíčová pro strategii. Když pojedu rychle, ale špatným směrem, je mi to k ničemu.
* E15: Jak se dá na lodi zabavit, když jste na ní úplně sám? Nebo se musíte plně soustředit a na zábavu není čas?
Někdo si vezme knížku, někdo rád poslouchá hudbu nebo má malý přehrávač na filmy. Beru si s sebou přehrávač MP3, to bude muset stačit. Když mám chvíli klidu, odpočívám. Jinak je rychlost lodi jediné, co mě zajímá.
* E15: Máte připraveny i krizové scénáře? Počítáte s tím, co by se mohlo stát? Nebo si tyto myšlenky nepřipouštíte?
Letos se hodně věnuji bezpečnosti a na hodně věcí se snažím být připraven. Mám přichystaných hodně technických věcí na rychlé opravy nebo náhrady. Problém je v tom, že na moři je vše jinak, takže se uvidí až v dané situaci, jak se s tím vypořádám.
* E15: Co vlastně znamená pro jachtaře projekt Transat? Je to výzva, nejvyšší meta, které může dosáhnout?
V sólovém jachtingu je to jakási pomyslná brána nebo krok k rychlejším a větším lodím. Po Transatu 6,50 může člověk pokračovat ve větších lodních třídách jako Figaro, Classe 40 nebo Multi 50 a samozřejmě dalších transatlantických závodech nebo závodech kolem světa.
* E15: Láká vás cesta kolem světa?
To je ten nejvyšší level a dnes se ještě necítím připraven. Určitě je to ale velmi zajímavá výzva a jednou bych rád.
* E15: Dostal jste se někdy na moři do situace, že jste měl strach? Chtěl jste někdy s tímto sportem opravdu skončit?
Strach už jsem párkrát měl. Jde spíše o situace v těžkých podmínkách, jako je navigace kolem útesů v noci, nebo když je hustá mlha a musím se spolehnout pouze na přístroje, protože není nic vidět. Většinou mám strach, abych nerozbil loď o útes, když plujeme příliš blízko, abychom se vyhnuli proudům nebo si zkrátili vzdálenost.
* E15: Projekt Transat je vaším nejbližším cílem. Přemýšlíte, co bude potom? Jsou ještě další výzvy?
Přemýšlím a variant je pár a výzev tady ve Francii je mnoho. Velmi rád bych pokračoval a uvažuji i o novém designu lodi. Příští rok bych se chtěl ale převážně věnovat mini, ale také zkusit Classe 40.
* E15: I další loď se chystáte postavit svépomocí?
Určitě, ale rád bych využil zázemí profesionálního shipyardu.
* E15: Kolik času vlastně strávíte ročně na moři?
Plus minus 15 dní v měsíci jsem na moři.
* E15: Co pro vás znamená moře? Neomrzel se vám už pohled na něj?
Druhý domov. Myslím, že pohled na moře nemůže omrzet.
* E15: Co je na jachtingu nejlepší? Kdybyste měl motivovat další lidi, aby se mu začali věnovat, co byste jim řekl?
Je to krásný sport, který člověk může dělat v jakémkoli věku. Využíváte pouze přírodních zdrojů k pohybu. Je to také technický sport, takže i „kutil“ si přijde na své.
* E15: Je něco, co by vás mohlo od projektu Transat i od samotného jachtingu nadobro odradit?
To nevím, snad jen zdraví?
Milan Koláček (32)
Vystudoval strojní inženýrství. Kromě jiného studoval i v Irsku, kam odešel v roce 2005. Tam získal práci na palubě 68 stop (téměř 21 metrů) dlouhé, sportovně laděné jachty Nimmo. V roce 2007 odešel na Nový Zéland do jedné z nejlepších loděnic Cookson Boats. Zde pracoval na několika projektech. Tím nejzajímavějším byla jachta Open 60 Pindar navrhovaná Juanem Kouyoumdjianem, který pracoval na posledních dvou vítězných jachtách ve Volvo Ocean Race. Závodnímu jachtingu se věnuje od školních let, tomu námořnímu pak od roku 2000, kdy spolu s posádkou dokázal na lodi Elan 31 zvítězit v Niké Cupu, mistrovství České republiky v offshore jachtingu. V současné době se intenzivně připravuje na dokončení dlouholetého projektu Transat – na podzim se chystá sám na své jachtě přeplout Atlantik.
