Tradiční britská automobilka Morgan vyrábí vozy, které si může náhodný pozorovatel snadno splést s předválečnými automobily. Zboží určené pro úzký okruh zájemců se v atmosféře nejistoty způsobené vystoupením Velké Británie z Evropské unie prodává ještě hůře, říká český importér značky Jan Zvelebil. „Přestože vím, že mě to obchodně negativně ovlivní, tak Brity naprosto chápu a fandím jim,“ míní. Rozhovor je součástí minisérie Můj brexit, v níž bude deník E15 přinášet pohledy osobností s vazbami na Velkou Británii.
Jak jste se dostal k přinejmenším u nás relativně neznámé značce Morgan?
Vzniklo to tak trochu náhodou. Od 90. let jsem z Británie dovážel historická vozidla, s nástupem internetu se ale trh zásadně změnil. Můj kamarád, architekt Petr Uhlíř, se mě tehdy zeptal, proč nedovážím nové morgany. Tak jsme se domluvili a dojeli spolu do továrny. Tam se s námi nejdřív moc nebavili. Pak se ale ukázalo, že to byl jen postoj jednoho z ředitelů. Přesto trvalo asi pět let, než se mi podařilo získat oficiální zastoupení pro Česko.
Co jste musel splnit, abyste mohl být oficiální importér?
Celé jednání je typicky britské, záleží hodně na osobních pocitech lidí, kteří s vámi jednají. Musíte mít určitě ke značce Morgan pozitivní vztah, mít rád řemeslo, tradici, historii. Teprve na takovém třetím čtvrtém jednání dojde na podrobnosti jako financování nebo provoz zastupitelství.
Přinejmenším ze začátku platilo, že potřesení rukou je více než všechny smlouvy světa. Nakonec pochopitelně došlo i na kontrakt. Musím mít skladem od každého modelu alespoň jedno auto, musel jsem absolvovat školení na servis vozidel, naučit se znát proces výroby a podobně.
Ještě nějaké další podmínky?
V prodejně musíme mít bílou podlahu a další drobnosti. Ale není to jako u masově vyráběných vozidel – třeba u Škodovky bych musel jako dealer nakupovat předepsané stolečky a židličky od designéra za statisíce.
Samozřejmě bylo třeba vše zafinancovat – to bylo v Česku trochu napínavé, protože pojišťovny před vznikem našeho zastoupení značku Morgan neznaly a neuměly nám auta pojistit. Nechápaly také například, že v autě může být pomocný dřevěný rám.
Cena aut Morgan začíná zhruba na milionu korun. Když jste před devíti lety otevíral zastoupení, předpovídal jste, že prodáte jedno auto měsíčně. Naplnila se tato předpověď?
To se podařilo jen jeden rok, jinak byly prodeje slabší. Trh v Česku je limitovaný. K nám chodí obvykle lidé, kteří vědí, co značka Morgan je – a takových moc není. Nikdo nepůjde okolo a neřekne si: „To si koupím.“
I když jednou se to stalo. Objevil se pán na horském kole, celý od bláta. Zastavil se, ukázal na auto a řekl: „To si koupím, zítra přijdu a vyřídíme to.“ Dával jsem mu alespoň katalog, aby si to promyslel. Říkal, že prospekty jsou pro manželky a že ráno přiveze zálohu. Smál jsem se. Ráno v devět hodin ale opravdu přijel a přivezl dvě stě tisíc, že na ně chce fakturu. Jen tak koupil auto za 3,5 milionu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
