Nikdo z mého týmu není ze stejné země, i to je příklad diverzity, říká Crljenko z centrály Philip Morris
Budoucnost bez kouře je v případě výrobce tabákových produktů paradox, který se však podle Neveny Crljenko, viceprezidentky pro vztahy s veřejností společnosti Philip Morris International, vyplatí. V rozhovoru pro e15 chorvatská rodačka také vysvětluje, proč se někdy nedaří zavírat nůžky mezi mzdami žen a mužů, jak se dají recyklovat použité nahřívané tabákové náplně nebo proč se rozhodla jít s vlastní kůží na trh v reakci na sexistickou kampaň chorvatského obchodního centra.
Na konferenci Equal Pay Day jste za společnost Philip Morris mluvila o významu rovnosti a diverzity ve firmách. Kromě toho, že tato témata otevíráte v práci, se prolínají i vaším soukromým životem. Narážím konkrétně na vaši osobní iniciativu v reakci na billboardy jednoho z největších obchodních center v Chorvatsku. Mohla byste českému čtenáři popsat, o co přesně šlo?
To bylo už v době, kdy jsem žila ve Švýcarsku. Stejně jako většina lidí žijících nebo pracujících v zahraničí ale pořád samozřejmě sleduji dění v Chorvatsku, odkud pocházím. Ráno před odchodem do práce jsem si četla zprávy a všimla jsem si kampaně obchodního centra Westgate. Pobouřila mě. V té záplavě mizogynních věcí, které různě vídám, jsem si řekla, že na tohle prostě musím nějak zareagovat.
Co přesně na billboardech bylo?
Rozzuřený muž na nich rozhazuje rukama a stěžuje si, že ho brzy ráno vzbudil pošťák, protože přivezl jeho ženě další balík. „Seberu jí kreditní kartu!“ křičí. A obchodní dům na to reaguje heslem: „Přijďte s jeho kartou do Westgate, neprozradíme vás.“ A to mě pobouřilo, přišlo mi to nehorázné.
Jaká byla vaše reakce?
Nechala jsem vyrobit napodobeninu toho billboardu, tentokrát ale s mojí tváří. Držím na ní kreditní karty a nade mnou je napsáno: „Všechny tyto platební karty jsou na moje jméno a používám je všude ve světě, jen ne v obchodním domě Westgate.“
Pokud vás zajímají příběhy ženských podnikatelek, podívejte se na rozhovor s Věrou Komárovou pro Flow:
Jak na billboard reagovala veřejnost nebo i ten zmiňovaný obchodní dům?
Zpočátku se reklamní společnosti bály, přece jen šlo o útok na největší obchodní dům v Chorvatsku. Takže billboard nikdo nechtěl vylepit. Nakonec jsem ale jednu společnost našla a kampaň měla obrovský ohlas. Řešila to všechna média v Chorvatsku a hodně to rezonovalo ve společnosti, dokonce mi psali ženy i muži, že děkují. Nakonec to došlo až tak daleko, že se tím začal zabývat chorvatský ombudsman a došel k závěru, že kampaň obchodního domu byla sexistická. A to je v Chorvatsku protizákonné. Westgate ji nakonec musel stáhnout a reklamní agentura, která za billboardy stála, musela absolvovat školení, aby se to už neopakovalo.
Nyní žijete ve Švýcarsku, myslíte, že tam je citlivost k podobným věcem jiná?
Sexismus a stereotypy existují všude, jde však také o konkrétní situaci nebo kontext. Pochybuji, že by se taková kampaň dostala do veřejného prostoru třeba v severských zemích, a pravděpodobně by se neobjevila ani ve Švýcarsku. Ale to vše je otázkou pokroku. Například sociální sítě nám dávají prostor vyjádřit se, vymezovat se proti takovým věcem. Myslím, že odpovědností každého z nás je, abychom u těchto věcí nemlčeli.
Zaujalo mě, že v chorvatské pobočce Philip Morris je podíl žen a mužů na všech pozicích přesně půl na půl. Jak lze takového čísla dosáhnout? A jak se to podařilo zrovna v Chorvatsku?
V tomto případě se sešla opravdu dlouhodobá snaha a narůstající počet kvalitních uchazečů. Philip Morris International si klade za cíl mít do budoucna čtyřicet procent žen v managementu, nyní se chceme zaměřit na 35 procent žen v nejvyšším vedení. A pokud chcete plnit tyto cíle, je nutné, aby si lidé řekli, že teď na tom opravdu začnou pracovat. To platí i pro Česko. Je také nutné si uvědomit, že padesát až sedmdesát procent absolventů vysokých škol na světě jsou ženy. A my o tyto nadané absolventky nesmíme přicházet, protože většinou jsou to nakonec ony, kdo zůstane doma s dítětem a musí si v kariérním růstu dát pauzu. Musíme udělat maximum pro to, abychom pro ně vytvářeli systém podpory. Podílet se na tom musí nejen jednotlivci a společnost, ale také národní vlády.
Philip Morris deklaruje, že chce být lídrem ve snižování rozdílů mezi mzdami mužů a žen. To se vám daří zejména v Evropě, propast v ocenění však stále prohlubují třeba nižší mzdy žen ve vašich továrnách v Indonésii. Co s tím?
Rovnost mezd funguje ve dvou rovinách. První je rovná mzda za stejnou práci, tam jsme jako jedna z prvních mezinárodně operujících firem získali globální certifikaci. A to si myslím, že je něco, co by mělo být automatické pro všechny společnosti. Nicméně každá země, a to platí i pro Philip Morris, je jiná. V Indonésii prakticky třetina veškeré pracovní síly působí v oblasti ručního rolování tabáku, a jsou to většinou ženy, které tak živí rodinu. Struktura jejich mzdy je odlišná, protože jsou odměňovány na základě daných úkolů. V místním srovnání jsou ale placené konkurenceschopně, a díky této pracovní příležitosti tak podporujeme tisíce žen. Máte pravdu, že v tom celofiremním srovnání jsou to ony, které zvětšují mzdovou propast. Je však nutné vnímat to v lokálním kontextu. Tyto ženy jsou ve své komunitě velice oceňované za to, co pro ni a pro své rodiny dělají. Otázka rovnosti a mezd je v tomto tedy složitá.
S tím souvisí také národnostní diverzita. Jakou roli pro Philip Morris hraje právě asijský trh? Ve vedení společnosti zatím mnoho lidí odtamtud není, chystáte se je nějak podpořit?
Asijský trh si se svými talenty zaslouží mnohem větší pozornost. Obecně se nyní snažíme víc soustředit na rovnost i v národních, nejen genderových otázkách. Jsme firma, která překračuje národní hranice, a já sama jsem toho důkazem – jsem z Chorvatska, pracuji ve Švýcarsku, nikdo z mého týmu není ze stejné země. V centrále ve Švýcarsku máme lidi zastupující více než osmdesát různých zemí a kultur. Mezinárodnost je skvělá, současně ale víme, jak důležité je mít lokální zastoupení. V této oblasti chceme dosáhnout alespoň šedesáti procent místních na lokálních vedoucích pozicích. Potřebujeme hledat místní talenty.
Jaká je vůbec budoucnost výrobce cigaret v době, kdy nastupuje nová generace a zcela se mění její způsob konzumování tabákových výrobků?
Společnost Philip Morris učinila celkem odvážné rozhodnutí a deklarovala budoucnost bez kouře. To znamená, že celou naši výrobu a způsob, jak k našim produktům přistupujeme, musíme od základů proměnit. Ale takhle dnes funguje trh, viděli jsme to třeba u služeb, jako je Airbnb či Uber – byly tady zavedené firmy a způsoby fungování a pak přišel někdo nový, kdo ty zavedené postupy úplně narušil. Přinášíme nyní lepší produkty, něco, co je prokazatelně méně škodlivé než klasické cigarety. A za uplynulých deset let jsme ušli obrovský kus cesty. V prvním čtvrtletí tohoto roku tvořily příjmy z bezdýmných produktů už 39 procent našich celosvětových příjmů. Tyto produkty jsou určené pouze pro dospělé kuřáky, máte ale pravdu, že mladší generace přistupuje k nakupování zcela jiným způsobem. Například jim mnohem více záleží na udržitelnosti. Zajímavé také je, a to navážu na naše předchozí témata, že sedmdesát procent nákupního chování ovlivňují ženy. Takže je čemu se přizpůsobovat.
Budoucnost bez kouře je tedy v alternativách? Ty však nejsou úplně vzorem udržitelnosti.
Je to jedna z výzev, před kterou stojíme. Byla bych ráda, kdybychom na tuto problematiku měli rychlé a jednoduché řešení. Samozřejmě se stejně jako všichni ostatní zaměřujeme na minimalizaci emisí u nás i našich dodavatelských řetězců. V případě elektronických cigaret a zařízení na nahřívaný tabák navíc musíme přemýšlet o tom, jak je co nejefektivněji recyklovat nebo dál využít. Už delší dobu běží recyklační programy na elektronická zařízení a například na Slovensku jsme nedávno s lokálním recyklátorem rozjeli program na recyklaci použitých náplní do IQOS na příměs při výrobě silničních povrchů, o kterou je zájem. To ale není všechno, aktivně hledáme další způsoby, jak minimalizovat negativní dopad našich produktů na životní prostředí.
