Pavol Frešo: Slovenská pravice se nepoučila, štěpení sil pokračuje

Předseda slovenské SDKU-DS Pavol Frešo

Předseda slovenské SDKU-DS Pavol Frešo Zdroj: Anna Vackova

Snaží se zabránit úpadku Slovenské demokratické a křesťanské unie — Demokratické strany (SDKU), která v letech 2010 až 2012 vedla vládní středopravou koalici. V předčasných volbách ale byla ráda, že se probojovala do parlamentu. Na podzim předseda strany Pavol Frešo obhájil post župana Bratislavského kraje, přesto mu ze strany záhy odešli tři poslanci.

„Na základě župních voleb jsem jasně řekl, že na značku SDKU už nelze spoléhat. Předpokládám, že něco podobného zažívá i ODS,“ říká.

E15: Co se to od předčasných voleb se slovenskou pravicí děje, že se všechny takto orientované strany štěpí?

Pád vlády Ivety Radičové byl zapříčiněný nejen eurovalem, ale i výbušnými poměry v tehdejší koalici. Byly to ekonomické otázky, které dělily. Druhý konflikt, jenž to definitivně rozbil, byla volba generálního prokurátora. Všechno, co přišlo potom, už bylo těmito dvěma jevy determinované. Navíc tradiční volič středopravé scény ze střední třídy se dostal pod poměrně velký ekonomický tlak kvůli krizi a není jednoduché, aby ho tyto strany přesvědčily. V loňských volbách jsem měl představu, že se středopravé strany poučí. Že to bude impulz říci si: držme spolu ve všech typech voleb. Aby lidé viděli, že tady je levice, která získala většinu, a tady je středopravá scéna, která je alternativou, schopnou za jedno či dvě období samostatně vládnout.

E15: To se ale zatím nedaří.

Problémy se přenesly i do období, kdy jsme v opozici. Příkladem jsou nedávné župní volby, v nichž členové středopravých stran mimo SDKU šli do předvolební koalice se Smerem. To je něco, co si myslím, že u vás v Čechách neexistuje. Je to velmi netradiční způsob, kdy na jedné straně tvoříte středopravou alternativu, na straně druhé ale děláte takovéto koalice na úrovni krajů. Lidé jako by nedostali šanci vybrat si mezi levicí a pravicí. Já považuji za velmi špatnou zprávu uplynulého roku, že se nevyužil potenciál krajských voleb. Politická mapa mohla vypadat úplně jinak, středopravé strany mohly mít tři čtyři župany.

E15: Vyhrál jste v Bratislavském kraji, kde spolupráce fungovala. Přesto vám krátce po vítězství odešly ze strany tři výrazné osobnosti, navíc poslanci. V čem vidíte příčinu jejich rozhodnutí?

Přiznám se, že jejich odchod byl pro mě smutný. Nemyslím si, že by měli ve straně malý prostor. Zejména Lucia Žitňanská měla v SDKU velmi vysoké postavení, prakticky číslo dvě. Zatím o tom hlouběji nebudeme spekulovat, myslím, že se to teprve ukáže. Je to ztráta, musíme jít dále. Mrzí mě to ale z toho pohledu, že jsme v Bratislavě vyhráli s velkou většinou. A mrzí mě to i proto, že teď máme v průzkumech od sedmi do deseti procent a přitom máme před sebou eurovolby, v nichž jsme chtěli udělat průlom oproti roku 2012. Euroagenda je pro SDKU typická a v těchto týdnech stavíme silnou kandidátku. Po odchodu těch tří se mi přípravné práce budou dělat trochu hůř, není to nic příjemného.

Pavol Frešo (44)
Vystudoval Fakultu elektrotechniky a informatiky Slovenské technické univerzity v Bratislavě a podnikový management. Třináct let vedl soukromou společnost zaměřenou na tvorbu informačních systémů. V politice je aktivní od devadesátých let, od roku 2009 je předsedou Bratislavského samosprávného kraje, zároveň je poslancem. V květnu 2012 nahradil Mikuláše Dzurindu na postu předsedy SDKU-DS.

E15: Nedávno jste řekl, že značka SDKU už netáhne, že vyrážíte do regionů hledat talenty.

Na základě župních voleb jsem jasně řekl, že na značku SDKU už nelze spoléhat. Předpokládám, že něco podobného zažívá i ODS. Dříve stačila značka a i neznámý kandidát, který se prakticky nijak neprojevoval ve svém volebním obvodu, byl zvolen. Dokonce drtivým počtem hlasů. Platilo to v Bratislavě, ale i jinde ve velkých městech. Já jsem řekl, že už nefunguje, aby značka SDKU tahala tváře, že je naopak třeba najít tváře, které budou tahat značku. Už jsem projel pět krajů a diskutoval s krajskými šéfy a členskou základnou. Předtím takové diskuze hned po volbách nebyly ve straně zvykem.

E15: Dalším velkým testem pravice budou prezidentské volby. Vaše strana ale dlouho váhala s vyjádřením, kterého kandidáta podpoří.

Zato jsme ale učinili výrazný krok a řekli jsme, že nepostavíme vlastního kandidáta, abychom netříštili síly.

E15: Slyšela jsem, že dohoda o podpoře Pavla Hrušovského existovala už dříve, ale část strany byla proti.

Takto ta otázka nestála. Stála tak, že jsme celý rok dost tlačili na to, aby se zúžil peloton kandidátů, jelikož mnozí pocházejí dokonce z jednoho hnutí. A chtěli jsme, aby nastalo to, co voliči považují za úplně přirozené, to znamená, aby byl jeden středopravý kandidát.

E15: Je takový kandidát schopný porazit Roberta Fica? Průzkumy zatím naznačovaly, že by se do druhého kola mohl dostat spíš nezávislý uchazeč.

Právě to, že kandidátů je hodně, je problém, který lidi trochu mate. Pokud dojdeme ke stavu, že jich bude méně, nebo se do toho strany výrazněji vloží, tak si myslím, že symbol sjednocení bude velmi silný. Ale když se podíváte na české prezidentské volby, kde bylo také hodně kandidátů, tak se dopředu nedá odhadnout výsledek. Může se stát, že ti, kteří jsou favorité, nemusejí uspět.

E15: Proč je pro vás důležité, aby Robert Fico nevyhrál?

Myslím si, že je to zcela zřejmé. Pokud by Smer měl většinu v parlamentu, prezidenta a většinu županů, tak se země nadále nebude měnit k lepšímu. Já to chápu jako přirozený politický boj, ne nějakou kalkulaci, jak jsem už i slyšel, že když vyhraje, Smer to oslabí.

E15: Ptám se také proto, jestli se nebojíte českého příkladu Miloše Zemana, který jako silný prezident velmi aktivně zasahuje do dění.

Takový scénář samozřejmě není vyloučený. Ale spíš to vidím jako normální zápas, kdy lidé jednoduše cítí, že jedna strana nemůže mít všechno.

E15: Ivan Gašparovič je ale také považovaný za spojence Smeru.

A to se jasně projevilo při volbě generálního prokurátora. A kdyby tam byl Fico, bylo by spojenectví mnohem těsnější.

E15: Jak hodnotíte Ficovy necelé dva roky vlády?

Zatím je to jedna promarněná příležitost. Když získali tak velkou parlamentní většinu, měli mandát učinit všechna potřebná opatření. Reformy v ekonomické a sociální oblasti, ve zdravotnictví, soudnictví. A neučinili vůbec žádné. Naopak ještě více zatížili střední vrstvu, tedy ještě více znejistili lidi, kteří tvoří hodnoty. A řekněme si to otevřeně, svou hospodářskou politikou je demotivovali.

E15: Obáváte se, že některá opatření, například takzvané daňová licence, povedou k výraznému odchodu firem ze Slovenska?

Už jsme měli plno odchodů firem kvůli zrušení rovné daně do Maďarska, do Čech a může to klidně pokračovat dál. Při evropské legislativě to není problém. To, co bylo atraktivní, tedy že Slovensko bylo rovnou daní bezpečným přístavem, zmizelo a s daňovou licencí může odchodů jen přibýt. Ale jsou i další opatření, projevující se v žebříčku svobody podnikatelského prostředí, který přímo souvisí s prosperitou země.

E15: Co tedy považujete za největší chyby vlády v hospodářské oblasti?

Zrušení rovné daně a zákoník práce. A pak to, co se děje nyní, daňové licence. Ze střednědobého hlediska i omezení druhého pilíře. A pokud chce být vláda úspěšná, musí zápasit s nezaměstnaností. Všechny komplikace po živnostníky určitě tvorbu pracovních míst omezují.

E15: Znovuzavedení rovné daně by tedy bylo vaším prvním krokem v případě, že byste se opět dostali k moci?

Byl by to celý balík věcí, které by zjednodušily a zpřehlednily podnikatelské prostředí, abychom znovu motivovali lidi k podnikání a investování na Slovensku. Aby se opakovalo to, co jsem zažil v devadesátých letech. Už během vysoké školy jsme si udělali živnostenský list a potom společnost s ručením omezeným. Působili jsme na volném trhu v oblasti IT a vlastními silami si vytvořili místo pod sluncem. Myslel jsem, že pro lidi, kteří končí školu nebo se stali nezaměstnanými, bude vždy možnost, aby plynule přešli do soukromého sektoru. Ale dnes je to kvůli byrokratickým a daňovým záležitostem mnohem složitější než před patnácti lety.

E15: Věnujme se ještě nebezpečí, které ukázaly župní volby, tedy růstu extremismu. Myslíte si, že je to jednorázová záležitost, nebo by uskupení Mariana Kotleby mohlo časem proniknout do parlamentu?

Vidím dvě příčiny, které na to dávají odpověď. Jednak středopravé strany ani levice dlouhodobě neřešily témata, kterými oslovují extremisté. A druhá je, že mnoho lidí hlasuje pro extremisty možná ani ne kvůli těmto tématům, ale z frustrace. Nevěří, že standardní strany dokážou řešit jejich každodenní problémy. A obě záležitosti musí nejen SDKU, ale i ostatní začít řešit, pokud nechtějí, aby se extremisté do parlamentu dostali. Rozhodně bych se neuspokojoval s některými vysvětleními, že to byl jednorázově zdvižený prst. Ne, nebyl. Jsem v politice dost dlouho. Chodím mezi lidi a vím, že jich jen minimum přijde do volební místnosti a hodí do urny něco pro výstrahu.

E15: Co říkáte tvrzením premiéra, že Kotlebu volili příznivci pravice, aby tak hlasovali proti Smeru?

Ale to jsou vyvratitelné řeči. Pan Maňka ve druhém kole nezískal ani tolik hlasů, kolik měl v prvním. Tedy nedokázal mobilizovat ani vlastní voliče. Ani pan premiér v Banskobystrickém kraji nebyl podpořit kandidáta na župana. Pokud za to tedy někdo může, tak je to jednoznačně Smer a jeho předseda. Takže tyto výmluvy jsou až trapné.

E15: Vaše předsednictvo v Banskobystrickém kraji ale ve druhém kole Vladimíra Maňku nepodpořilo.

To byla chyba, špatná reakce, ale já jsem pana Maňku podpořil a vyšší slovo platí.

E15: Loni v létě jste uspořádal tiskovou konferenci před romskou osadou. Nepovažujete to zpětně vzhledem k vývoji také za chybu?

My jsme tam poukázali na jeden problém (černých staveb – pozn. aut.) a navrhli velmi konkrétní řešení. Samozřejmě jsem neměl úmysl dělat z toho nějaký signál, naopak jsem chtěl ukázat řešení konkrétního problému. Kdybych byl býval věděl, jak špatně se to interpretuje, tak bych tam nejel. Ale nijak se za to nestydím, chyby je prostě třeba po sobě napravit.