* E15: Jsou ODS a ČSSD schopny domluvit se na prováděcím zákonu tak, že se přímá volba prezidenta opravdu uskuteční v předpokládaném termínu?
Určitě se dohodnou, nesou odpovědnost za to, aby volba proběhla podle ústavy. Pro přímou volbu zvedly ruku především tyto dvě strany. Ale to vůbec neznamená, že právě v tom spěchu, do kterého budou jedni nutit druhé, ten zákon udělají dobrý. Když upravujete něco, co ještě nikdy nebylo, budete vždycky překvapeni, na co se zapomnělo, s jakou možností se nepočítalo. To mohou být třeba kontrolní mechanismy u kandidátních listin.
* E15: Měl jste možnost návrh prováděcího zákona prostudovat?
Nejsem úplně v ažuru. Uvědomte si, že Senát je vždy třicet dnů za sněmovnou. Prováděcí zákon měl být předložen spolu s ústavní změnou. Navíc ho budou ještě provázet vyhlášky a tam se může stát, že ďábel se skryje v detailu. Naši lidé jsou vynalézaví. V seznamech nebudou jenom chybičky, které se vloudí. Tam mohou být podvody, ba dokonce cílené podvody v neprospěch soupeřů. Dá se zařídit, aby se v kandidátní listině vašeho soupeře objevila neexistující jména. A najdete způsob, jak na to upozorníte.
Někdo musí mít poslední slovo
* E15: Seznamy s padesáti tisíci podpisy jsou podle vás největším zádrhelem?
Prováděcí zákon, jak jsem ho viděl, zřejmě nepočítá s tím, že po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se samozřejmě každý bude moci odvolat ještě k Ústavnímu soudu. Jeho soudci už jednou v situaci, kdy kontrolovali seznamy, byli a vyprávěli mi, co je to za šílenou práci. Musíte opravdu jít jméno po jménu. Z toho vznikají úvahy, jestli nehrozí období, kdy se budeme muset obejít bez prezidenta. Nevím, co s tím budeme dělat. I když, říká se, že Češi se v moderních dějinách chovali vůbec nejlíp, když byli šest dní po 21. srpnu 1968 bez svých vůdců. Že si počínali velmi moudře a všechno se zkazilo ve chvíli, kdy se vůdci vrátili. Ne, to je žert.
* E15: Hodně se diskutuje o (ne)odvolatelnosti prezidenta.
Jistě. Proč se objevilo ztížení, ba znemožnění žaloby prezidenta? To žádnou logickou vazbu na jeho přímou volbu nemá. Mělo by to být přesně opačně. Přímá volba, zejména v zemi, jako je Česká republika – s tradicemi silného, přesilného prezidenta často překračujícího ústavu –, měla být svázána s usnadněním možnosti ho odvolat. Procesuální podmínka, že k odvolání bude vyžadován i souhlas sněmovny, možnost odvolání činí nepravděpodobnou, prakticky nemožnou.
* E15: Mimochodem jak se díváte na požadavek ČSSD, aby prezidentské milosti kontrasignoval premiér?
Tady bych sázel na integritu osobnosti. Milosti jsou skutečně akt, který nelze vždy racionálně vysvětlit. Právě právníci vědí o nedokonalosti práva více než kdo jiný. A dovedou si představit situace, kdy není jiné řešení než milost. Pak je to opravdu věc svědomí, citu, odpovědnosti. Udělat z toho úřední výkon? Pro to bych nehlasoval. Jistě, teď je veřejné mínění poněkud vzrušeno posledními milostmi, které se skutečně nemohou nikomu líbit. Ale milosti jsou reziduum královské moci. Tak to je.
* E15: Měl by prezident milosti zdůvodňovat?
Myslím, že by je zdůvodňovat měl. Ale nemůžeme mu to poručit. Kdybychom mu to poručili, musela by existovat sankce, když to nedodrží. A muselo by být řečeno, kdo tu sankci udělí. A jsme vedle. Také tam nelze dát lhůty. Opět při porušení lhůty by musela následovat sankce. Kdo ji uloží? Proto v ústavě musí být holé věty typu – prezident jmenuje. Právníci se zatím vždy dohodli, že to znamená bez zbytečného odkladu. A můžete začít další kolo – co to je zbytečný. To není možné. Takže bez toho, čemu se říká ústavní konsenzus, to je převládající obecná vůle dodržovat ústavu, budou všechny ústavy špatné, nebudou fungovat a nic s tím nenaděláte. Země, která není schopna především ve svých reprezentantech vydat ze sebe ústavní konsenzus, je vlastně odsouzena k rozpadu, chaosu, zániku.
* E15: S přímou volbou se objevily i další požadavky. Namátkou, finanční limit pro volební kampaň, zákaz sponzoringu právnickým osobám a tak dále. Co jim říkáte?
Vlastně je skvělé, že volba prezidenta zastihne většinu politických stran s prázdnými pokladnami. Protože je to donutí, aby limity stanovily nízko. Nemyslím si, že je to výraz skromnosti. Prostě nemají peníze a i takto se jistí proti možnosti, aby druhá strana někde nenarazila na zlatou žílu. Limity jsou správné a jde o to dohodnout se na jejich výši.
* E15: A zákaz pro firmy?
Pravda je, a to je velmi znepokojivé, že přede dvěma lety ve Spojených státech tamní Nejvyšší soud umožnil přispívat na kampaně i firmám. A dokonce neomezeně. To je něco, co podle mne bytostně ohrožuje americkou demokracii. To je špatně, tím bychom se inspirovat neměli, přesně naopak.
* E15: Ale to jsme zase u sankcí. Ostatně o nich mluví ODS.
Tak někdo musí mít poslední slovo. Podle mne by to mohl být Nejvyšší kontrolní úřad. Tedy žádný orgán některé z parlamentních komor. Jde prostě o to, aby se vědělo, že firmy příspěvky na volby dávat nesmějí a že se takový prohřešek ve většině případů odhalí.
Senát si pod sebou řeže větev
* E15: Co by se stalo, kdyby z přímé volby byla blamáž, co by to znamenalo pro českou politiku?
Je třeba rozlišovat politickou a ústavní krizi. Politická krize, ta je skoro normální. Pokud existují nástroje, jak ji řešit, je to vlastně v pořádku. Těmi krizemi se posouvá vývoj. Jiné je to u ústavní krize. Když se zjistí, že nějaké pravidlo chybí nebo je nějaké pravidlo špatné, to je mimořádně hrozivá situace. Taková vlastně nastala při poslední prezidentské volbě. Protože chybělo pravidlo, jak se rozhodne o způsobu volby. Klidně se mohlo stát, že bychom volili dodnes. Když uprostřed volby zjistíte, že jedno pravidlo chybí, a jedna strana říká – chceme to takhle, tak si ta druhá hned řekne – my to chceme obráceně. Ústavní krize je nebezpečná. U přímé volby se musíme pokusit všechny možné situace předvídat.
* E15: Očekáváte, že se kampaň změní ve snahu za každou cenu poškodit některé soupeře? Nepřinese to nakonec ještě větší znechucení občanů z politiky?
V našem civilizačním prostoru jsou kampaně rok od roku tvrdší. Už dávno není pravda, že se negativní kampaně nevedou. Teď tady defilují kandidáti, u nichž není vysoká pravděpodobnost něčeho takového. To ale nejsou všichni. Teprve se budeme divit, kdo všechno se ještě přihlásí. Na druhé straně lidé nyní dostali velmi tvrdou lekci Věcmi veřejnými. Přinejmenším voliči této strany budou velmi opatrní. Anebo si řeknou, že je lepší se na všechno vykašlat.
* E15: Prezidentská kampaň se pravděpodobně propojí s kampaní před krajskými a senátními volbami. Může kandidát té které strany k těmto volbám přispět? Předpokládám, že oddělit obě kampaně není možné.
Především si nedovedu představit, jak kandidáti kampaň povedou. Oni přece musí veřejnosti něco nabízet nebo dokonce slibovat. Ze začátku budou říkat, jak mají spořádané rodiny a takové věci. Ale jak se začnou volby blížit, budou se muset vyjadřovat i k velkým politickým otázkám. Po volbách nastane situace, před níž jsme jako odpůrci přímé volby v Senátu varovali: prezident bude nucen, aby se s vládou neustále utkával, konfrontoval. A protože bude mít za sebou třeba přes 60 procent voličů a premiérova strana jenom 22, může to být strašný chaos, který začne rozkládat ústavní a politický systém. Prezident přece nebude moci hlásat totéž, co vláda, chválit ji za to, co dělá. To nebudou moci říkat ani koaliční kandidáti. V kampani musí nabízet jiné varianty, jinak budou sebevrazi.
* E15: Prezidentovým polem je tak maximálně zahraniční politika…
To jistě. A tak se stalo, že máme tři zahraniční politiky. Dvě ve vládě, tedy premiéra a ministra zahraničí, třetí na Hradě. V tomto smyslu se potvrzuje, co se vždycky říkalo: Češi nejsou státotvorní, nejsou schopni sami sobě vládnout. Bohužel musím říct, že to není jen teď. Takhle to bylo i za Václava Havla, dokonce i za první republiky. Masaryk svěřil Benešovi celou zahraniční politiku a ten pak k sobě nikoho nepustil. Tady se dohody o zahraniční politice nikdy nedělaly. To je tradice, kterou nevyčtete z žádné ústavy. A to byly hlavní důvody, proč jsem byl proti přímé volbě. Náš prezident má obrovskou prestiž. Má ji za české dějiny, za naše frustrace.
* E15: Domníváte se, že se po zvolení prezidenta v přímé volbě naplno otevře diskuze o smyslu Senátu?
Diskuze se už otevřela. Byli jsme informováni, že z hlediska státního rozpočtu činí náklady na Senát 0,044 promile, abychom mohli argumentovat při nementní příjemných dotazech novinářů. Prostě je to ve vzduchu. Nestalo se to ale tím jedním hlasováním o změně ústavy. To pouze potvrdilo, že Senát ztratil svou osobitost, která spočívala v tom, že je jiný než sněmovna. To je základní definice dvoukomorového systému. Ten má smysl jedině tehdy, když ty komory nejsou stejné.
* E15: Myslíte nejen formálně, třeba věkem, ale i rozhodováním…
Nějakou dobu to fungovalo. Ale shoda na přímé volbě prezidenta už je třetí velkou kauzou – první byla změna volebního systému za doby opoziční smlouvy, druhou zkrácení volebního období – kdy v těch nejdůležitějších otázkách ústavního charakteru byly vyvinuty tlaky, aby se obě komory zachovaly stejně. I za první republiky to začalo tím, že byly dvoje volby do obou komor a pak se řeklo, že to je moc drahé, a volilo se už jen v jednom termínu. A výsledek se dostavil. Senát sice dvakrát nebo třikrát významně zasáhl do politických bojů, ale jeho prestiž neustále klesala. Karel Čapek pak kdesi napsal, že Senát je savý papír, který se přikládá na usnesení sněmovny. Senátoři si o to řekli tím, že se podrobili.
Čeká nás přehlídka alfa samců
* E15: Pomůže kandidatura europoslankyně Zuzany Roithové z KDU-ČSL, aby se lidovci jako momentálně mimoparlastrana více dostali do povědomí?
Zuzana Roithová se teprve začala ukazovat. Jsem si jist, že žádné body ztrácet nebude, protože na ni nikdo nikdy nic nevytáhne. Ona musí vysvětlit, co v Evropském parlamentu dělá, že se soustřeďuje na každodenní život Evropanů v otázkách, jako je zdraví nebo kvalita potravin nebo jiného zboží. Dělá strašně užitečnou práci. Jsem přesvědčen, že se jí podaří to lidem sdělit, vysvětlit. Určitě nemá malé šance. Ti ostatní se do sebe mohou pustit tak ohyzdným způsobem, že jí to pomůže. Navíc je to velmi hezká a milá žena.
* E15: Myslíte si, že přímá volba šance žen zvyšuje?
Snad je možné, abychom se z toho téměř posledního místa v Evropě posunuli. I kdyby naše kandidátka nevyhrála a dostala se do druhého kola nebo skončila na třetím místě, byl by to veliký pokrok. Jednou jsem byl ve Finsku. Měli tam prezidentku, premiérku a starostku Helsinek. Zavedl jsem na to řeč, jenže oni moc nechápali, proč. Pro ně je to samozřejmé. To je to, čeho bychom měli dosáhnout.
* E15: Původně se říkalo, že budete kandidovat vy.
Kandidaturu jsem nevylučoval, ale v nepřímé volbě. Ještě před hlasováním o změně ústavy jsem to ale musel vzít zpátky, protože bych pak proti přímé volbě nemohl argumentovat. Vypadalo by to, že si připravuji cestu.
* E15: Čas na sbírání padesáti tisíc podpisů stále máte…
Je pravda, že ještě nikdo pořádně nezačal, neví se, jak bude podpisová listina vypadat. Ale vážně – své rozhodnutí si už nerozmyslím.
* E15: Má už KDU-ČSL představu, kdy prezidentskou kampaň spustí?
Pokud vím, řada hodně šikovných lidí už slíbila Zuzaně Roithové pomoc, rýsuje se její volební tým. Ona ale nemůže práci v Bruselu přerušit, vykonává tam zákonodárnou funkci. Jan Fischer si vzít neplacenou dovolenou může, je úředník. V tomto smyslu to naše kandidátka nebude mít lehké. Na rozdíl od jiných, kteří se budou předvádět jako alfa samci a slibovat hory doly, ale jistě nalezne způsob, jak se odlišit. Mnoha lidem to může imponovat.
Petr Pithart (71)
Patřil mezi první signatáře Charty 77, v samizdatu vydával časopisy a sborníky. V letech 1990 až 1992 byl předsedou české vlády a zastáncem zachování Československa. V roce 1996 se stal předsedou Senátu, později místopředsedou. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta. Od roku 1990 působí jako docent Právnické fakulty UK. Jako historik a politolog se zajímá o soudobý nacionalismus. Má dvě děti a pět vnoučat. Mezi jeho koníčky patří četba, turistika, rybaření a fotografování.
