Pršet víc nebude. Klimatické modely mají růžové brýle, tvrdí vládní expert na sucho Malík

Jiří Malík

Jiří Malík Zdroj: Michael Tomeš

Možnosti boje se suchem
Možnosti boje se suchem
Možnosti boje se suchem
Jiří Malík
Jiří Malík
8
Fotogalerie

Zhruba sedmdesát procent toků zahloubených nebo narovnaných. Zemědělská půda odvodněná melioracemi. Lesy vysušované smrkovými plantážemi. Tak vypadá česká krajina v současném stavu. Trend vysychání České republiky je jednoznačný a je způsobený právě i špatným stavem české krajiny. „Musíme opravit celou plochu Česka, aby se krajina stala zase savou houbou,“ říká vládní expert na sucho a předseda spolku Živá voda Jiří Malík.  

Na jaře se o suchu rozjela velká diskuze. Nyní se ale po poměrně silných deštích lidé spíše vracejí k přesvědčení, že sucho nehrozí. Jak tu debatu vnímáte?

To jsou debaty nepříliš zasvěcených, protože jde o dopad klimatické změny. Sucho a povodně jsou jen jinými projevy téhož problému. Klima má extrémní vliv jak na sucho, tak na zvětšování srážek, a my můžeme čekat stále větší deště, stále větší vichřice a mezitím stále větší sucho. 

Takže se dá očekávat, že distribuce srážek bude nerovnoměrná? Že třeba budeme mít suché zimy a pak nějaká období vydatných dešťů?

Může to tak být, ale nemusí. Každopádně v roce 2018, kdy už byl několikátý suchý rok, jsme se podle klimatického modelu CzechGlobe ocitli v roce 2100. Z toho vyplývá, že všechny klimatické modely mají příliš růžové brýle. Bude hůř. Akorát nikdo neví jak, protože to žádný model nedokáže vypočítat. My se můžeme domnívat, že může i hodně pršet, ale spíše to vypadá, že budou čím dál delší časové úseky, kdy pršet nebude. Trend vysychání České republiky je zcela jednoznačný a je způsoben jak klimatickou změnou, tak špatným stavem krajiny. Ten působí problémy, i kdyby klimatická změna neexistovala.

Můžete špatný stav krajiny více popsat? 

Problémem je, že v krajině máme kolem sedmdesáti procent zahloubených a narovnaných toků, což ji kanalizuje a vysušuje, ale zároveň to umožňuje bleskové smrtící povodně. Navíc je přes 1,2 milionu hektarů zemědělské půdy záměrně odvodněno melioracemi. Problém se ale týká i lesů, protože jsme tu měli les vysušující smrkové plantáže a skončilo to kůrovcovou kalamitou, podmíněnou i suchem a vlivem klimatu. Zemědělství se na vysychání a destrukci lesa podílelo zejména přehnojováním průmyslovým dusíkem. Lesy jsou přitom jednou z důležitých zásobáren vody. Hluboké kořeny stromů, pokud to nejsou smrky, umožňují doplňování podzemní vody. Totéž bychom očekávali od zemědělské půdy. Současná půda je ale schopná zadržet jen kolem čtyřiceti litrů vody na metr čtvereční, i když by mohla až 350. Má málo organického podílu, vše je nahrazováno chemií a půda je vlastně jen takový podstavec, aby rostliny mohly v poli stát. 

Jaký to má dopad na podzemní vodu?

Jakmile se půda zničí, tak se vrstva kolem čtyřiceti až 65 centimetrů zcela utuží jemným sedimentem a jílem. Pod celým jejím povrchem pak není možnost, aby se při jakémkoli dešti cokoli dostalo do podzemí, tudíž nám vysychají studny a ztrácí se nám podzemní voda. Lidé, kteří se nacházejí na území, kde je žula nebo vápenec, tak budou mít stále větší problém s pitnou vodou z podzemí, oproti lépe vodu zadržujícím horninám z opuk a pískovce.

Jak dlouho už vlastně vámi popsané ničení půdy trvá?  

Dalo by se říct, že první destrukce krajiny a vysychání půdy spojené i s erozí začaly s kácením lesů pro zemědělské účely hluboko ve středověku. Později se to umocnilo potřebou dřeva na stavby, což uspíšilo likvidaci významného genofondu obrovských stromů. Postupně, jak přibývalo lidí a do zemědělství se dostávaly stále větší stroje, se začalo i odvodňovat, aby stroje na polích nezapadaly. Tím se definitivně spustila vysušovací vlna, která se urychlila americkým vynálezem trubek kladených do podzemí ve vějířovitém stylu.

Proč jsou nyní meliorace tak odsuzované?

Tento systém velmi rychle odvodňuje krajinu a zároveň způsobuje i rychlý nástup povodní, protože se voda z trubek svede najednou do jednoho bodu. Je přivedena do příkopu, kde dřív byl potok s meandry a přirozenými břehy. Nyní v něm voda rychle stoupá, rychle odtéká a tím má obrovskou energii a pak destruktivní následky. Dalším problémem je, že utužená půda bez organiky spouští erozi, a jakmile nestíhá zasakovat, je to, jako by pole byla obrovská střecha. 

Přesto není vidět nějaká hromadná likvidace těchto trubek.

Zatím je jen plán. Je chybou zemědělců, ministerstva zemědělství, životního prostředí, že řádně nepečují o půdu a krajinu. Sice jsme podepsali Evropskou úmluvu o krajině s tím, že se o ni starat budeme, ale zůstalo to jen na papíru. Ze strany ministerstva místního rozvoje byly dobré pokusy, chtěli dělat územní studie krajiny. Stát na dokončení bohužel nedal peníze. Tak jsme si řekli, že to odpracujeme za něj a vytvoříme plán, kde systematicky navrhneme, jak by měla česká krajina vypadat, aby podle něj mohla postupovat realizace. Musíme opravit celou plochu České republiky, aby se krajina stala zase houbou.

Můžete váš model na tomto malém měřítku popsat? 

Problém je, že nelze začínat s obrovskou změnou na malém měřítku. Nejdřív musíte mít plán, vzít si pořádně velký kus krajiny. My jsme došli k závěru, že aby to šlo rychle, tak uděláme studii proveditelnosti vždy aspoň na deseti kilometrech čtverečních krajiny na jednoho lokálního koordinátora a je třeba, aby to bylo povodí nejlépe od pramene – a další se pak napojí níže. V první fázi mapování a návrhu bez ohledu na katastrální území a na vlastníky. A na to by mohli navazovat další, kteří by náš model sdíleli. 

A k tomu už dochází?

V současné době jsme pomocí projektu, který zafinancoval Open Society Fund, konkrétně jeho program Active Citizens Fund, již vyškolili přes šedesát lokálních koordinátorů z různých koutů země, takže bychom mohli mít zmapováno a navrženo k nápravě prvních tři tisíce kilometrů čtverečních do dvou let, protože řada z nich si vzala větší území. Stát nám na nic zatím nedal ani korunu. Pomáhá nejen finančně soukromý sektor, na projektu se podílí už řada expertů a institucí: u jeho zrodu stála například Maiwaldova akademie pana Jana Školníka při Broumovském klášteře, firma Beleco, přidává se Člověk v tísni, oslovili jsme Liberecký, Plzeňský, Olomoucký kraj, město Brno a mnoho dalších. Projekt chceme dostat i do Evropy, zde jsme oslovili slovenskou firmu Restore Climate a Světový fond na ochranu přírody (WWF).

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!