Český vozový park stárne, čemuž přispívá i narůstající dovoz přestárlých ojetin. Celkem se po tuzemských silnicích pohybuje 5,5 milionu automobilů, přičemž jejich průměrné stáří překonává závratnou hranici 14 let. Většina těch loni dovezených je starší deseti let. „Je to problém ekonomický, bezpečnostní a ekologický. Nevidím žádnou snahu o zlepšení kvality vozového parku v této zemi,“ říká Milan Smutný, ombudsman největšího českého prodejce ojetých vozů AAA Auto.
Dělá český stát dostatek opatření, která by minimalizovala dovoz příliš starých vozů a riziko přílivu aut se stočenými tachometry?
Stát zcela pasivně přihlíží tomu, co se děje v západní Evropě po aféře dieselgate. Brutálně selhal v ochraně spotřebitelů. Například Německo přijalo přísné emisní normy, postupně zakazuje dieselové motory ve velkých městech. Problémy začínají mít i benzinová auta. Nekvalitní vozy se sem povalí daleko větší měrou, protože o ně na Západě nebude zájem. Z tamějších trhů odejdou statisíce, ne-li miliony aut, které mají být recyklovány. Správně by měly být rozebrány ruční prací. Ta je ale velmi drahá. Dělník, který má auto rozebrat, stojí v Německu v minimální mzdě čtyřicet tisíc korun měsíčně. Takovou hodnotu přitom řada ojetin vůbec nemá.
Takže se sem bude zvýšenou měrou valit vlna nejen ekologicky problematických vozů a my si tu na léta zakonzervujeme závažný problém. Pozorujeme obrovský zájem Němců, Francouzů či Italů tato auta vyvézt. My si je sem pustíme, byť je jejich hodnota brutálně snížena přetočením tachometru. Už jsme přišli na dvojí kvalitu potravin v Evropě, různá kvalita automobilů nám zatím kupodivu nevadí. Byť máme k dispozici špičkové IT systémy, nejsme schopni – a ostatní země ochotny – vytvořit databázi svých registrací vozidel. I když by ta auta překročila hranice, znali bychom jejich historii.
Jak je zneužívána absence sdílených databází automobilů?
Přiveze se auto a jde na kontrolu do stanice technické kontroly. Stav najetých kilometrů je pak považován jako ten správný - výchozí. Je to problém ekonomický, bezpečnostní a ekologický. Češi jsou často na prvních místech v postižení onkologickými nemocemi. Když jedete za dieselem, který má zlikvidovaný filtr pevných částic, vaše auto nasává rakovinotvorné látky.
Přitom hysterie, která propukla po dieselgate, u nás zůstala téměř bez odezvy. Nevidím žádnou snahu o zlepšení vozového parku v této zemi.
Kde hledat viníka?
Agenda spadá hlavně do gesce ministerstva dopravy, hlavní problém ale spočívá v neschopnosti českých zástupců prosadit práva našich občanů a říct, že jakékoliv auto, které překročí naše hranice, bude mít jasnou historii.
Proč to tak není?
Zahraniční automobilový průmysl na tom nemá zájem. Jestliže Němci prodají každý rok 3,4 milionu nových vozů, musí stejné množství vozů na trhu skončit.
Neleží část viny i na prodejcích samotných, že si nesdílí databáze se zahraničními partnery?
Měla by to být otázka Evropské unie. Měla by říct - auto není houska na krámě. Dané vozidlo má nějakou historii, tehdy bylo bourané, při garančních prohlídkách byl zjištěn takový počet kilometrů. To všechno už existuje. Jenom ta auta nesmí jít přes hranice. Cui bono – komu ku prospěchu a neprospěchu? Ve výsledku to jsou kapsy českých spotřebitelů, které se rabují o miliardy. Za jedenáct let se sem dovezlo 1,7 milionu ojetin a 40 procent z nich mělo reálně stočený tachometr o sto tisíc kilometrů.
Jedná se o desítky miliard korun, o které jsou okradeni. Česko stále nechce zavést zákon o trestnosti stáčení tachometrů, který přitom existuje leckde, samozřejmě i v Německu. Turci a Rusové tam mají značnou část bazarů ve svých rukou, přičemž sportovně přetáčejí tachometry, nikdo jim ale nic neřekne. Životní zájem vyjednat si změnu mají mít čeští spotřebitelé. Neměli bychom se spokojit s myšlenkou, že ,východoevropanům to musí stačit´.
Platí tedy rozdělení Evropy na západ a východ, co se týče obchodu s nekvalitními vozy?
Ano, pořád tu ta hranice platí. Jasně patrné je to při pohledu na kupní sílu obyvatel. Z ní usoudíte, co si ti lidé asi mohou koupit.
Oprávněné zájmy těchto lidí by měl na mezinárodním poli chránit stát. Je absurdní, že tu dávno nevznikla iniciativa odpovědných lidí, která by tomuto předcházela. Ti si ale jezdí v superbech a problém většinové populace je nezajímá. To je skandální.
Co byste tedy jako ombudsman kupujícím poradil?
Ať pořizují automobily, které byly poprvé registrovány v Česku, které mají servisní knihu s historií. Ať nakupují nejlépe po prvním, maximálně druhém majiteli. Je to náročné, takových aut je málo. Pokud sáhnete po dovozu z Německa, po autu bez servisní knihy, které často nemá druhý klíč, mohu říct, že je zde velká pravděpodobnost, že o peníze přijdete, protože to auto klekne.
