Umělé bezdrátové srdce, virtuální realita během přípravy na operace nebo spuštění aplikace IKEM Online, ve které pacienti najdou veškeré lékařské zprávy nebo mohou s lékaři sdílet třeba EKG ze svých chytrých hodinek. To jsou příklady inovací, na nichž teď Institut klinické a experimentální medicíny pracuje. Věc, která naopak pražské špičkové pracoviště trápí, je nedostatek zdravotnického personálu. „Na druhou stranu nám covid pomohl v určitém zpopularizování zdravotnictví. O studium je větší zájem,“ říká zástupce ředitele IKEM a kardiochirurg Jiří Malý.
Jak pokračuje vývoj bezdrátového umělého srdce?
S kolegy jsme zapojeni do nejrůznějších vývojových programů, což nám dává možnost stát u zrodu nových technologií a postupů. Projektu, který se zabývá bezdrátovým umělým srdcem, se věnujeme posledních pět let. S kolegy ale pracujeme ve dvou rovinách. Naší prioritou je samozřejmě klinická péče o naše dominantně velmi nemocné pacienty často v konečném stadiu selhání orgánu. Druhou rovinou, neméně důležitou, je ale práce experimentální, vývojová. Název IKEM v sobě také nese ta dvě slova – klinické a experimentální. Díky tomuto historickému zaměření máme já a moji kolegové možnost pracovat a rozvíjet nejnovější technologie.
Co konkrétně znamená „bezdrátové srdce“?
Pokud dnes mají lidé srdeční selhání a nejsou z nějakého důvodu kandidáti transplantace nebo už je u nich vyčerpána konvenční léčba, části z nich dnes můžeme nabídnout implantaci takzvaného umělého srdce. Ta technologie má ale svou „Achillovu patu“, a to je kabel, který lidem vyčnívá z těla ven. Kabel je samozřejmě v dlouhodobém horizontu zdrojem komplikací, různých infekcí a lidem to snižuje kvalitu života. Nemohou jít volně do vody, nemohou se vykoupat. Když se například chtějí osprchovat, musejí si tento kabel uložit do takového speciálního obalu. Lidem to samozřejmě umožní žít, ale s dost výrazně sníženou kvalitou. Teď se tedy soustředíme s izraelsko-britským týmem na to, abychom tu pumpu mohli dálkově ovládat a bezdrátově dobíjet. To teď považuji za nejvýznamnější posun, kterým se aktuálně s kolegou zabýváme.
Na jakých dalších inovacích pracujete?
Tak například máme novinku pro pacienty s fibrilací síní neboli srdeční arytmií. Kolegové z kardiologie by měli v tomto roce přijít s novou přelomovou, daleko účinnější technologií léčby této obecně v populaci nejčastější arytmie. Dále tady třeba máme klinickou studii s názvem Hobit-FS, která se zabývá obézními lidmi s cukrovkou a srdeční arytmií. V rámci této studie pacienti dostanou chytré hodinky. Pomocí těchto hodinek dokážeme daleko kvalitněji monitorovat rytmus našich pacientů a koordinovat jejich léčbu. U některých lidí se arytmie často objeví, ani o tom nevědí, ale to, že ji pacienti nepociťují, neznamená, že je nepoškozuje.
Také připravujete spuštění nové pacientské aplikace IKEM Online. O co jde?
Je to unikátní koncept, kdy bude mít pacient IKEM u sebe všechny své ambulantní zprávy, laboratorní výsledky. Připomínáme mu, kdy má brát předepsané léky, může s námi sdílet informace o své aktivitě, a pokud má chytré hodinky od Applu, může s námi sdílet své EKG. Naši lékaři všechna tato data uvidí pohromadě v jeho pacientském profilu v našem informačním systému, kde budou automaticky vyhodnocovány. Naším cílem je umožnit pacientům lepší elektronickou komunikaci s lékaři. Zprávy se budou jednoduše předávat dále, takže pacienti nebudou muset docházet za námi do nemocnice pro opisy a podobně.
Chytrých hodinek ale dnes existuje celá řada. Proč využíváte zrovna ty od Applu?
Jsou jediné, které mají schválení jak amerických, tak i evropských kardiologických společností ke sledování nepravidelnosti rytmu srdce. Snímání EKG je u těchto hodinek poměrně přesné a využití této technologie se už celosvětově stává klinickou praxí. Dříve na sobě lidé museli mít nalepené EKG, museli mít s sebou krabičku, která to nahrávala, a to je vysoce nekomfortní. Proto vnímám Apple Watch jako krásný příklad toho, jak mohou moderní technologie pomáhat nejen ve zdravotnictví.
To hovoříte o inovacích, které pomohou primárně pacientům. Co ale takové inovace, které by mohly pomoci vám lékářům při složitých úkonech?
Takovým projektem je například virtuální realita v předoperační přípravě. Jedná se o způsob využití technologie pro ještě lepší přípravu operatérů. Představte si, že u pacienta provedete vyšetření CT, kde je zobrazený orgán vidět v milimetrových řezech, které jsou poskládány v rovině nad sebou. Já jako operatér si musím představit, jak to vypadá ve 3D. Ale teď jsme si vytvořili novou technologii, díky které můžeme vzít ona CT vyšetření, a ten model si přeneseme do VR brýlí. Máme tedy přesný 3D model včetně vnitřních struktur, nádorů, a můžeme se tak lépe připravit. Nejde o to, že bychom to dříve nezvládali, ale o to, že jsou v současnosti k dispozici technologie, které nám umožní se lépe rozhodnout a vyhodnotit situaci. Cílem je snížení rizika komplikací, prostě se blíží, jak se říká, „Age of Assistance“.
Dalším zajímavým projektem, který jsme v oblasti elektronizace uskutečnili, je projekt zCase. Ten vznikl na klinice akutní kardiologie s cílem zkvalitnit péči o pacienty s bolestí na hrudi. Projekt zCase umožňuje přenos informací o poloze sanitního vozu do zapojených zařízení včetně informací o pacientovi, a specializovaná centra se tak mohou lépe a včas připravit.
Kdo vlastně tyto projekty financuje?
Například projekt s umělým bezdrátovým srdcem je financován ze soukromých peněz. IKEM byl k vývoji tohoto projektu pouze přizván, ale finance pocházejí od konsorcia soukromých investorů z Izraele, Francie, Británie i z Česka. Oslovili nás především proto, že má IKEM pověst špičkového centra pro tuto terapii, a požádali nás, abychom jim v tomto projektu pomohli a přispěli svou odborností.
Už víte, kde a komu případně první bezdrátové srdce implantujete?
Vzhledem k tomu, že jsme ve výzkumném týmu, tak se budeme snažit první implantace provést jinde než u nás v IKEM, aby nás někdo nemohl nařknout z toho, že si tady hrajeme s technologií, kterou jsme vymysleli. Veškeré experimenty v rámci projektu s bezdrátovým srdcem provádíme na katolické univerzitě v belgické Lovani. Tam je tým, který je na celý projekt specializovaný, technologii zkoušejí na ovcích, aby věděli, že je celý projekt bezpečný.
Bude moderní bezdrátové srdce podobné například zubním implantátům v tom, že si ho budou muset pacienti zaplatit sami?
Ne. Pacientům toto srdce hradí zdravotní pojišťovna, protože tady v Česku zatím nemáme možnost legálního komerčního připojištění, aby si pacient mohl uhradit takové věci sám, pokud by o ně měl zájem. Ale to vaše spojení se zubními implantáty mě přivádí na myšlenku, že lidem nevadí zaplatit si desítky tisíc za zuby, ale kdyby se mělo něco navíc platit v nemocnicích, tak by se z toho zase asi stalo velké politické téma. Tedy pokud se v budoucnosti toto zařízení prokáže jako bezpečné, může být zařazeno na list plátců zdravotní péče.
A kolik bezdrátové umělé srdce stojí?
Pokud bychom hovořili o umělém srdci, které dnes už normálně používáme, to se pohybuje kolem sta tisíc dolarů, tedy přes dva miliony korun. V případě umělého srdce s bezdrátovou technologií se cena vyšplhá jistě výše.
Jakým nejdražším přístrojem nebo zařízením se v současné době IKEM pyšní?
Teď budeme kupovat nový CT přístroj, který je založený na zcela nové technologii zobrazování. Přístroj už byl vyzkoušen v nemocnici v Plzni, ale my bychom ho chtěli vyzkoušet u nás a soustředit se na zobrazování srdce a cév, což je jednou z našich priorit. Pořizovací hodnota tohoto přístroje se pohybuje mezi sedmdesáti a osmdesáti miliony korun, což je pro nás opravdu velká investice. Ale daleko největší investicí je pro nás stavba nové budovy IKEM, kterou jsme připravovali mnoho let a samotné stavební práce začaly na podzim.
Zdravotnictví se dlouhodobě potýká s problémem nedostatku lékařů či zdravotních sester. Jak s tím bojuje IKEM?
Učím na druhé lékařské fakultě několik let a vnímám to, že část mladých nadějných lidí odchází do zahraničí, ale myslím si, že již méně než před několika lety. Na druhou stranu musím říct, že pokud nám covid v něčem pomohl, tak je to určité „zpopularizování“ zdravotnictví. Covid poslední dva roky zaplňuje přední stránky novin a ten zájem o zdravotnictví je zase větší, než byl. Zároveň mi připadá, že se v posledních letech začali do Česka vracet i někteří doktoři ze zahraničí. Ale ačkoliv je doktorů nedostatek, pořád je jednodušší sehnat mladého doktora než kvalitní zdravotní sestru. I my s tím bojujeme. Robustní zdravotnictví, kterým Česko disponuje, má stále ještě hustou síť nemocnic. Máme krajské, fakultní nemocnice, specializované ústavy a to vše vyžaduje velký počet personálu. Objevila se i myšlenka, že budeme využívat pracovníky z postsovětského regionu, jako je tomu například v oblasti stavebních prací, úklidu a podobně. To by u nás šlo v rámci nějakých pomocných prací, ale u specializovaných sester to možné není jak kvůli jazykové, tak i odborné bariéře.
Čím si ten nedostatek vysvětlujete? Jde opravdu jen o nižší zájem o studium medicíny, nebo je to otázka platů v českém zdravotnictví?
Pokud se budeme bavit o zdravotních sestrách, tam je podle mne problém jinde. Za socialismu bylo povolání zdravotní sestry jedno z nejprestižnějších. Po sametové revoluci v následujících, řekl bych, dvou dekádách se na sestry dost zapomnělo, minimálně ekonomicky, byly prostě v té době jiné priority. Byly špatně placené a spousta těch talentovaných šla jinam. Dnes už máme signály, že se to zpět vrací a že zájem mladých o toto povolání stoupá, takže v horizontu pěti let by se snad mohla situace opět zlepšit. Naším cílem je dostat povolání sestry zpět na pomyslném žebříčku tam, kde by mělo být.
Takže ten odchod lékařů a zdravotnického personálu do zahraničí přičítáte spíše prestiži než platům?
Výše platu byla určitě jedním z nejpodstatnějších důvodů dřívějšího mohutného exodu zdravotnického personálu. To se ale bavíme o období před deseti lety. Dnes už je situace jiná a platy jsou podle mého názoru poměrně slušné. Dříve doktoři odcházeli především do Velké Británie, dnes už se vracejí zpátky, ať už kvůli tomu, že se v Česku s platy ve zdravotnictví přibližujeme platům v zahraničí, nebo i kvůli zvýšené kvalitě života v Praze a v Česku obecně. Když se podíváte, kolik stojí život v Londýně v porovnání s Prahou, zjistíte, že si ve finále ani s tamními platy nijak nepřilepšíte. Prahu a Česko obecně bych charakterizoval rčením – za málo peněz hodně muziky.
A jak vnímáte zdravotnickou péči v Česku během současné, již dva roky trvající pandemie?
Covid nás samozřejmě potrápil hodně, ale myslím, že jsme se s tím důstojně poprali. Domnívám se, že řada lidí, kteří covid nezvládli, tento virus podcenila. Rozhodli se pro péči v nemocnici, až když už bylo pozdě, kdy se s tím nedalo víceméně nic dělat. Pokud jste ale lékařskou pomoc vyhledali včas, tedy když vám bylo 24 hodin „chřipkově“ špatně a vyhledali jste doktora, domnívám se, že ve valné většině se problém dal zvládnout. Teď jsme tady měli smutný případ, kdy pacientka zemřela na covid po těžké operaci. My jsme se ale poté dozvěděli od její rodiny, že se týden doma dusila a nikomu nic neřekla, a to ani své nejbližší rodině. S tím už pak lze vést boj jen stěží. Dnes už jsou látky proti covidu dostupné, máme očkování a spoustu možností, jak toto onemocnění úspěšné zvládnout.
Léky na covid-19
Jak byste vyhodnotil české zdravotnictví v celosvětovém měřítku?
Obecně myslím, že když se podíváme na zdravotnictví v zahraničí, tak vidíme, že Česko je na tom velmi dobře. Na to, že tady máme vše v podstatě zdarma a lidé za tu péči neplatí žádné peníze navíc, je tady všechno ve velmi vysoké kvalitě. A to nemluvím jen o Praze. Všechna krajská města mají minimálně jednu velmi dobrou nemocnici, ať už je to Brno, Ostrava, Hradec nebo Plzeň a další. Moji známí ze Švýcarska velmi často zdravotnické záležitosti konzultují u nás. Myslím tedy, že naše zdravotnictví stále vykazuje velmi vysokou kvalitu a jsme srovnatelní se zeměmi, jako je Švýcarsko, Německo, Belgie, Dánsko a další. Když se podíváte po jednotlivých regionech, všude najdete lékaře, kteří vám poskytnou špičkovou péči.
Jiří Malý (47) Působí v Institutu klinické a experimentální medicíny jako zástupce ředitele. Vyučuje na Druhé lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje také na klinice kardiovaskulární chirurgie 2. LF UK Fakultní nemocnice Motol. Je zároveň zástupcem vedoucího lékaře Programu mechanických srdečních podpor v Kardiocentru IKEM. Je také vedoucím lékařem operačních sálů a zástupcem přednosty pro vědu a výzkum na klinice kardiovaskulární chirurgie IKEM. V květnu minulého roku byl jmenován profesorem. |
