Evropu zasáhl zřejmě nejzávažnější válečný konflikt od roku 1945, který může významně zahýbat i dosavadními geopolitickými vztahy. Jak se k této nové hrozbě stavějí úředníci v Bruselu a co bude největší výzvou pro Evropskou unii v období po válce prozrazuje v rozhovoru s deníkem E15 ekonom, diplomat a náměstek ministra zahraničí pro řízení sekce evropské Aleš Chmelař. „Odstřižení Evropy od ruských energetických zdrojů může vyvolat závažnější a hlavně dlouhodobější hospodářské zpomalení než měla celá koronavirová krize,“ varuje Chmelař.
Jaké kroky se v tuto chvíli v souvislosti s válkou na Ukrajině probírají v Bruselu?
Jsou to celkem čtyři okruhy. Tím prvním je otázka sankční. Ta se vlastně řeší už od momentu, kdy se objevily zprávy, že může dojít k invazi, aktivněji pak od uznání entit na východě Ukrajiny ze strany Ruské federace. Druhým okruhem je diplomatická, humanitární, finanční a vojenská podpora Ukrajiny. Třetí oblast je přizpůsobení se té situaci z hlediska vnitřního evropského trhu, zvláště v oblasti energetiky. Jakým způsobem budeme například v budoucnu reagovat na dražší energie a nižší dodávky fosilních paliv z Ruska. Čtvrtou částí je pak žádost Ukrajiny o udělení statutu kandidátské země do Evropské unie.
Co konkrétně na těchto jednáních prosazuje Česká republika?
Určitě patříme k aktivnějším státům, které chtějí, aby Ruská federace pocítila náklady za činy, které páchá na Ukrajině. V obecné rovině podporujeme všechny nynější sankce. Prosazovali jsme například vyřazení více bank z mezinárodního finančního systému SWIFT, což by mělo zásadní dopad na ruský export. A vyloženě českým specifikem bylo, že jsme navrhli stažení evropských diplomatů z Moskvy na konzultace a další kroky dle Vídeňské úmluvy, na které některé státy reagovaly pozitivně.
Podporujeme zřízení bezletové zóny nad Ukrajinou?
Obecně teď v celé Evropské unii a NATO panuje shoda, že tento čin by byl interpretován jako zapojení NATO do konfliktu a situace by mohla vážně vyeskalovat. Osobně jsem nezaznamenal, že by jakýkoliv členský stát byl ochoten toto riziko podstoupit. Nelze vyloučit, že v budoucnu některý z nich svou pozici změní, ale v krátkodobé perspektivě převažuje skepse a obava z válečné eskalace.
Vojenské zapojení západní Evropy do války se tedy momentálně ani nezvažuje?
Vzhledem k té citlivosti potenciálního konfliktu mezi Ruskem a NATO, čili dvěma bloky, které disponují jadernými zbraněmi, se to přímé zapojení opravdu neplánuje, ač zaznívají některé hlasy volající po mírové misi organizované NATO. Některé státy pak hovoří o možnosti zvážit další kroky, v případě, že by byly na Ukrajině použity chemické či biologické zbraně. Většina evropských zemí se navíc už nějakým způsobem do vojenské podpory Ukrajiny zapojila, dodává jí obranný materiál a podobně.
Ptám se, protože před pár dny byla bombardována ukrajinská základna Javoriv, která leží jen dvacet kilometrů od polských hranic. Jsou západní struktury připraveny okamžitě reagovat v případě, že by příště bylo zasaženo území členského státu NATO?
Za předpokladu, že by k takové situaci došlo, věřím, že NATO je připraveno adekvátně odpovědět. Z ruské strany nicméně je v současné době vidět silná opatrnost tuto linii nepřekročit, ačkoli je také pravda, že Kreml již mnoho jiných linií v bezprostřední minulosti překročil.
Bude Evropská unie nějak kolektivně řešit současné prudké zdražování energií a potravin?
Evropská komise už loni na podzim zveřejnila právní rámec, ve kterém informovala členské státy o tom, jaké nástroje mají k dispozici, aby s tou celkovou cenovou hladinou a nedostatkem zdrojů něco dělaly. Minulý týden pak komise navrhla balík „Repower EU“, který by se měl zabývat snížením závislosti na fosilních palivech obecně a diverzifikací zdrojů. Ale to je spíše dlouhodobá věc, nelze počítat s tím, že by vedla k pozitivním cenovým výkyvům v nejbližší době.
Jak nynější energetická krize ovlivní klimatické plány Evropské unie?
Klimatické cíle jako takové nejspíš revidovány nebudou. Ovšem nástroje, jak se k těm cílům dostat se v podstatě revidují už teď. Zejména na úrovni členských států slyšíme avíza o možnosti prodloužení těžby uhlí. Je to hlavně z toho důvodu, že plyn měl hrát opravdu důležitou roli jako tranzitní zdroj a nyní je jasné, že se na něj nebudeme moci fyzicky ani cenově tolik spoléhat. Takže se dá říct, že část Evropské unie zvažuje prodloužení životnosti uhelných elektráren. Některé země zase chtějí více spoléhat na jádro. Je prakticky jisté, že investice do čistých zdrojů budou muset být navýšeny. Zároveň je ale možné, že kvůli prodloužení životnosti uhlí dojde ke kompromitaci některých cílů, protože uhlí má dvakrát větší uhlíkovou náročnost než plyn, a to se může na emisích zobrazit téměř okamžitě.
Je projekt Nord Stream 2 definitivně mrtvý?
V tuto chvíli si nedokážu představit, že by plynovod Nord Stream 2 mohl být spuštěn. Dokonce i celá řada evropských firem ten projekt z finančního hlediska zjevně definitivně odepsala. Takže momentálně lze považovat Nord Stream 2 za mrtvý, i když v budoucnu nelze vyloučit revidování tohoto rozhodnutí, zvlášť kdyby došlo k vnitropolitickým změnám v Rusku. Je důležité vědět, že německá vláda nemá přímé právní nástroje, aby projekt zcela ukončila, natož aby ty trubky vyzvedla ze dna moře.
Posílila válka na Ukrajině jednotu Evropské unie? Narážím zejména na spor Bruselu s Polskem a Maďarskem o dodržování principů právního státu, který teď trochu utichl.
Současná situace představuje zásadní změnu bezpečnostního kontextu v celé Evropě. Takže některé jiné potíže, které bychom v běžných časech považovali za vážné, se staly méně důležitými až banálními. Otázka vlády práva se určitě bude v budoucnu znovu řešit, ale v této chvíli si nedokážu představit, že by Evropská komise rozdmýchávala spory, které existují už dlouhá léta a kde se navíc už dlouho pracuje na řešeních, jen ještě nejsou dokončená.
Přinese ruská agrese na Ukrajině nějaké zásadní změny v geopolitických vztazích?
Ať už válka skončí jakkoli, je prakticky jisté, že Rusko míří do politické a hospodářské izolace, minimálně od západního světa a minimálně střednědobě. Bude hledat nové trhy pro své suroviny a partnery, kteří se logicky nabízejí jsou Čína, Indie a Asie vůbec. To sblížení mezi Ruskem a Čínou ovšem nemusí být bez problémů, protože Čína je násobně silnější ekonomický hráč a jen dojem, že se Rusko dostává do asymetrické či vazalské pozice by mohl vyvolat odmítavou reakci Ruska.
Jaké hlavní ekonomické výzvy budou čekat Evropskou unii po válce?
Největší výzvou pro nejbližší roky bude již zmiňovaná energetická politika. Cena energií určuje konkurenceschopnost každé ekonomiky a pokud energie zůstanou dlouhodobě takhle drahé, jako jsou teď, bude to pro Evropskou unii veliký problém, daleko větší než třeba řešení uprchlické situace. Odstřižení Evropy od ruských energetických zdrojů může vyvolat závažnější a hlavně dlouhodobější hospodářské zpomalení než měla celá koronavirová krize.
Jak moc je reálný vstup Ukrajiny do Evropské unie?
V současné chvíli se členství v EU pro Ukrajinu zdá mnohem dosažitelnější než členství v NATO. Možná proto, že některé státy slyší názor, že by přiblížení Ukrajiny EU nemuselo vyvolat další vojenskou reakci Ruska. Evropská unie ale paradoxně také má svoji klauzuli o kolektivní obraně. Tato klauzule ovšem není politicky prozkoumaná a v diplomatických kruzích se o ní příliš nehovoří. Úplné členství není záležitostí dnů ani měsíců. Zásadní je vyslat Ukrajině co nejdříve signál, že s ní Evropská unie počítá.
Aleš Chmelař (34)
|
