Česká eurokomisařka je odhodlaná vyjednat pro evropské majitele dieselových vozů z koncernu Volkswagen alespoň nějakou nefinanční kompenzaci. Už proto, aby si automobilka uvědomila, že se ke spotřebitelům má chovat férově. Dieselgate ovšem může spustit mnohem větší změny v tom, jak se podvedení spotřebitelé mohou domáhat svých práv. „Informovala jsem ministry spravedlnosti, že budu navrhovat legislativu, která by měla zavést možnost kolektivní žaloby do právních řádů členských zemí,“ říká Věra Jourová.
Už půl roku tvrdíte, že by Volkswagen měl odškodnit evropské majitele vozidel, která obcházela pravidla o emisích. Minulý týden jste se potkala se šéfem Volkswagenu Matthiasem Müllerem. Co jste po něm požadovala?
Žádám o nefinanční bonus pro evropské spotřebitele. Nikdy jsem neříkala, že Volkswagen má něco platit. V USA bude automobilka platit, protože federální soud konstatoval, že vznikla škoda. Já nejsem soud, proto jsem od začátku chtěla, aby si VW sám řekl, jakým způsobem napraví nemateriální škodu, již spotřebitelům způsobil.
Jakou škodu?
Znejistění a následné obtěžování spotřebitelů s úpravami motorů. Samotný fakt, že je automobilka podvedla. Ať se k tomu dobrovolně nějak postaví. Nemám totiž pravomoc, abych ji donutila něco zaplatit nebo poskytnout.
Co by měl Volkswagen udělat?
Tři věci. Majitele vozů s dieselovými motory, kterých se aféra týká, budou informovat a pozvou je k opravě, což vyplývá také ze směrnic o ochraně spotřebitele, které Volkswagen porušil. Na tom jsme se dohodli už v září, že do konce roku budou postižení majitelé informováni a do podzimu roku 2017 bude zhruba 85 procent aut opravených.
Která je ta třetí věc?
Zvaní lidí do autoservisů je určitý druh obtěžování, které vzešlo mimo jiné z porušení pravidel na ochranu spotřebitele. Ať jim tedy něco za toto obtěžování nabídnou. O tom něčem jsem jednala i s panem Müllerem. Chci, aby si Volkswagen uvědomil, že by měl obnovit důvěru lidí, aby si znovu kupovali jejich auta. Je to otázka základní spravedlnosti či etiky. Může jít třeba o posunutí záruční lhůty či o opravu zdarma navíc.
Proč vy jako evropská komisařka chcete napravovat reputaci jedné automobilky, když by na tom měla mít zájem především ona sama?
Protože považuji za svou povinnost tlačit Volkswagen k tomu, aby přistupoval ke spotřebitelům všude stejně. A aby jim nabídl nějakou formu odškodnění, přátelské marketingové gesto. Hájím zájmy evropských spotřebitelů. V Americe odškodňují finanční kompenzací na základě jednoho rozhodnutí federálního soudu. Tuto možnost v Evropě nemáme. Ale nemělo by se toho zneužívat. Na druhé straně úplně bezzubí také nejsme. Máme národní soudy, které mohou rozhodnout o finanč- ním odškodnění, pokud bude prokázáno, že spotřebitelům automobilka způsobila škodu.
Volkswagen o nějakém odškodnění nechce slyšet. Budete ještě s Matthiasem Müllerem jednat?
Teď také čekáme, až se britský certifikační orgán vyjádří k opravám škodovek. Tím se završí alespoň etapa oprav, protože budou v celé EU povoleny opravy všech postižených aut. Sám Matthias Müller prohlásil, že jakmile britský úřad rozhodne, bylo by dobré se znovu sejít. Ode mě ale uslyší pořád totéž.
A když se nic dít nebude, tak budeme v jednotlivých členských státech postupovat směrem k soudním žalobám.
Měla by Evropská unie upravit na základě této kauzy pravidla na ochranu spotřebitele?
Mám o argument více, proč prosazovat, aby lidé ve všech členských státech mohli podávat hromadné žaloby. Příslušné národní inspektoráty by je v ideálním případě měly zastupovat. Nejde ale jen o spotřebitelské spory. Týká se to třeba také porušení práv na ochranu soukromí. Tlakem na existenci kolektivní žaloby ve všech státech zároveň odlehčuji soudům. Není udržitelné, abychom k soudům posílali tisícovky jednotlivců. Soudní rozhodnutí pak přinesou něco jen těmto jednotlivcům, protože tady nefunguje precedenční právo.
Kolektivní žaloby by byly poměrně velkým průlomem do národních právních řádů. Už jste to se členskými státy konzultovala?
Šest zemí už má v občanském právu určitou formu kolektivní žaloby. V Česku ji máme v trestním právu. Evropská komise už někdy v roce 2013 doporučila členským státům, aby nějakou formu kolektivní žaloby zavedly. Předminulý týden jsem informovala na maltské schůzce ministry spravedlnosti, že budu navrhovat legislativu, která by měla kolektivní žalobu do právních řádů zavést.
Co na to říkali?
Nikdo neprotestoval. Ve světle dieselgate je to asi pochopitelná reakce.
Má být kolektivní žaloba zavedena jako univerzální nástroj, nebo by její použití mělo být omezeno na konkrétní oblasti?
O tom teď jednáme. V mém portfoliu se setkává nejen spotřebitelská tematika, kde by to mělo kvůli případu Volkswagenu smysl, ale starám se také o ochranu dat. Může se stát, že jedním kliknutím někdo poškodí miliony lidí. Tady se ale už nacházíme v oblasti základních lidských práv, což je ochrana soukromí. O použití kolektivní žaloby v této oblasti bude velká debata. Neměla by ale trvat dlouho
Neměl by být Volkswagen místo odškodňování spotřebitelů postihován za to, že porušil pravidla o emisích, kde je jeho vina poměrně jasná?
Spotřebitelská linie je jen jedna část. V celé kauze selhaly také státy, které dostatečně nekontrolovaly, jestli automobilky dodržují všechny technické normy. Tuto záležitost řeší polská komisařka Elžbieta Bienkowská. Budeme spouštět řízení vůči státům, které nevykonávaly dostatečně dozor nad technickou stránkou věci
Teď připravujete revizi unijního spotřebitelského práva. Ukázala kauza Volkswagen ještě něco dalšího kromě kolektivních žalob, co by se v evropské ochraně spotřebitele mělo změnit?
Ze samotné kauzy Volkswagen ani ne. Možné změny vyplývají více ze současné situace. Spotřebitelské směrnice jsou v některých případech z osmdesátých let minulého století. Směrnic máme příliš mnoho, jsou v některých oblastech zastaralé, nereagují na nová případná ohrožení. A jsou možná napsány zbytečně nesrozumitelně.
Revidujeme sedm směrnic. Chceme legislativu zjednodušit, zmodernizovat a zvýšit ochranu spotřebitele tam, kde to bude nutné. Hodláme reagovat na rozvoj digitálního světa. V ideálním případě aby se z těchto směrnic dal vytáhnout jednostránkový kodex práv spotřebitele, který si lidé snadno zapamatují.
Budete nechávat ochranu spotřebitele na národní úrovni, nebo pro některé nadnárodní kauzy budete chtít větší pravomoci pro Evropskou komisi?
To už máme v nařízení, které komise schválila po revizi spolupráce při ochraně spotřebitele. V rámci posíleného dohledu nad trhem si komise řekla o pravomoc, aby měla právo spustit vůči firmě řízení, když poruší pravidla pro ochranu spotřebitele na třech čtvrtinách území EU nebo vůči třem čtvrtinám obyvatel. V prosinci jsme to navrhli a nyní návrh prochází demontáží v Evropském parlamentu i v radě.
Co chtějí změnit?
Evropský parlament sice navrhuje, abychom pravomoc měli už při porušení na polovině území nebo vůči polovině obyvatel, ale jen po dohodě s národními inspektoráty. Také se pravomoc změkčuje, že má jít jen o doporučení spustit řízení. Pokud by ale komise neměla mít právo rozhodnout, že se takové řízení spustí, nemá cenu nařízení vytvářet. Zejména vůči členským státům budu tvrdě zastávat náš postoj.
Jak by měla nová úprava spotřebitelského práva vypadat?
Mohly by to být klidně dvě směrnice, které budou psány srozumitelným jazykem. Velká otázka je, jak se stavět k různým digitálním platformám a sdílené ekonomice, tedy služ- bám jako Airbnb nebo Uber. Zatím tyto nové formy, kdy spotřebitelé obchodují se spotřebiteli, postrádají důležitý prvek spotřebitelské politiky, což je slabší strana v obchodním vztahu.
Ve vztahu spotřebitel–spotřebitel toho slabšího nevidím. I proto, že do těchto vztahů se pouštějí lidé, kteří si jsou vědomi, že podstupují určité riziko, a jsou ochotni za něj nést odpovědnost. Nejsou to klasičtí slabí spotřebitelé, kteří potřebují posílenou ochranu.
Z vašeho hodnocení spotřebitelských trhů vyplynulo, že nejhorší postavení mají spotřebitelé v telekomunikacích a energetice. Budete navrhovat změny v těchto konkrétních oblastech?
Ještě mezi ně patří finanční služby. Na druhé straně třeba čeští spotřebitelé se v energetice vymykají evropskému průměru. Nás nezajímá, kolik platíme za elektřinu, necháváme si poslat jedno vyúčtování ročně, nedíváme se moc na možnosti změny dodavatele. Je tam vidět pasivita hraničící až s rezignací
Problém je ale spíše v nepřehlednosti produktů a celého trhu, který ovládly smlouvy na dobu určitou, z nichž se těžko vyvazuje.
V energetickém balíčku máme záměr, aby v každém státě byl jeden srovnávací nástroj. Stát se musí postarat o to, aby spotřebitel najel na jednu webovou stránku, kde si srovná všechny ceny a získá přehled o nabídkách. Protože v nepřehledném prostředí může podvádění spotřebitelů snadno bujet.
Kdy má být revize spotřebitelského práva hotová?
Do konce března předložím zprávu, na jejímž základě si ujasníme, jakým směrem se revize bude ubírat. Pak se bude posuzovat, jestli máme dostatečně silné důvody, abychom směrnice měnili. Nechci změny legislativy za každou cenu a nechci za každou cenu otevírat starší právní normy, které by pak státy chtěly demontovat.
| Věra Jourová (52) |
| Komisařkou pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů se stala v roce 2014. Do Bruselu odcházela z funkce ministryně pro místní rozvoj. Na oba posty byla kandidátkou hnutí ANO. Na MMR pracovala v letech 2003 až 2006 jako náměstkyně. V roce 2006 byla obviněna z přijímání úplatku a měsíc strávila ve vyšetřovací vazbě. O dva roky později státní zastupitelství stíhání zastavilo s tím, že skutek, za který byla vyšetřována, se nestal. V roce 2012 úspěšně dokončila studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. |
