Nejnebezpečnější člověk na internetu byl o víkendu v Praze. Amir Taaki ale není pouze britsko-iránským hackerem. Původně byl známý zejména komunitě kolem kryptoměn. Vlády si jeho jméno spojovaly s nástupcem nelegálního tržiště Silky Road. Po svých zkušenostech z bojů po boku Kurdů proti Islámskému státu se ale zaměřil i na politiku. Západ prohrává boj o moc s Ruskem, protože mu v současnosti chybí jasná vize, tvrdí Taaki v rozhovoru pro Blesk.cz.
Co vás přimělo odjet do Sýrie a připojit se ke Kurdům, kteří na severu země bojují proti Islámskému státu?
Četl jsem si o Kurdské straně pracujících na internetu a zaujalo mne, že vyznávají anarchistickou filozofii. Zároveň jsem zjistil, že tam existuje region Rajava, kde žije pět milionů lidí, a který je celý řízený v souladu s anarchistickou filozofií. To mě zaujalo.
Poslední kapkou pro mě bylo, když ISIS zaútočil na město Kobani. To mě přesvědčilo, že musím odjet a podpořit rajavské hnutí. Zároveň mě na té situaci něco zvláštně přitahovalo, tak jsem tam jel.
Několik měsíců jste strávil s Kurdy na frontové linii, pomáhal jste tam ale i jinak, co všechno jste tedy v Rajavě udělal?
Pomohl jsem jim vybrat 120 tisíc eur. Ty jsme použili na stavbu továrny na hnojiva. Zároveň jsem pomáhal tamním médiím. V tom regionu je potřeba udělat spoustu věcí, takže jsem vždy pomáhal tam, kde jsem byl nejvíc potřeba.
Na vlastní oči jste viděl podmínky v Sýrii, co si tak myslíte o současné uprchlické krizi v Evropě?
Kurdové se v Rajavě snaží vybudovat fungující společnost, která by byla založená na anarchistických myšlenkách. Mnoho lidí se tam snaží bránit tyto změny i za cenu svého života a nejsou to jenom Syřané, ale i Arabové, Evropané, lidé z celého světa.
I přes tyto oběti ale stále mnoho lidí utíká do Evropy, neutíkají ale před válkou. Ve městech tam nezuří boje, život mimo frontovou linii tam vypadá celkem obyčejně. Ale kurdská území jsou v současnosti značně omezená ve svém rozvoji. Mladí a schopní lidé odcházejí do Evropy s myšlenkou, že se zde uplatní.
Do Česka zatím mnoho migrantů nepřichází, myslíte si, že se to změní?
Zde jich je opravdu málo. Ale v Německu, Británii a Francii jsou jich miliony. Chtějí tam, kde mají pocit, že si vydělají slušné peníze a jdou za tím, co vidí v televizi. Pronásledují lepší život. Za sebou zanechávají pouze chudé, staré lidi a potom revolucionáře.
Myslíte si, že kdyby svět více podpořil rozvoj regionů ovládaných Kurdy, tak by se ti lidé vrátili?
Rozhodně. Lidé často utíkali do Evropy s vizí toho, že zde najdou práci ve svých oborech a vydělají si slušné peníze. Tady se ale setkali s realitou. S tím, že musí dělat podřadnou práci, nebo že zde nejsou vítáni.
Ti lidé často přemýšlejí o návratu. Jejich problémem je to, že většinou doma oznámili, že odchází za lepším životem a když se dostali do své cílové destinace, tak se chlubili tím, že ten život začíná. Teď se stydí vrátit a přiznat, že to tak nebylo.
Kdyby kurdské regiony dostaly více podpory a zlepšila by se situace lidí, kteří v nich žijí, tak by to lidi přimělo k tomu, aby neodjížděli, nebo aby se vrátili. Osobně v tom, co dělají Kurdové, vidím jediné řešení situace v regionu.
Na své přednášce jste se stavěl proti chování současných států. Jaký je váš pohled na kauzy Edwarda Snowdena a dalších, kteří světu ukázali, jak státy špehují i vlastní občany?
Pozorujeme vzestup nových globálních sítí. Staré podoby politické síly už nejsou tak efektivní a tyto nové sítě, které ale nemají jasně definované okraje, je nahrazují.
Starý systém moci se začíná rozpadat, protože neumí reagovat na nová ideologická hnutí, která používají nové technologie. Odpovědí států je rozrůstání těchto obřích sledovacích systémů. To ale vede k tomu, že rozvědky jsou dnes zaplavené informacemi a nemají dostatek lidí, aby dokázaly všechny informace zpracovat.
Je to vidět například ve Velké Británii, kde v současnosti působí asi 20 tisíc možných islamistů. Přitom na to, abyste o někom měli přehled 24 hodin denně, potřebujete aspoň pět lidí.
