Před padesátkou už toho Petr Stuchlík stihl hodně: prodal několik firem, které úspěšně vedl, vstoupil do politiky a stal se vyhledávaným glosátorem každodenního dění v Česku i ve světě. Čerstvě má za sebou loňský exit z fondu Quant, jehož investice jsou řízené počítačovými roboty a matematickými algoritmy. Teď napíná síly na svůj další projekt Corrency, službu pro samosprávy, která jim umožňuje transparentně podporovat lokální ekonomiku. „Pokud je inflace 17 procent a někdo vám nabízí, že vás jejich investice ochrání před inflací, tak od takových nabídek utíkejte,“ radí drobným investorům.
Uvolnily se vám odchodem z Quantu ruce?
Ani moc ne. Já mám bohužel takovou trošku sebezničující vlastnost, že když vidím někde příležitost, tak se tam vydávám. Takže se neuvolnily zdaleka tak, jak bych chtěl. Ale ano, prodávám společnosti kolem sebe proto, abych mohl trochu normálně žít.
Jaká je teď tedy situace? Říkáte, že jste před týdnem z Quantu úplně vystoupil, zároveň ale zůstáváte v orgánech této investiční skupiny. Jaká je historie fondu, který založil Aleš Michl, současný guvernér ČNB?
Bylo to tak, že jsem v létě 2019 koupil nesamosprávný fond Quant. Vyplatil jsem tehdy Pavla Kohouta (ekonom, spoluzakladatel společnosti Partners– pozn. red.), který zůstal jako dodavatel algoritmu, a Vítka Vařeku (provozní ředitel Amista investiční společnosti – pozn. red.) a zůstal tam se mnou svěřenský fond Aleše Michla jako můj společník. Quant jsem koupil v létě 2019 a měl jsem samozřejmě jiná očekávání, ale než se všechno převedlo regulatorně, byl konec roku 2019. Přesně si pamatuju, jak jsme na začátku roku 2020 zahájili cestu po České republice za investory. Pak se objevil covid a stal se z toho boj o přežití. Nicméně rok 2020 nakonec byl pro investory velmi slušný.
Pokud vím, zhodnocení fondu dosahuje za posledních pět let 38 procent.
Od doby založení fondu v září 2016 to bylo skoro padesát procent. Těchto 38 procent je zhodnocení za pět let, kdy jsem byl řídící akcionář. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Protože nejdřív přišel covid, potom se stal Aleš Michl guvernérem a ty negativní reakce, které se na něj snesly, poškodily i Quant. Všichni v tom hledali něco, co tam není.
Jaké negativní reakce?
Různé reakce v médiích. Téma Aleš Michl se táhlo dlouho, nakonec jsem jej vyplatil a stal jsem se stoprocentním akcionářem. Aleš ten fond zakládal, i jeho koncept je jeho dílem. Jde o velmi dobrý koncept, protože Quant je nízkonákladový a vydělává. Správci získávají slušnou odměnu, až když fond dosáhne slušného výnosu. Dělíme se o zisky s investory, ale pokud se nedaří, nemáme nic nebo velmi málo. Těch pět let ve fondu byl opravdu boj, byl jsem z toho už unavený, protože neustále něco obhajujete.
Proč tedy ve fondu dál zůstáváte? Jaká je tam vaše role?
Fond jsem prodal skupině investorů, kterou zastřešuje Matěj Turek. To je velmi zkušený a vzdělaný mladý investor, který se na trhu pohybuje už mnoho let. A já tam zůstávám velmi minoritně a zůstávám v orgánech fondu kvůli kontinuitě. Dohodli jsme se s Matějem, že uvidíme za rok a řekneme si, jestli mě tam chce a jestli já tam chci ještě být. V investicích je lepší evoluce než revoluce, a proto zůstávám v Quantu, aby všechno běželo tak, jak má.
Jste člověk zvyklý podnikat a neustále zkoušet nové věci, proto mě překvapuje to přiznání, že vás práce ve Quantu unavila. Máte několik dalších byznysů, které taky zažívají těžké chvíle. Proč vás zrovna ten fond tak utahal?
Zjistil jsem, že vlastně nejsem investor. Nejsem ten člověk, který má spravovat věci, sedět nad excelem a podle toho vydávat pokyny. Po prodeji Fincentra jsem velmi rychle zjistil, že to, co mě baví, je být tím dennodenním manažerem, řídit firmu. A vlastně i stavět firmu. Proto jsem se spojil s Corrency.
A u Quantu byly dvě možnosti: Buď postavit velkou investiční skupinu a mít úspory z rozsahu, anebo jej předat někomu, koho to baví, na rozdíl ode mě. A to je Matěj Turek. Když vás podnikání nebaví, tak v něm nejste dobrý. To platilo vždycky a platit bude.
V každém byznysu samozřejmě musíte komunikovat se zákazníky, tady s těmi drobnými investory, musíte komunikovat s distribucí, musíte komunikovat se zaměstnanci. Lubor Žalman, bývalý ředitel Raiffeisenbank, mi kdysi říkal: Petře, svět by byl tak krásný bez zaměstnanců a zákazníků, ale prostě…
Hospoda to byla skvělá, akorát mu tam chodili lidi…
Přesně tak.
Když tedy zhodnotíte své působení ve fondu. Vydělal jste si tam peníze? Byl to pro vás úspěšný byznys?
Nakonec ano, a to ze dvou důvodů. Vytvořili jsme investiční společnost, která předtím neexistovala, ten fond nebyl samosprávný, takže potřeboval mít nad sebou investiční společnost, která tam neexistovala. Vznikla tedy společnost, která má nějakou hodnotu. A druhá věc je, že jsme měli dva mimořádně úspěšné roky, 2020 a 2023, kdy jsme realizovali vysoký nadvýnos. A to z toho udělalo dobrý byznys. Nemůžu si stěžovat.
Moje představy ale byly od začátku úplně jiné. Říkal jsem do médií, že cílíme na čtyři miliardy pod správou. Což si myslím, že by bylo za jinak normální situace reálné. Ale v roce 2020 s covidem jsem byl rád, že jsme vůbec udrželi AUM (aktiva pod správou – pozn. red.), která tam byla. Protože investoři fondu jsou sice kvalifikovaní investoři, ale kvalifikovaný investor v Česku dneska znamená investor s milionem korun plus. To je prakticky střední třída a ta, řekněme si upřímně, zase tak velké zkušenosti s investováním nemá. Jsou to různí drobní podnikatelé, máme také mnoho lékařů, právníků.
Lidé, kteří rozumějí svému oboru, ale už ne tolik investicím…
Ano, Quant je pro ně výhodný, protože se o své investice nemusejí starat, a je to korunový fond, přestože investuje v Americe. Za mě dobrý kompromis pro drobné kvalifikované investory. Myslím si, že investiční fondy, které investují do akcií, a nikoliv do nemovitostí, před sebou mají velmi slušnou dobu.
K trhu se dostaneme za chvilku. Ještě se chci zeptat, zda jste z vystoupil s významnějším obnosem peněz a na co je chcete použít?
Ono to zas nebylo tak…
Nesedíte na balíku peněz?
Pro všechny zástupce privátních bank: Ne, nepište mi, použiju je k podnikání.
Založíte nový fond?
Ne. Není tady nějaký jasný účel, že bych chtěl tyto peníze někam vkládat. Řekl bych: business as usual.
Zmiňoval jste dobré a špatné období pro fondy. Některé fondy samozřejmě můžou vydělávat, když se podíváme na S&P, akciové indexy, na komodity a podobně. Ale pak jsou tady segmenty, které neukázaly tak dobrý výkon a jejich budoucnost je ohrožená: segment komerčních nemovitostí. Nemovitostní fondy v České republice za loňský rok zažily trojnásobné přeceňování spravovaných nemovitostí, nejistý je pro ně letošní rok z hlediska toho, kam půjdou úrokové sazby. Jak tuhle situaci vnímáte?
V České republice vždycky platilo, že nemovitost je jistota, pokud jde o hodnotu. A proto má retail mezi fondy suverénně nejvíce zainvestováno právě v nemovitostních fondech. Vzpomínám si, jak si můj spolužák z Erasmu někdy v roce 2001 nebo 2002 stěžoval na to, že si koupil na hypotéku domek v a banka mu jej teď přecenila směrem dolů. Tehdy jsem vůbec nechápal, jak se to může stát.
Dneska tomu rozumím. Žili jsme tady v nějaké bublině a teď sem přichází něco, co je v západním světě normální: Ceny nemovitostí jdou zkrátka někdy nahoru a někdy dolů. Myslím si, že to spousta investorů pozná právě v tomto roce, především tedy u některých komerčních nemovitostí.
Hlavní průšvih je v tom, že si fondy zapůjčovaly na nějaká procenta a teď musejí peníze vracet za úplně jiná procenta, refinancovat si peníze za úplně jiná procenta. A to má samozřejmě vliv na hodnotu portfolia i těch nemovitostí. Investoři by se měli mnohem víc dívat na to, co kupují. Vzpomínám si, když se prodávaly bondy Zootu.
Ano, výdejna radosti…
Ještě předtím než to zkrachovalo, jsem napsal komentář s titulkem Výdejny rizika místo výdejen radosti. Dostal jsem za to od tehdejších majitelů strašně vynadáno. Poukazoval jsem na to, že auditor už tehdy vydal výrok s výhradou, který by mě jako investora minimálně zarazil. A žádný poradce ani nikdo další to neřešil.
Pro mě je role auditorů v tom současném přeceňování nemovitostí, fondů upřímně velkou otázkou. Pokud investor zjistí, že někdo odešel od té velké čtyřky a přešel k nějakému no name auditorovi, měl by být velmi, velmi opatrný.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
