Michal Štourač opustil korporát a vaří české pivo v Nikósii. Když to zvládnou oni, my také, říká

Společně se sládkem Michalem zde stále přikuluje Václav Havel

Společně se sládkem Michalem zde stále přikuluje Václav Havel Zdroj: Jan Vařečka E15

Pivovar Golem v kyperské Nikósii
Nikózské uličky
Voda hned po rmutování získá požadovanou barvu
Varna a rmutovací nádoba
Interiér pivovaru, kde má sládek tři zrací nádoby.
13
Fotogalerie

Na osmou hodinu ranní jsem domluven se sládkem Michalem Štouračem, že se sejdeme v jeho minipivovaru Golem, který provozuje se svojí ženou Ivonou v srdci Nikósie, hlavního města Kypru. Společně máme uvařit várku piva English Bitter pro jednu z restaurací v Paphosu na druhé straně ostrova.

Michal je původně ajťák a s Ivonou se na Kypr přestěhovali v roce 2016 po dekádě strávené v korporátu v Amsterdamu. Cesta k pivu a vlastnímu pivovaru pro ně začala právě  v Amsterdamu. Tam postupně zjišťovali, že pivo není pouze český ležák nebo Guiness a začali objevovat různé pivní styly, nové chutě a pronikat do místní pivní kultury. Zlomová pro ně byla návštěva belgických Arden, kde je zaujalo, že v každém menším i větším městě je alespoň jeden pivovar, a společně si řekli: „Když to zvládnou oni, tak my také.“ 

Když se před sedmi lety museli rozhodnout, zda se za prací přesunou na Kypr, využili přechodného období a ve svém domě ve Škrovádu u Chrudimi začal Michal vařit vlastní pivo. „Vlastně všechna vyšla dobře a jen jednu várku jsem musel vylít,“ říká.

S domovařením pokračoval i po přestěhování do Nikósie. Zapojil se do místní domovařičské organizace a hned první domovařičskou soutěž vyhrál ve všech kategoriích, uspěl u poroty i veřejnosti. Ještě další čtyři roky vařil doma, ale už si pohrával s myšlenkou na vlastní minipivovárek a  ladil recepturu. „Uvařit každou várku stejnou je základ,“ říká. Pomocí domovařičského vybavení se mu podařilo vytvořit svůj vlastní ležák, který s úspěchem vaří dodnes.

Pivovar je přímo u hranice, která rozděluje historické centrum Nikósie na kyperskou (jižní) a okupovanou (severní) část. Cestou procházím neutěšenými uličkami podél  nárazníkové zóny hlídané mírovými sbory OSN. Tato smutná hranice v téměř nezměněné podobě rozděluje Kypr už od turecké invaze v roce 1974.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!