Přítomnost klimatických změn považuje minimálně vědecká obec za prokázaný fakt. Za poslední rok se konal bezpočet protestů Fridays For Future, členské státy EU se zavázaly mířit k uhlíkové neutralitě v rámci Green Deal, ve veřejné debatě je téma globálního oteplování zmiňováno několik desítek měsíců. Jak změny vidí Češi podle průzkumů veřejného mínění posledních let?
Jak se již několikráte zmínilo, problematika klimatických změň není ve veřejné debatě nic nového. Vědci o ní informují minimálně od 80. let minulého století. V posledních letech však získala větší pozornosti zejména kvůli alarmujícím zprávám o oteplování planety.
Za povšimnutí stojí, že v roce 2009 se Češi klimatickými změnami trápili více než dnes. 33 % respondentů v průzkumu veřejného mínění Eurobarometr uvedlo, že klimatickou změnu vnímá jako závažný problém. Obavám českých dotazovaných tenkrát dominoval ekonomický propad (69 %) a na druhé příčce mezinárodní terorismus (42 %).
Tato čísla ale ovlivňují dva faktory. Zaprvé, v průzkumu byla otázka položena jinak než v následujících letech. Proto se v některých srovnáních mohou čísla jevit ještě nižší. V posledním průzkumu veřejného mínění Eurobarometr publikovaném v dubnu minulého roku pojmenovalo klimatické změny jako jediný nejzávažnější problém současného světa 15 % českých respondentů. V roce 2011 to však bylo 16 % dotázaných. Mezi čtyři nejzávažnější problémy současného světa by pak v loňském roce zařadilo klimatické změny 41 % respondentů. Toto srovnání metodologicky lépe odpovídá výsledkům dotazníku z roku 2009.
Zadruhé je třeba připomenout zásadní událost roku 2009, a sice vydání knihy Václava Klause Modrá planeta v ohrožení. Výstupy bývalého prezidenta razantně odmítajícího globální oteplování se jednoznačně promítly do veřejné debaty. Hledání výrazů „Globální oteplování“ a „Klimatické změny“ bylo v roce 2009 o více než 50 % frekventovanější než na konci minulého roku. Rok 2009 tak pravděpodobně Čechy v uvědomění důležitosti klimatických změn nijak nezasáhl, stejně jako v případě strachu z mezinárodních konfliktů to vypadá na „kam vítr tam plášť“.
Víme, že se nás to týká
Byť problematiku změn klimatu nešlo v posledních dvou letech v médiích přehlédnout, ať už šlo o horká léta či studentské stávky, Čechy stále nejvíce trápí hrozba mezinárodního terorismu. Počet respondentů mající obavy z mezinárodního terorismu byl nejvyšší mezi lety 2015-2017, kdy v Evropě vrcholila uprchlická krize. Ačkoli obavy z mezinárodního terorismu v čase opadají, od roku 2009 se objevují na nejvyšších pozicích v tomto šetření. Češi si však problematiku klimatických změn uvědomují a připouští. Podle European Social Survey publikovaného v roce 2018 si téměř 90 % respondentů myslí, že klima se mění, a že za to alespoň zčásti může člověk. Tato procenta jsou však mezi pěti nejnižšími v rámci EU, v ostatních členských zemích souhlasí s výše zmíněnými stanovisky více než 90 % respondentů.
Když přijde na hledání viny, Češi společně s Ruskem odmítají podle průzkumu za klimatické změny osobní zodpovědnost. Na druhou stranu zvládají přidat ruku k dílu a řadí se k poctivým třídičům odpadu v Evropě. Pro řešení problémů oteplování planety je však třeba komplexnějších řešení. Největší znečištění pochází z průmyslu, a od toho také Češi očekávají, že se s klimatickou krizí vypořádá.
Fosilní paliva a kdo za to může
Na sklonku roku 2019 se členské státy EU zavázaly k boji za uhlíkovou neutralitu v rámci dohody zvané Green Deal. Česká republika si v debatách prosadila, že takové mety nelze dosáhnout bez pomoci jaderné energie, která by měla být do plánů zařazena.
Rozhodnutí ve výsledku souzní s míněním české veřejnosti, která je k jaderné energii víceméně nakloněna, ale o nic výrazněji než alternativním zdrojům energie. Zároveň se ale nebojí závislosti na fosilních palivech.
Průzkumy veřejného mínění dávají najevo, že Češi jsou na jednu stranu ovlivněni aktuálním mediálním diskurzem, na druhou stranu poznamenáni vlastními kauzami posledních let ohledně fosilních paliv a udržitelných zdrojů energie, zejména pak dotačními kauzami s nimi spojenými.
Důležitost řešení klimatické krize lze v informované debatě jen těžko popírat, fakta se překrucují stále hůře. V Česku si toto široká veřejnost uvědomuje, ale stále se více bojí teroristických útoků a nechává největší díl ekologické práce na jiných. Češi tak nejspíše i nadále budou se školáckou pečlivostí třídit odpad a snahu o komplexnější řešení problému přenechají těm, od kterých zároveň žádají ochranu před relativně smyšlenou hrozbou.
Článek vznikl pod záštitou projektu Climate Tracker.
