„V postoji konzervativních křesťanů nám často chybí důraz na právo na život. Nevadí jim brát život bytostem, které jasně vyjadřují svou touhu žít. Zatím jsme nepotkali konzervativního křesťana vegana. Nebo jiný příklad: víme, že kriminalizace interrupcí nevede k jejich snížení, ale naopak vede k většímu ohrožení života a zdraví žen,“ tvrdí Hana Kovářová z Prázdných trůnů. Přestože ani členové Prázdných trůnů potraty nechtějí, cestou k jejich snížení je podle nich větší emancipace žen, ne omezování jejich práv.
Za Prázdnými trůny se skrývá kolektiv věřících, kteří chtějí lepší svět. Hledají rovnost a svobodu skrze víru, činy a ideje. Podle nich je dnešní stav věcí neutěšený, a tak nechtějí zůstat pasivní, protože být pasivní pro ně znamená podílet se na systémovém násilí. Klíčovými pojmy, jejichž význam je dnes často vyprázdněný a vzdálený od toho původního, jsou pro ně mimo jiné feminismus, křesťanství, veganství nebo anarchismus. V jakém vztahu jsou tedy křesťanství a feminismus? Co mají společného?
Co je nejčastějším argumentem k tvrzení, že křesťanka/křesťan nemůže být feministkou/feministou?
Nejčastěji je asi možné slyšet, že ženy a muži by měli plnit tradiční role. Žena by se měla obětovat pro rodinu a poslouchat muže. Tyto stereotypní představy jsou neslučitelné s feminismem, ale z našeho pohledu i s křesťanstvím. V listu Galatským 3, 28 se píše: „Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“
Na druhé straně v pátém listu Efezským stojí (Efezským 5, 21–24): „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“ Chce církev opravdu to, aby ženy byly podřízené?
Některé církve na tom stojí, bohužel. V Bibli je toho mnoho, autoritu textu dává člověk. Tato část jde proti celému listu Efezským 5, vznikla až později a byla tam přidána jako svatební vložka tradiční patriarchální rodiny do pastoračního textu. My k Bibli přistupujeme kriticky, vztah mezi dvěma lidmi je osobní záležitost, není to svátost. Následovat Krista znamená milovat svého bližního a láska bez rovnosti je velmi pokrytecká. Proto by křesťané měli být feministy a feministkami.
Možná by bylo dobré se vůbec pozastavit nad tím, jak vykládat Bibli. Doslovné čtení bez historického kontextu a kritického literárního zkoumání je hodně špatný nápad. Jestli něco díky Bibli víme, tak že člověk není ani zdaleka tak dokonalý jako Bůh a Bible je napsaná člověkem. Přestože věříme, že je inspirována Bohem, nelze k ní přistupovat nekriticky.
Proč si myslíte, že jsou názory na vztah křesťanství a feminismu mezi samotnými křesťany tak nejednotné?
Vnímat křesťanství jako jednolitý kolos je chyba. Část křesťanů žije svou spiritualitu skrze triumfální autoritářskou církev. Na opačném názorovém spektru stojí křesťané, kteří věří v lásku a rovnost uskutečňovanou mezi lidmi teď a tady, jinými slovy Boží království na Zemi. Pro první část je křesťanství jakousi kulturní tradicí redukovanou na modlení, druhá část křesťanů se snaží Krista následovat a jednat dle jeho učení. V ČR převažuje spíše pasivní triumfalistický přístup, který se spoléhá na svou ideologii a deleguje moc jiným, ale není to tak všude.
Televangelista Pat Robertson, který je známý svými kontroverzními výroky, poznamenal na adresu feminismu: „Feminismus podporuje ženy v tom, aby opouštěly manžely, zabíjely své děti, praktikovaly čarodějnictví, rozbíjely kapitalismus a stávaly se lesbami.“ Má takové přiživování mýtů o feminismu reálný dopad na mladé křesťany?
Nevíme. Jestli ano, asi nebude moc dobrý. Mezi křesťany bohužel o feminismu panuje mnoho mýtů, které pramení z neznalosti a předsudků. Ale to je jev viditelný v celé společnosti. Tuto společnost kontrolují zejména muži a ženy, které s nimi kolaborují, v jejichž zájmu není komunikovat pravou podstatu feminismu bez karikatur. Feminismus není to, co popisuje Pat Robertson, feminismus směřuje k osvobození od patriarchátu, což je mocenský systém, který utlačuje a znevýhodňuje zejména ženy. První čarodějnice byly Katarky, valdénské, radikální křesťanky a protofeministky. Proto se dá říct, že představa čarodějnických leseb rozbíjející kapitalismus se nám líbí.
Je možné nějak překonat často omílané „prioritou ženy by mělo být manželství, mateřství a pomoc svému muži naplnit záměry, které s ním Bůh má“?
Věříme, že ano. Měli bychom se pokusit překonat patriarchát a zkusit vybudovat spravedlivější, bezpečnější a svobodnější společnost, kde ženy budou brány se stejnou vážností jako muži.
A co s rozporem týkajícím se křesťanského a feministického pohledu na potraty? Křesťanství potraty nepodporuje, vnímá je jako odnětí práva na život, zatímco řada feministických hnutí vyzdvihuje v této otázce právo každé ženy rozhodovat o vlastním těle.
Nedá se říct, že by bylo křesťanství jednotné v pohledu na potraty. To, že převažuje proud, který nechce uznat právo ženy rozhodovat o vlastním těle, souvisí s mocenskou nerovností mužů a žen v křesťanské církvi. Konzervativní křesťané se zajímají o ochranu života vznikajícího v ženském lůně jen do chvíle, než se člověk narodí do světa, na nějž si tito lidé tvoří nárok.
Právo ženy rozhodovat o vlastním těle je nepochybně důležité, ale nejde – jak říkáte – konzervativním křesťanům i o to, abychom uznali právo na život i dosud nenarozenému dítěti, které o svém životě zatím rozhodovat nemůže?
Ano, konzervativní křesťané staví právo nenarozeného nad právo ženy. Nenarozené dítě o svém životě rozhodovat nemůže a my máme dvě možnosti. Nechat rozhodnout ženu, v jejímž těle nenarozený žije a kterou toto rozhodnutí ovlivní nejvíc. Nebo o tom můžeme nechat rozhodovat konzervativní muže, kterých se to netýká a nikdy týkat nebude.
V postoji konzervativních křesťanů nám často chybí důraz na právo na život. Nevadí jim brát život bytostem, které jasně vyjadřují svou touhu žít. Zatím jsme nepotkali konzervativního křesťana vegana. Nebo jiný příklad: víme, že kriminalizace interrupcí nevede k jejich snížení, ale naopak vede k většímu ohrožení života a zdraví žen. Uvědomujeme si, že k takovému rozhodnutí ženy často přistupují ovlivněny svou socioekonomickou situací, jenže tu se konzervativní křesťané změnit nesnaží.
Nikdo nechce potraty, ani my ne. Ale cestou k jejich snížení je podle nás větší emancipace žen, ne omezování jejich práv.
V třetím Pavlově listu Galatským se píše: „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ Nemá soudě podle tohoto citátu křesťanství s feminismem společného víc než mnozí připouštějí? Co křesťanství a feminismus spojuje?
Ano, též si myslíme, že křesťanství má s feminismem společného víc, než mnozí připouštějí. Feminismus i křesťanství mají společnou víru v to, že lidé jsou si rovni. Mnozí křesťané na to rádi zapomínají, aby uchránili svá privilegia.
Jaká privilegia máte na mysli?
V případě mužů jejich mužská privilegia, například lepší pozici na pracovním trhu, na ni navázané menší ohrožení chudobou, dále pak menší ohrožení znásilněním či sexualizovaným násilím, celkově pak lepší přístup ke zdrojům a větší autoritu ve společnosti. Některé ženy zase zapomínají na intersekcionální přístup a neuvědomují si svoje privilegia bílé heterosexuální bohaté ženy ze Západu.
Je pro feminismus opravdu překážkou, že nejen v křesťanství, ale i v jiných nejrozšířenějších světových náboženstvích je Bůh mužského pohlaví?
Nedá se jednoznačně říci, že Bůh je mužského pohlaví. Ve Starém zákoně je mnoho odkazů na jeho/její bezpohlavnost. V křesťanství je Bůh trojjediný: otec, syn a duch svatý. Duch svatý se objevuje už ve Starém zákoně (Izajáš 63:10, Žalm 51:13) jako Ruach ha-kodeš, přičemž Ruach má ženský rod.
Patriarchální mocenské představy o Bohu se do křesťanství dostaly i skrze římské pohanství. Chápat Boha jako muže je zkreslený výklad Božího slova, nejvhodnějším slovem pro popsání nepopsatelného Boha je podle nás láska.
Je možné, aby křesťané byli stoprocentními feministy, aniž by ucouvli z nějakých křesťanských hodnot?
Zatím jsme nenašli žádné křesťanské hodnoty, které by byly neslučitelné s feminismem. Ježíš byl prvním zastáncem kvót, když řekl, že první budou poslední a poslední první. Ježíš ve své genialitě pochopil, že si jsme nerovni i mocensky a kulturně a že je třeba ty dole pozvednout.
Co může feminismus křesťanství přinést?
Feministické hnutí má docela dobře rozpracovanou kritiku současného systému gendrové nerovnosti a promýšlí nástroje, které by umožňovaly změnu. Zároveň dává hlas utlačovaným menšinám.
Jaké menšiny jsou utlačované v rámci křesťanství? A jakým způsobem?
Všechny menšiny, které vás napadnou. Křesťanství neexistuje vně tohoto světa, křesťané jsou lidé, kteří žijí ve stejném světě jako vy. Jsou ovlivňováni stejnými médii a politiky. Stejně jako v „nekřesťanském“ světě, i v křesťanství patří k utlačovaným menšinám ženy, LGBT lidé, etnické menšiny, lidé s postižením, lidé sociálně vyloučení, uprchlíci… Stejně jako v „nekřesťanském“ světě, i v křesťanství jako celku bohužel dochází k utlačování menšin, ale zároveň se i tady dají najít ostrůvky naděje, které se snaží o vytváření lepšího světa teď a tady, o přinášení Božího království sem na Zemi.
Jakým způsobem se v rámci křesťanství projevuje utlačování žen?
Konkrétně se tento útlak projevuje právě třeba v katolické církvi v nedostupnosti kněžství pro ženy, což má za důsledek, že hlas žen, ženská témata, zkušenost žen či i ženské čtení Písma zaznívá v církvi velmi omezeně. V protestantských církvích je situace v tomto ohledu lepší a díky tomu jsme zažili výborné bohoslužby vedené farářkami. V Českobratrské církvi evangelické je od roku 2006 povoleno požehnat i svazku dvou lidí stejného pohlaví.
Existuje spojení mezi Ježíšovým učením a dnešními emancipačními hnutími?
Ano, utopický socialismus je dítětem Ježíšových vizí budoucnosti. Přínos některých emancipačních hnutí nedávné minulosti dnes ještě nedokážeme docenit. Spoluzakladatelé některých emancipačních hnutí byli příslušníky oficiálních církví. Takových osobností je mnoho, podívejte se na naši přednášku Ježíš, anarchista a feminista na YouTube a uvidíte.
Co je cílem Prázdných trůnů v českém kontextu?
Naším cílem je lepší svět, tvořit a následovat království Boží. Snažíme se o širší kontext, cítíme se být součástí mezinárodního společenství. Hledat skutečný význam hodnot, které vyznáváme. Trápí nás konkrétní problémy, které jsou úzce propojeny s politikou, ekonomickým systémem a společností. Naše víra nás inspiruje k tomu, abychom se snažili tyto problémy překonat. Být dnes pasivní znamená tiše schvalovat násilí na těch nejvíce bezbranných.
Píšete o sobě, že význam pojmů, které jsou pro vás klíčové, je dnes vyprázdněný, odtržený od svého původního významu. Mezi ně patří například feminismus, anarchismus, komunismus, veganství, křesťanství a další. Jak podle vás došlo k vyprázdnění pojmu křesťanství?
Uctíváním Krista na místě, kde by mělo být živé následování jeho příkladu. Křesťanství se často vzdává toho nejhlavnějšího – následovat Krista, a to i za cenu perzekuce a pronásledování. Toto následování se mnohdy smrsklo na náboženské úkony, na které je směřováno nejvíce energie a infrastruktury. Ale modlit se k někomu je pokrytecké, pokud jej považujeme za příliš nedosažitelný ideál a nechceme být jeho učedníky. Kristus má radikální požadavky a měli bychom se pokusit naplnit je i jinak než modlitbou. Ono to království z Otčenáše nepřijde jen tak samo od sebe.
Jak by podle vás měli do diskusí týkajících se například genderu nebo LGBT komunity zasahovat mladí křesťané? Mohou něco sami změnit?
Nejjednodušší je změnit svůj přístup k této problematice. Nejdříve by se měli s příslušníky těchto komunit seznámit a potom jim poskytovat prostor v diskusích, které se jich týkají. Mnozí mladí křesťané jsou sami LGBT a ti by neměli být umlčování a opomíjeni. A pokud se tak děje, měli by za nimi stát ostatní křesťané.
