Stále více se obklopujeme online světem. Z profilu na sociální síti se stalo téměř nezbytné vybavení každého člověka. Komunikujeme spolu přes chat nebo přes Instagram. Online si přejeme k narozeninám, spolupracujeme na pracovních projektech, plánujeme společnou dovolenou i objednáváme kadeřníka. A také komunikujeme s restauracemi. Volat do oblíbeného podniku, abychom si zarezervovali místo na večeři, už je pasé. Volat je pasé. A když už v samotné restauraci jsme? Možná právě teď přichází čas, kdy se online začne komunikovat i tam.
V centru Budapešti se nachází restaurace Kajahu, kde se komunikace s personálem snížila na minimum. Na stole před každým návštěvníkem je umístěna obrazovka se stránkou restaurace. Pod stolem je touchpad, pomocí kterého si zákazník na obrazovce vybere vše od pití až po dezert. Přidávat položky do košíku může v průběhu celé své návštěvy, do pár minut se každé online objednané jídlo objeví na stole. Pokud chce zákazník platit, požádá o to rovněž přes webovou stránku, navíc si může předem vybrat, jestli platí za sebe, nebo za celý stůl. A ten okamžik, kdy obsluha přinese terminál na platební kartu, je tedy jediný moment, kdy s ní zákazník interaguje, pokud se nepočítá přinesení jídla na stůl.
Podobný koncept funguje už od roku 2008 ve třech pobočkách restaurace Inamo v Londýně, kde jsou objednávky online doladěny do těch nejmenších detailů. Na stůl se dá promítnout nejrůznější tematický podklad a hlavně se během objednávání jídlo v elektronické podobě ocitne přímo na zákazníkově zatím prázdném talíři, a ten má tak příležitost vidět, co přesně mu přistane na stole. Oba tyto příklady netradičního způsobu komunikace s personálem restaurace přitom nejsou jediné a podobných konceptů přibývá.
Pozitiva a zase pozitiva
Objednat si online dovážku jídla domů se během posledních let stalo běžnou praxí nejen ve velkých městech. S rozvážkovými aplikacemi se roztrhl pytel, naprostá většina restaurací s nimi spolupracuje a zákazník nemusí pro jídlo dojít dál než ke vstupním dveřím. Klidně v pyžamu. Mluvit nemusí s nikým, snad až na základy slušnosti, tedy „dobrý den“ a „díky“. Nejmenovaný řetězec rychlého občerstvení zase před několika lety zavedl objednávání přes elektronické panely a časem se trendu chytily i další fast foody v Česku. Klíčová je přitom kromě ulehčení práce pro personál a urychlení obsluhy právě ona komunikace přes online prostředí. Ta je důvodem, proč způsob objednávání jídla online vyhovuje například introvertům, kteří nevyhledávají komunikaci s cizími lidmi. A mezi ty patří i obsluha v restauraci. A tak se nejspíš nelze divit, že se postupně trend dostal i tam.
Introverti dokáží stále častěji profitovat z přesouvání života do virtuálního prostoru. Projektů, které ulehčují uzavřenějšímu člověku interakci s okolním světem, je totiž čím dál více. Existuje aplikace, která podle množství přidaných fotek a sdílení polohy na sociálních sítích vypočítá, kde v okolí se právě pohybuje nejméně lidí. Další zase obsahuje emotikony zachycující možné nálady introvertů. Díky nim může člověk dát snadněji najevo svému okolí, jak se právě cítí. V Japonsku vzniklo takzvané „silent taxi“, které má být určeno primárně pro cestující, kteří mají problémy se small talk situacemi s cizími lidmi.
Služba elektronického objednávání v restauraci ale nevyhovuje pouze introvertům. Je to především celá mladá generace, na kterou se služby soustředí, protože právě ta je nejvíce zvyklá řešit velkou část komunikace online. Jednoduše se všichni snaží jít s dobou, ve které tříleté dítě dostane spíš než lego tablet. Na dotykovou obrazovku a její používání v různých situacích tak začíná být většina populace dobře připravená. Rychlost, efektivita, přesnost objednávky, když nehrozí, že se obsluha přeslechla, nebo si nestihla poznamenat všechno. Na online obsluhu nemusí nikdo významně mávat, že už si přeje platit nebo chce další drink. Objednávka proběhne přesně v okamžik, kdy si to zákazník přeje. Pozitiva z online objednávek tedy neplynou jen pro restaurace, ale především pro zákazníky, pro které je průběh návštěvy upravený doslova na míru.
Od pohodlnosti až po zánik tradice
Nový trend vyvolává kromě pozitivních reakcí samozřejmě také řadu otázek a potenciálních rizik. Jak zavádění takového objednávání ovlivní pracovní místa obsluhy restaurací? Proč vůbec chodit do restaurace, když se s nikým nechceme potkat a bavit? A jak ovlivní naše životy fakt, že už s nikým nemusíme komunikovat tváří v tvář?
Nejde vytěsnit skutečnost, že se čím dál větší část konverzací, která dříve musela proběhnout tváří v tvář nebo alespoň přes telefon, dnes odehrává online, aniž by bylo třeba s kýmkoli přímo komunikovat. Objednávání věcí online nikdy nebylo více oblíbené ani více dostupné. A jídlo má v tomto trendu čestné místo. Online objednání domů, online objednání jídla s sebou v rychlém občerstvení, online objednání v klasické restauraci. Je to logické rozšíření. Pohodlné pro obě strany. Maximálně moderní a efektivní.
Elektronické objednávání jídla je jen malinká část v postupném přesouvání našich životů do online prostředí a zdá se to téměř přirozené. A je taky pravda, že je to mnohdy pohodlné. Možná proto se na otázku možných rizik nikomu nechce soustředit. Sama autorka tohoto textu byla z vyzkoušení restaurace s online objednáváním na vlastní kůži nadšená a negativa si moc připouštět nechtěla. Jenže ty existují, a to nejmenší je přiznat si je a zamyslet se. Neztrácíme přesunutím veškeré komunikace mezi lidmi do online prostředí něco podstatného?
O rizicích přenosu komunikace do onlinu se mluví a píše už od začátku tisíciletí, kdy se postupně internet a elektronické novinky začaly dostávat do popředí zájmu sociologů, psychologů i médií. Nejčastěji se řeší sociální sítě, popřípadě trávení času ve virtuálních světech prostřednictvím videoher. Na úkony, které šetří uživatelům čas, jako je právě online objednávání jídla, se nikdo příliš nesoustředí. Přesto se některá rizika dají logicky odvodit. Člověk, který je zvyklý vyřešit vše co potřebuje přes internet, bude pravděpodobně složitěji komunikovat, pokud bude s někým mluvit tváří v tvář. Zároveň je tady i potenciální možnost ztráty části kultury.
V Čechách není příliš zvykem, aby personál restaurace navázal konverzaci se zákazníky. Strohá objednávka a hotovo. Ale ve většině zemí je, hlavně na turisticky rušných místech, milým zvykem ptát se návštěvníků restaurace na jejich den a naopak se podělit o zážitky z toho svého. Zvládla by i tuhle zdvořilostní, ale velmi oblíbenou roli obsluhy nahrazovat online konverzace na stole? A chtěla by umělá inteligence vědět, jak se nám líbí na dovolené, nebo jestli nám jídlo chutnalo? A chtěli bychom se s ní o takové informace vůbec podělit?
Online objednávání jídla v restauracích zatím není rozšířené plošně, a proto v zákaznících vyvolává spíše překvapení nebo pocit exotiky. Takhle bude možná jednou vypadat budoucnost. Zároveň s nadšením je ale třeba si uvědomit, že restaurace jsou hlavně místem, kde se setkáváme, seznamujeme, navazujeme vztahy, komunikujeme. Skrz ně taky poznáváme kulturu cizích zemí. A byla by škoda, kdyby nás o to ta nová online budoucnost úplně připravila.
