Miloš Zeman – z prognostika prezidentem
Základní mantrou Miloše Zemana je, že názory nemění jenom idiot. Nejspíše proto, že právě on je mění tak často. Jistě, změnit názor je možné, protože život přináší nové vědomosti a zkušenosti. V roce 1990 pronesl mladý Miloš Zeman pro Mladý svět tato slova: „Myslím si, že největším nebezpečím, které nám po revoluci hrozí, je docela obyčejný populismus. (…) Že teď mu lidé tleskají, ale o to víc ho budou za pět, deset, patnáct let nenávidět. Nejde ovšem ani tak o toho člověka, který je většinou stejně nepoučitelný. Prognostik by měl mít odvahu říkat to lidem. Říct jim, když to vyjádřím trochu razantně, třeba i to, že vás, jako poslance, nezajímají jejich názory. I když je strašné říkat tohle svým aktuálním nebo potenciálním voličům. Ale žádný poslanec by neměl podléhat haló efektům, davům na náměstí, křiku.“
Slova brojící proti populismu. Našel i slova brojící proti totalitnímu myšlení: „To je ten Stalin v nás. Větší nebo menší kus komunisty v nás. Když nedokážeme změnit sami sebe, revoluce nebude úspěšná. Pozoruji sám na sobě i na svém okolí, jak nás často – a nejen v parlamentu, třeba i v novinách – dráždí, když na nějakou otázku nejsou relativně jednotné názory.“ Miloš Zeman už není prognostikem. Mnoho vody uplynulo a stal se prezidentem, což je z mého pohledu škoda, protože, jak vidno, byl prognostikem skvělým.
Dnes Miloš Zeman bezmezně podporuje vládu Andreje Babiše, člověka, který je obviněný z trestného činu, ale který však má širokou podporu. To zavání tím populismem, o kterém prognostik Zeman v roce 1990 hovořil v Mladém světě. Pravdu měl i ve své kritice komunismu. Těžko uvěřit, že stejný člověk v listopadu 2017 hájil zvolení poslance Ondráčka do čela komise kontrolující GIBS slovy: „Pokud komunisté říkají, že nemají na tuto specializaci nikoho jiného (...), tak vzal čert jeho minulost. Koneckonců, jestliže k pohotovostnímu pluku, který nás často honil po demonstracích, ho naveleli, tak to byl mladý kluk. A mladí kluci dělají blbosti.“
Babišův Miloš, Zemanův Andrej
Prezident však nejenže změnil dost svých dlouhodobých názorů, ale mění je i v kratších časových škálách. Příkladem nám budou názory na Andreje Babiše z roku 2011: „Pokud jde o pana Babiše, byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody s ním při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel.“ V tom samém rozhovoru pro časopis Týden označil prezident Andreje Babiše za „nevěrohodného“.
Právě tohoto nevěrohodného Andreje Babiše se v říjnu loňského roku se slovy: „Andreji, ať se ti daří,“ rozhodl pověřit sestavením vlády, ač věděl o jeho nulovém koaličním potenciálu. K vysvětlení své důvěry mimo jiné dodal: „(…) Druhý důvod spočívá v tom, že se jedná o úspěšného podnikatele, jehož podnik platí daně v ČR. Třetí důvod je, že se jedná o politika, který vybudoval silné a úspěšné hnutí.“ V očích veřejnosti Andrej Babiš svým jednáním a kauzami pouze ztrácel morální kredit. U prezidenta ho však získal placením daní – 1,505 miliardy za rok 2016 není málo. Souhlasím, vivat Babiš! Avšak vyčerpané dotace za stejný rok ve výši 1,533 miliardy předchozí údaj trochu sráží. Skvělý prognostik Miloš Zeman si toho jistě všiml též, proč to tedy přehlíží?
Možná to bude tím, že v Andreji Babišovi našel jiného skvělého prognostika. Chvilku Miloši Zemanovi nejspíš trvalo, než pochopil, že Babišův výrok z ledna 2011 není urážkou, ale skvělou a upřímně mířenou prognózou, která možná začala jejich spojenectví: „Miloš Zeman, jehož průzkumové agentury považují za jednoho z hlavních favoritů, je pro mě pokračovatelem Klausovy éry. Je to kandidát, který by si prezidentskou kandidaturou pouze léčil ego, jako prezident by dál rozděloval společnost. Z Hradu by se za jeho prezidentství stalo opět mocenské centrum, v němž by měl hlavní slovo lobbista Miroslav Šlouf a další kontroverzní osoby spjaté se Zemanovou politickou kariérou.“
A Babiš jeho nabídku ke spojenectví přijal a naučil se o svém prezidentu hovořit trošku jinak. Den před prvním kolem prezidentských voleb 2018 řekl: „Budu ho volit proto, že ho považuji za jednu z nejsilnějších osobností po roce 1989 a člověka, který nekrade, jsou za ním výsledky, drží slovo, jezdí do regionů a žije pro politiku.“ Manipuluje Andrej Babiš Miloše Zemana, nebo je to naopak? Nebo oba dva manipulují veřejnost?
Cirkus Zeman – co si ráčí obecenstvo přát?
Nechme však minulost minulostí. Nejzajímavější jsou názory prezidenta v reálném čase, kdy Miloš Zeman svou kaší zvládne nakrmit víceméně každého. Jak to funguje? Obzvláště povedeným byl v tomto ohledu nedávný rozhovor na Frekvenci 1, kde prezident řekl na adresu gayů toto: „Opravdu nevidím důvod, proč pořádat pochody Prahou a ukazovat tam nahou prdel.“
Další média o tomto excesu informovala. Ovšem často již dále nešířila informaci o tom, že prezident zároveň ve stejném rozhovoru podpořil adopci dětí stejnopohlavními páry. Důsledkem je, že pokud zprávu četl nějaký homofob, tak byl rád, že se utvrdil ve svém názoru a panu prezidentu to rád „hodí“. Ovšem i Zemanovi nehomofobní příznivci si přijdou na své, protože, šokováni názorem svého idolu, si zjistí více, a nakonec si potvrdí, že pan prezident vlastně zastává středovou pozici. V tomto ohledu vykonávají média pro pana prezidenta medvědí službu.
Existuje pár názorů, které Miloš Zeman zatím nezměnil – ty se týkají hlavně jeho zahraniční politiky orientované na Čínu a Rusko. Pravdou však je, že čínské peníze do Čech, na rozdíl od ruských vojáků na Ukrajinu, zatím nedorazily. Ještě malá odbočka k prezidentovu výroku ze září 2015: „A pokud ani tyto možnosti nedopadnou dobře (odvolání se kancléře Mynáře kvůli prověrce), pak samozřejmě dodržím slovo, které jsem dal (odvolání kancléře).“ Proč to zmiňuji? O obojím lze říci, že slibem nezarmoutíš.
Přesto tento pilíř zahraniční orientace, byť většinou deklarované pouze slovně, je mocnou oporou prezidentství Miloše Zemana. Ale i zde u něj existují středové pozice – např. jak v roce 2015, tak i při nedávné cestě do Ruska, se ohradil proti výrokům relativizujícím okupaci. Zvláště v roce 2017 se jednalo o smeč, až se skoro zdá, že mu článek Leonida Maslovskiho nahrál – umožnil mu ukázat, že není rusofil, ale bojovník za národní zájmy i u východních bratří.
Miloš Zeman je považován, jak již jsem psal v úvodu, za menšího „amerikofila“ a „eurohujera“ než kandidát Drahoš. Jeho výroky při průjezdu amerického konvoje však potvrzují opak: „Zatímco v posledních měsících bojuji proti antiruským bláznům, tak k tomu v poslední době přibyl boj proti antiamerickým bláznům.“ Již ve své době se opět jednalo o výrok stavící prezidenta do středové pozice. Nikoliv drahošovské ani tak ani tak, ale tak a zároveň i tak. Středovější pozice než mezi USA a Ruskem snad ani není, tato pozice je však pouze pózou. Vždy nastane situace, kdy je nutno si vybrat, ať už nám chce Miloš Zeman vsugerovat cokoliv.
Miloš Zeman, ač kritizuje servilnost k EU, tak vyvěsil její vlajku na Hradě. Prohlašuje se eurofederalistou, je též dlouhodobým zastáncem eura, naposledy v červnu 2017 se o něm pro deník E15 vyjádřil takto: „Nezmění se teplota, změní se pouze měřítko, ve kterém ty ekonomické jevy budete zobrazovat, to je všechno. Ale lidi se naprosto iracionálně bojí eura.“ Ještě zajímavější je myšlenka ze stejného rozhovoru: „Slovenská vláda nevypisovala referendum, vyšla z toho, že závazek přijetí eura je součástí přístupové smlouvy. A tak trochu vnutila proti tehdejší vůli svých občanů euro slovenské ekonomice. A podívejte se na výsledek.“ Dovolil bych si to interpretovat tak, že Miloš Zeman, příznivec referend, hodnotí jeho neužití kladně. Zvláštní. Inu káže vodu, pije víno.
Závěrem bych řekl, že díky své názorové rozevlátosti a populismu mohou být leckomu – včetně mě – některé názory Miloše Zemana sympatické. Miloš Zeman to, lidově řečeno, hraje na obě strany, které někdy vzájemně stojí v protikladu, což je očividný nesmysl, populismus. Prezident nabízí bonboniéru českému lidu, ale časem z ní bude vyjídat, co mu bude pochuti. Jiří Drahoš své názory příliš neprezentuje, je šedivým kandidátem, menším zlem, ale pro mnoho lidí je volitelný proto, že do úřadu prezidenta může vnést to, co není názorem, ale celoživotním postojem – slušnost, pevnost a morální integritu, která vzniká časem a přílišná změna názorů ji ničí.
Názory současného prezidenta mi připadají nejbližší z doby, kdy byl prognostikem, danou problematiku popsal detailně, proto jeho mladšímu já skládám hold zopakováním jednoho z jeho citátů: „Že teď mu lidé tleskají, ale o to víc ho budou za pět, deset, patnáct let nenávidět.“ S největší pravděpodobnostní nemohl tušit, že jednoho dne se tento výrok bude týkat jeho samotného. Mladý Miloš Zeman by tu ironii života vzal jistě s humorem.
