Komentář: Když se neděle stane nejhorším dnem v týdnu | E15.cz

Komentář: Když se neděle stane nejhorším dnem v týdnu

Alžběta Součková

Neděle je obecně považována za den, kdy se nejméně pracuje, nejvíce odpočívá a vše pokud možno plyne v pomalém rytmu. Jistě, je tu vidina pondělí a s ním i návratu do pracovního režimu, ale člověk má před sebou ještě jeden den volna. Jenže co když se neděle stane mnohem děsivějším dnem než ten údajně nejhorší, který po ní následuje?

Stále častěji ve společnosti rezonuje problém, který na první pohled nepůsobí příliš vážně. Z neděle se pro část populace stává utrpení, gradující v průběhu celého dne a vrcholící během pozdního odpoledne a večera. „Jde o ten nedělní stresující pocit z toho, že večer odjíždím na kolej. Celý den sleduju hodiny, abych nezmeškala vlak. Nervuju se z toho, že nemůžu začít nic dělat, protože to stejně nestihnu dokončit. Přijdu o kus volného dne jen tím, že přemýšlím, jak hrozné bude zase opustit svoji postel a soukromí a opět se s někým o něco dělit,“ popisuje Tereza, studentka Filozofické fakulty Západočeské univerzity. Nejde ale jen o nutnost dojíždění nebo opouštění domova. Dominik, který studuje a bydlí v Praze a k rodičům jezdí jen výjimečně, stejný pocit důvěrně zná: „Valí se na mě všechno to, co budu během týdne muset, a to, co jsem nestihl.“ Oba dva každou neděli prožívají pocit, který s nimi podle francouzských autorů knihy Jak porazit nedělní splín (Vaincre le blues du dimanche soir) z různých důvodů sdílí až polovina dospělé populace. 

Všichni nad patnáct? 

Právě s jedním z autorů knihy, psychiatrem Florianem Ferrerim, vedla na téma nedělního splínu, jak se fenomén nazývá, rozhovor francouzská novinářka deníku Le Figaro Soline Roy. Ferreri v rozhovoru uvádí, že nedělním splínem trpí přibližně každý druhý člověk starší patnácti let. Tato věková hranice má být mezníkem, kdy děti nastupují na střední školu a s ní přicházejí úkoly a povinnosti. Od této doby se člověk nutně střetává se stereotypem dnů a zodpovědností za své činy a úkoly. Je na něm, jak si čas zorganizuje a kdy se bude povinnostem věnovat, začíná plánovat sám za sebe. Tito lidé na pomezí dětství a dospělosti se musí často ze dne na den naučit organizovat svůj čas a řešit každodenní starosti. Nedalo by se tedy problému předejít třeba tím, že by se střední školy více zaměřily na praktické rady ohledně organizace času? Věnovat se hned na počátku středoškolského studia možnostem a způsobům, jak plánovat svůj čas, by mohlo ušetřit mnoho starostí v budoucnu. Minimálně by se to novopečení středoškoláci nemuseli učit metodou pokus – omyl, což způsobuje jen další problémy. 

Příčin nedělního splínu může být podle Floriana Ferreriho hned několik. I dospělý člověk, nejen středoškolák, si často nedokáže správně zorganizovat čas o víkendu a odkládá to nejhorší na neděli. Poté přirozeně nestíhá a už dopředu se vyhlídky na neděli děsí. Ta pak jen potvrdí jeho očekávání. Další důvod, proč se někdo v neděli cítí hůř než jindy, může být také ve změně tempa, který je po zbytek týdne stejný. „Neděle rozhodí nastavený rytmus, lidé mají problémy začít den a v poledne jsou pořád v pyžamu,“ popisuje Ferreri. Od toho se podle něj odvíjí i zbytek dne, kdy má sice člověk spoustu času, ale nedokáže ho nijak využít a ve finále jde ještě spát pozdě a do nového týdne vstupuje unavený. Třetí příčina podle psychiatra souvisí s úzkostí z toho, co přinese následující týden. Lidé přemýšlejí nad budoucími starostmi a úkoly, aniž by měli moc je v daném momentu ovlivnit. 

Fenomén nedělního splínu se v posledních letech začíná objevovat i v českých médiích. Tam se ale většinou problém spojuje primárně s prostředím, v němž se člověk trpící nedělním splínem pohybuje. Automaticky se předpokládá, že splín se projevuje převážně u lidí, kteří se v pondělí ráno musí potýkat s nahromaděnou prací nebo ne právě přátelským pracovním kolektivem, tedy že příčina je v nevyhovujícím zaměstnání. S touto myšlenkou zčásti souhlasí i Ferreri, když tvrdí, že je člověk méně náchylný k nedělní melancholii, pokud ho baví jeho práce a na pondělí se tak vlastně těší. To ale neznamená, že ji takový člověk pociťovat nemůže, navíc ne každý si může dovolit změnit práci kvůli „špatnému pocitu v neděli večer“.

Mindful eating: Proč je důležité jíst vědomě

Nabourat rytmus a cvičit jógu

Jak tedy proti nedělnímu splínu bojovat? Autoři zmiňované knížky Jak porazit nedělní splín vycházejí hlavně z teze, že zaměstnaný člověk se splínu vyhne daleko snáz. A nemají tím na mysli pouze práci, ale jakoukoli aktivitu, která dokáže člověka zabavit a odvést jeho pozornost od budoucnosti do přítomného okamžiku. Cokoli, pokud to nabourá pasivitu a neměnný rytmus neděle. 

Triků je bezpočet, některé od renomovaných odborníků, jiné si sami vymysleli lidé, kteří nedělním splínem trpí. „Hodně se snažím dělat věci do školy v pátek a sobotu a v neděli se nestresovat a dělat něco, co mě baví, i když je to válení doma a hraní videoher. Prostě na chvíli vypnu,“ popisuje svůj způsob Dominik. I Tereza má svůj postup: „Když můžu, jedu do školy až v pondělí ráno. Mám tak neděli ještě úplně celou jako víkend, můžu něco dělat celý den, neřídit se podle jízdních řádů. Pomáhá to.“ 

S receptem na nedělní splín se snaží přijít i média. Forbes například radí, aby si člověk trpící nedělním splínem naplánoval na nedělní večer aktivitu, která ho baví, ať už je to setkání s přáteli, divadlo nebo hodina jógy. Jde zkrátka o tak intenzivní zaměstnání danou aktivitou, aby nepomyslel na nadcházející týden a povinnosti s ním spojené. 

Skoro by se zdálo, že nedělní splín je tak trochu luxus pro ty, co si mohou dovolit celou neděli proležet v posteli a s hrůzou přemýšlet nad tím, co je následující týden čeká, navíc se ještě litovat. Častěji totiž splínem trpí lidé, kteří mají v neděli volný čas. „Mám tolik práce, že vlastně ani nevím, jaký je den, víkendy jsou pro mě dost nepodstatné,“ krčí rameny studentka politologie Simona, která ke škole ještě pracuje. „Nemám prostě čas přemýšlet nad tím, že bude pondělí. Já mám pracovní týden pořád,“ dodává. I práce tedy může být způsob, jak se s nedělním splínem popasovat. Podle Ferreriho je celý problém i jeho řešení hodně individuální: „Je naprosto v pořádku, pokud v neděli nic neděláte, když vám to tak vyhovuje.“

Všichni lidé trpící nedělním splínem se nedají shrnout do jednoho pytle a bylo by nesprávné říct, že jsou to prostě zhýčkaní povaleči. Jak upozorňuje i Ferreri, za nedělním splínem se může skrývat i vážnější onemocnění. Může to být například jeden z příznaků deprese, jež se vinou zvýšeného stresu více projevuje právě v neděli. V tom případě je třeba nepřehlížet její projevy i po zbytek týdne. Na druhou stranu by podle něj člověk neměl hned propadat panice, protože i v neděli můžeme mít prostě jen krátkodobě špatnou náladu, která s vážnějším onemocněním ani s opakujícím se nedělním splínem nemusí vůbec souviset.

Autor: Alžběta Součková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!