Za tím, proč někdo uspěl a někdo jiný ne, hledáme nejčastěji talent, inteligenci, charakter nebo pracovitost. Tím ale zapomínáme na to, že nemáme rovné příležitosti. Roli totiž hrají i takové drobnosti, jako je datum narození nebo jméno.
Pouze 12 procent šéfů firem zahrnutých do indexu S&P 500 se narodilo v červnu nebo v červenci, zatímco 23 procent šéfů se narodilo v březnu nebo v dubnu. Jak je možné, že něco tak nepodstatného a náhodného jako datum narození ovlivňuje naši šanci dosáhnout na nejvyšší manažerské pozice v gigantických korporacích, jako je Apple, Microsoft nebo Amazon?
Důvodem je takzvaný efekt relativního věku. Ve většině amerických škol je datum, od kterého dítě může do školy, stanoveno tak, že žáci narození v červnu nebo červenci bývají mezi nejmladšími, zatímco ti narození v březnu nebo květnu patří k těm nejstarším. Děti, které jsou starší než jejich spolužáci, jsou díky své věkové výhodě ve škole o něco úspěšnější a dostává se jim proto více pozornosti a příležitostí. Počáteční výhoda se časem umocňuje a může se v dospělosti projevit i na dosažené pracovní pozici. To lze pozorovat v celé řadě dalších oblastí od profesionálního fotbalu a hokeje až po vrcholnou politiku.
Pro slibný začátek kariéry je rozhodující i jméno. Jsou to právě předsudky a stereotypy, které určují, jestli dostanete svou vysněnou práci. V roce 2012 odpovídali ekonomové z CERGE-EI a Univerzity Karlovy v rámci experimentu na skutečné nabídky práce. Jedné skupině zaměstnavatelů přitom zaslali fiktivní životopis uchazeče s běžným českým jménem, zatímco druhá skupina obdržela tentýž životopis, ale s romsky nebo asijsky znějícím jménem. Výsledky experimentu ukázaly, že i přes naprosto totožné charakteristiky měli uchazeči se jménem značícím příslušnost k etnické menšině o více než polovinu menší pravděpodobnost, že budou pozváni na pracovní pohovor – což je v rozporu s tím, jak si představujeme naši meritokratickou společnost.
Americký sen není, přiznejme si to
V globálním měřítku mají na životní standard naše schopnosti a snaha ještě menší vliv. Více než 60 procent rozdílů mezi příjmy všech lidí na světě lze vysvětlit pouze tím, že se podíváme na HDP na hlavu ve státě, kde se člověk narodil. Pokud k informaci o státě narození přidáme ještě příjmovou třídu rodičů, vysvětlí nám to zhruba 80 procent variability všech příjmů. Zbylých 20 procent připadá na všechny ostatní relevantní faktory, z nichž některé můžeme ovlivnit (počet odpracovaných hodin, vynaložené úsilí) a některé ne (štěstí, rasa, pohlaví). Naše celoživotní příjmy jsou tedy z velmi významné části určeny už při narození. Tím se hroutí naše představa o společnosti, kde jsou lidé odměňováni výhradně podle svých zásluh. Falešné představy o perfektní meritokracii můžou naší společnosti navíc uškodit.
Za příklad poslouží „americký sen“. Američané vždy více než jiné národy věřili, že každý, kdo je ochoten tvrdě pracovat, má šanci uspět bez ohledu na příjmy svých rodičů nebo původ. Zvyšující se podíl národního příjmu připadající na tzv. horní procento obyvatel byl proto zčásti společensky akceptován – každý měl přece šanci dostat se až na vrchol. Ve skutečnosti však nárůst nerovnosti dovedl Spojené státy k výraznému snížení ekonomické mobility, jinak řečeno, mnoho lidí ztratilo naději dosáhnout svého amerického snu. Vliv bohatství rodičů na příjem potomka je tak paradoxně nižší v zemích, jako je Švédsko nebo Francie, kde jsou obyvatelé ohledně ekonomické mobility pesimističtější.
I v Česku někdy zkreslené vidění společnosti brání v tom, aby se řešily reálné problémy. Například stereotypní pohled na Romy ignoruje existující diskriminaci v bydlení, školství nebo zaměstnání a vede tak k nečinnosti v těchto oblastech. Česká veřejnost by si měla přestat nalhávat, že každý Rom, který o to stojí, se může ze své chudoby vymanit – nemůže, nedovolíme mu to. Pokud chceme být společností, kde o úspěchu v životě rozhodují pouze schopnosti a pracovitost, musíme si nejprve přiznat, že nerovnosti v příležitostech tu jsou a že nerozhoduje jenom naše úsilí, ale i pohlaví, rasa, místo a datum narození nebo příjem rodičů. Teprve pak je možné tyto problémy odstranit, nebo alespoň zmírnit.
