Karel Kovář alias Kovy je jeden z nejvýraznějších představitelů české Youtube scény. Dokáže oslovit i s tématy, kterým se ostatní spíše vyhýbají. Ve svých 20 letech je považován za jednoho z nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích a časopis Forbes ho letos zahrnul do žebříčku 30pod30.
V rozhovoru pro iDnes sám říká, že si uvědomuje zodpovědnost dnešní mladé generace a cítí povinnost se k některým událostem vyjádřit. Proto chce otvírat témata, o něž by se podle jeho názoru měli mladí lidé zajímat. Jeho tvorba je založena na tzv. infotainmentu (propojení informací a zábavy, které má většinou za cíl vzbudit určité emoce, pozn. redakce) a pomocí videí se snaží bořit předsudky ve společnosti.
Jak moc negativně vnímá společnost youtubery?
Myslím si, že velmi negativně. Většinou se dozvídám, že youtubeři jsou netalentovaní lidé, kteří blbnou hlavu malým dětem a jsou prodejní. Málokdy člověk slyší něco čistě pozitivního.
A kde se to projevuje?
Nejvíce se to projevuje určitě na Facebooku při sdílení různých článků a rozhovorů s youtubery. Tím pádem se to dostává k jinému publiku, například televize či novin, které slyšelo o youtuberech jednou či dvakrát v životě a většinou ještě díky nějaké bulvární kauze. Takže pak celý Youtube vnímají negativně.
Bojíš se/stydíš se někdy přiznat, že jsi také youtuber?
Občas asi trochu jo. V dnešní době věřím, že na to dost lidí pohlíží z mnoha úhlů, ale přece se najde spousta těch, co to tak nemají. Dozvěděl jsem se o tom zpětně od jedné kamarádky ze seznamováku, že jeden můj spolužák nevěděl, že jsem youtuber. Podle kamarádky si původně myslel, že jsem v pohodě, ale když se to o mně dozvěděl, tak jsem prý u něj klesl. Ale nakonec to dobře dopadlo a bavíme se spolu normálně. Ale zaujalo mě, jak to někteří lidé vnímají.
Snad ve všech rozhovorech, které s tebou byly kdy dělány, bylo zmíněno, že se tvá tvorba oproti ostatním českým youtuberům podstatně liší. Snažíš se zpracovávat i nepopulární témata mezi mladými, jako jsou například nebankovní půjčky, reklamy nebo politika. Co za tím vším stojí?
Cítím určitou zodpovědnost, která je spojená s tím, jak vypadá mé publikum. A uvědomuji si, že mohu dělat i jiné věci než jen challenge a podobně. Chci říct lidem něco, co by se jinak nedozvěděli. A nebo kdyby se to dozvěděli, tak by to bylo ve škole. Jelikož by to bylo ve škole, tak by přirozeně neposlouchali - stejně jako já při každé občanské výchově. Když to dokážu podat infotainment formou, tak se to k mladým lidem dostane mnohdy lépe.
Proč se těmto společenským a politickým tématům čeští a slovenští youtubeři vyhýbají?
Já vůbec netuším. Možná proto, že většina lidí v našem věku taková témata ani neřeší.
Takže si myslíš, že po těchto videích není z jejich strany taková poptávka?
Přesně tak. My tu můžeme žít v bublině gymplů a vysokých škol, ale realita je taková, že se drtivá většina mladých o tyhle věci nezajímá. Takže už jen díky tomu, že mají má videa poměrně dost zhlédnutí, mě to o to víc těší. Ale myslím si, že je pro mnoho youtuberů výhodnější a příjemnější se zaprvé nepouštět do kontroverzních témat a zadruhé dělat něco, co bude oddychové a odpočinkové.
Tvým cílem je pobavit svými videi co nejvíce lidí. Posunulo se to za tu dobu někam nebo je tenhle cíl stále hlavní?
Dá se říct, že dnes je můj cíl nejen pobavit, ale zároveň jim něco předat a donutit je občas i přemýšlet. Ale pobavení je stále dost vysokou prioritou. Český youtuber je prozatím hlavně od té zábavy.
A myslíš si, že můžeš točením videí něco změnit?
Asi nemám sílu něco změnit. Na druhou stranu doufám, že mohu alespoň vyvolat diskusi o nějakém tématu či problému. Ale že bych si myslel, že se díky mému videu změní legislativa nebo vyřeší konkrétní problém? To asi ne, nejsem naivní.
Přijímají sledovatelé, když jim youtuber předává své názory na aktuální problémy a situaci ve společnosti? Protože jak si sám zmiňoval, čeští diváci se na Youtube chodí především pobavit, nikoliv informovat.
Přijde určitě mnoho lidí, kteří nadávají, že sem tohle vůbec nepatří a proč se o tom pořád dokola zmiňuji. Pak je tu zároveň i spousta lidí, co to naopak oceňují.
V jak velké míře ze sebe musí člověk udělat někdy na Youtube ,,blbce“ nebo pracovat s humorem, aby zároveň mohl předat informaci?
Těžko se mi odhaduje poměr, mám pro to asi nějaký cit. Je to jako by ses zeptala na podobnou otázku Johna Olivera, kdy on zase používá spoustu vtipných příměrů a má to občas dokonce i půl na půl, což je na českou scénu poměrně dost. Já se to většinou snažím dělat tak, aby tři čtvrtě byla zábava a čtvrt obsah, který chci sdělit. Začátek je vždy na rozehřátí, tam se nachází nějaké vtipné scénky. Hlavní sdělení je obvykle uprostřed a konec je taky celkem oddychový.
Když už jsi zmínil Johna Olivera, často tě přirovnávají k jeho mladší verzi. Myslíš si, že je Česká republika připravena na takový druh humoru? Není to na ni příliš?
Určitě je to někdy příliš. I John Oliver je někdy moc zaujatý a sám se sebe občas ptám, zda to není už za hranou. Myslím si, že na to, jak moc je známý, toho taky moc nezmůže. Na jednu stranu dokázal pomoct do určité míry internetové neutralitě, ale co se týče například Trumpa, tak i když se hodně snažil a stále snaží, tak se mu nepodařilo zatím změnit téměř nic. Jen utvrzuje svou bublinu fanoušků o tom, že oni jsou ti, kteří mají pravdu, zatímco ti ostatní se hrozně mýlí. A nedokáži vůbec odhadnout, zda je John Oliver ve skutečnosti něčím přínosný. Rozhodně je ale skvělý v tom, že otevírá nepopulární témata, jen si nemyslím, že je schopný měnit názory široké veřejnosti v Americe.
Dokážeš ty sám kriticky posoudit, jestli jsou tvá videa v něčem přínosná?
Já věřím, že má tvorba je přínosem pro fanoušky, kteří se o tahle témata, jako jsou například nebankovní půjčky, běžně nezajímají. Ale nemyslím si, že by dospělý člověk někdy pronesl, že video od youtubera ho přimělo zjistit o daném problému víc. Aby formát Youtube mohl takto fungovat, tak s tím musí přijít někdo respektovaný, a nevím, jestli u nás někdo takový existuje.
Takže kdybys točil stejná videa na jinou platformu, tak by tě okolí vnímalo jinak a možná i bralo vážněji?
Myslím si, že tomu tak je. Jsem už ve škatulce youtubera. Spousta lidí by mi stejně i po dvou a více letech působení na odlišné platformě připomínala videa, kde jsem běhal v paruce. Nestydím se za svá videa a nevnímám tenhle styl tvorby negativně, protože jsem toho názoru, že každý by si měl čas od času ze sebe umět udělat srandu. Ale už je tu o mně vybudovaný určitý obrázek a zbavit se téhle nálepky je v České republice téměř nemožné.
Máš nějakou hranici, kam bys v nadsázce nezašel? Viděla jsem u tebe na kanále třeba video, které souviselo s kauzou Ortel, kde jsi přirovnával výrok Lucie Bílé směřující k Radoslavu Bangovi k situaci za druhé světové války (jedná se o video Nenávist, pozn. redakce), což by se mohlo zdát už za hranou.
Občas to je za hranou, ale já potřebuji lidi sem tam trochu popíchnout k tomu, aby vnímali, že se něco ve společnosti děje. A je pravda, že si z některých témat dělám někdy až moc velkou srandu a používám víc nadsázky. Na druhou stranu to, co tenkrát řekla Lucie Bílá, mě dost namíchlo. Tyhle videa dělám vždy, když mě něco naštve. Jak může jedna z nejviditelnějších českých celebrit říct takovou věc? Zareagoval jsem na to tímhle stylem a jestli to bylo přehnané, to těžko říct. Ale myslím si, že řada paralel byla celkem přiléhavých a vystihujících.
Když jsem koukala na videa, která byla zaměřená na vážnější témata, tak se počet zhlédnutí pohyboval okolo 300-400 tisíc, ale bláznivější videa měli k jednomu a někdy až ke dvěma miliónům zhlédnutí – například některé tvé parodie a písničky. Stojí ti točení videí o aktuálním dění a politice za to, když vedle některých bláznivějších videí na tvém kanále a šíleností ostatních youtuberů tak trochu zaniknou?
Já si myslím, že tahle čísla, která jsi zmiňovala, jsou pořád dost dobrá. Pokud video z půl miliónu lidí dokouká alespoň 300 tisíc, tak mi to za to stojí. Jestli se podle mě důležitá informace dostane k takovému množství občanů, tak to považuji za úspěch. Písničky a parodie jsou kapitola sama o sobě, protože mě napadne jednou za tři, čtyři měsíce fakt něco úspěšného a pak to má tyhle zhlédnutí. A naopak jsem toho názoru, že i tyhle serióznější věci tak zásadně nevybočují z tematických videí, co se týče počtu zhlédnutí. Například populární témata jako Facebook, Snapchat apod. mají velmi podobná čísla.
V popisku k videu nazvaném jako Politika z března 2016 jsi napsal, že politika je věc tak důležitá a občas komická, že by byl hřích o ní nemluvit. Obzvlášť v dnešní době. Proč zrovna v dnešní době? Co jsi tím měl konkrétně na mysli?
Obzvlášť v dnešní době Trumpa, Brexitu, Marie Le Pen a toho, co se děje například kolem uprchlíků. Myslím si, že je poměrně důležité o těchto tématech mluvit, zvlášť když se podíváme na blížící se volby. Příští rok se můžeme ocitnout v naprosto jiné situaci, kdy Evropská unie bude na pokraji zániku - což se může stát velmi rychle a bez toho, aniž bychom to stihli zaregistrovat.
Pokud by se z nějakého důvodu stalo, že by Česká republika vystoupila z Evropské unie, tak se z nás stává v dnešní době a podle nově vyvíjejících se mezinárodních vztahů úplně bezvýznamná země uprostřed bezvýznamného kontinentu. Tímhle popiskem reaguji i na vzestup populistů a lidí, co prohlašují, že to budou dělat jinak, a že se odlišují od tradičních politiků a politických stran, jsou jimi například Donald Trump nebo Andrej Babiš. Ve skutečnosti tihle lidé nejsou vůbec o nic lepší. Trump si do Bílého domu pozval osoby, které představují právě tu žumpu, proti níž bojoval. Jsou to lidé bez kompetencí pro funkce, které mají zastávat. A to jsou asi hlavní důvody, proč by se o tom mělo především v dnešní době mluvit.
Když tě tak poslouchám, jak mluvíš o současném stavu politiky - už víš, koho budeš na podzim volit?
Musím přiznat, že jsem se teď sám dostal do situace, kdy nevím. A to mě deprimuje asi nejvíc, protože já vážně netuším, komu bych chtěl dát svůj hlas.
Pojďme se přesunout k další části tvé tvorby. Často narážíš na Miloše Zemana, naposled jsi uveřejnil na svém druhém kanálu Poselství Miloše Zemana v necenzurované verzi. Má vůbec význam používat při své tvorbě tak často parodovanou osobnost?
Je to asi poměrně často parodovaná osobnost - nehledě na to, že se občas dokáže zesměšnit sama - ale video jsem natočil, protože jsem měl pár nápadů, které jsem chtěl dostat ven. Musím říct, že v Praze mi to pochválili úplně všichni známí, ale v komentářích to tak vůbec nevypadalo. Bylo to celkem kontroverzně vnímané a mnoho lidí mi psalo, zda už to dneska není spíše účelové a bez významu dělat taková videa.
Na druhou stranu, zabývat se Milošem Zemanem není občas na škodu. Stále dělá věci, které jsou pro mě naprosto nepochopitelné a rozhodně by neměly být zapomenuty. Možná to mohlo být zbytečné, ale já v tom určitý smysl určitě vidím.
Možná je na Miloši Zemanovi krásně vidět trend poslední doby. Dostala se česká společnost do stavu, kdy zesměšňujeme osoby, které by pro nás měly být autoritami?
Asi jde vážně o to, která ta autorita vládne nebo je vidět. Pro mě osobně není člověk, jenž nic a nikoho nerespektuje, ten, koho bych chtěl respektovat já. Hlavně když se koukneme, jak se chová - občas se pozastavuji nad tím, jak moc populisticky svá vyjádření směřuje. Přitom to je někdo, kdo se v politice pohybuje už dlouhou dobu a moc dobře ví, co dělá, a jaké důsledky mají jeho činy. A i přesto se tak chová a říká to, co říká.
Pojďme se trochu posunout. V Rozstřelu pro iDnes jsi řekl, že tím, že vkládáš do videí svůj názor, chceš nastartovat diskusi. Ale nebudou na to fanoušci reagovat opět jen v online prostoru, nikoliv například mezi sebou naživo?
Asi to stejně zůstane v online sféře, ale dnes žijí v tomhle prostoru milióny lidí a myslím si, že spousta důležitých debat se odehrává právě na sociálních sítích a občas i na Youtube.
A dá se vůbec smysluplně diskutovat v komentářích?
Já nemám jiný kanál, kde bych mohl takto diskutovat. Proto témata, která mě zajímají a chci je předat dál, dávám právě sem. I na internetu se může leccos nastartovat nebo dokonce změnit. A to platí i o komentářích.
Minulý rok jsi byl zařazen do žebříčku 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích, tuším, že jsi byl sedmnáctý. V čem konkrétně vnímáš největší dopad sociálních sítí na reálný život?
Já jsem o tom nedávno četl poměrně zajímavou studii, kde právě vysvětlovali, že to, co se děje ve skutečnosti, a to, co je na internetu, jsou většinou dost vzdálené světy. Ale můj pohled z druhé strany je takový, že vážně záleží na situaci. Někdy si na základě sociálních sítí lidé myslí, že se tohle téma stane určujícím, a nakonec se o tom v realitě vůbec nemluví. Zároveň se díky tomuto prostoru dokáže sebrat několik miliónů Američanů a jít do ulic.
Takže je vidět, že v nějakých situacích to funguje, někdy úplně ne. Ale myslím si, že když začíná být situace alarmující, tak jsou v tomto ohledu sociální sítě velmi nápomocné – ať už se jedná o svolání demonstrace, vytvoření nějakého hnutí, nebo šíření zpráv.
Na internetu se také šíří velké množství informací, které ve skutečnosti nemusí být vůbec pravdivé. Ve výsledku to i podle tvého vyjadřování na Twitteru (viz tweet zobrazený níže, pozn. redakce) rozděluje společnost. Myslíš si, že se dá tohle vůbec nějak zastavit?
Já jsem zrovna v tomto konkrétním případě narážel na fake news a na servery, které publikují lži. Facebook se s tím snaží něco dělat, ale já jsem osobně neviděl jedinou situaci, kde by se na Facebooku objevilo upozornění, že byla tato zpráva ověřena a není pravdivá. Těžko soudit, jak moc dobře to funguje. Zaregistroval jsem také nějaká opatření díky blížícím se prezidentským volbám ve Francii, ale myslím si, že by Facebook mohl dělat mnohem víc. Jednou jsem se snažil nahlásit příspěvek, který byl vyložená lživý a byl ke všemu sponzorovaný. Parazitoval na pověsti několika youtuberů a jeho cílem bylo přilákat co největší množství nových sledovatelů na svou stránku. Ale jelikož se jednalo o sponzorovaný příspěvek, tak ho nebylo možné vůbec nahlásit. Snažil jsem se zvolit několik možností a nikdy jsem nedošel k nějakému formuláři, kde by bylo napsáno, že se to někam pošle a něco se s tím stane. Na takové případy by měl existovat efektivnější způsob řešení. Nehledě na to, že tohle byl pouze nějaký článek, ale dokážu si představit, co by mohla způsobit dítěti jeho nevhodná fotka umístěná na internetu bez jeho svolení. Ať Facebook zaměstná více živých lidí, kteří budou tohle řešit.
A vážně je to především chyba Facebooku? Protože to je pořád jen určitý nástroj, a kdyby tam nebyl zahrnut lidský faktor, tak se nikdy nic z toho nestane.
Určitě tam svou roli hraje i člověk. Na druhou stranu Facebook velmi dlouho odmítal přiznat svou odpovědnost největší sociální sítě, přes kterou spousta lidí výhradně konzumuje zprávy. Nevím, jestli si to tak dlouho neuvědomovali, nebo jen nevěděli, co s tím. Ale samozřejmě jsou tu lidé, kteří kvůli vidině výdělku a z dalších nepochopitelných důvodů publikují lživé zprávy. A to je strašně nezodpovědné, když se někdo takový tváří jako novinář nebo jako zpravodajský web.
A ještě jeden aspekt točení videí, ať už na Youtube nebo obecně na internetu, mě zajímá. Sám jsi několikrát přiznal, že i když čerpáš z různých objektivních zdrojů, stejně z toho vznikne subjektivní pohled. Myslíš si, že to lidem vyhovuje více než objektivní nezaujaté zprávy?
Já si osobně myslím, že tomu tak je. Protože každý, kdo se na mé video koukne, pozná, jaký je můj názor. A v těchto situacích může dojít k tomu, že se ozve člověk, co s tím souhlasí, a poté člověk s opačným názorem, a pak je zde prostor pro jejich diskusi. Občas se to i povede.
Uvědomuji si, že je velmi těžké v dnešní době dělat vyvážené zpravodajství. Proto veřejnoprávní televize čelí mnoha obviněním, i když jsem toho názoru, že odvádí kvalitní práci. Podle mě je pro diváka objektivně podaná informace hůře uchopitelná, protože on chce ve skutečnosti doopravdy zjistit názor toho, kdo mu danou informaci předává. Nedokáži odhadnout, jak by současné zprávy měly vypadat, aby oslovily drtivou většinu Čechů, donutily je přemýšlet, zároveň nebyly zaujaté a byly vyvážené. Je těžké posoudit, jak by si to lidé představovali, když velké procento z nich čte alternativní weby, kde se nachází opravdu šílené a lživé věci, a jsou schopni je následně i sdílet a šířit mezi ostatní. A přesně oni jsou pak ti, kteří se stěžují, že jim klasická média tyto informace schválně zatajují. Nevím, je to vážně složité.
Když jsem tak procházela celou tvou tvorbou a sociálními sítěmi, všimla jsem si, že oproti ostatním si hlídáš své soukromí mnohem více, například neukazuješ své příbuzné, blízké okolí, neoznamuješ veškeré své plány…Podle čeho se rozhoduješ, co zveřejnit a co už ne?
Snažím se držet si zdravý odstup, ale je pravda, že teď jsem součástí časosběrného dokumentu, který je mnohem osobnější, než vše, co jsem doposud dělal a na konci roku budu mít i další projekty, které budou také v podobném duchu.
Takže se tvá hranice soukromí posouvá s postupem času?
Určitě. Dá se říct, že svůj původní přístup trochu měním. Chci tuhle svou linii posunout i díky tomu, abych byl víc upřímnější a dokázal předat celkový obraz mě jako tvůrce. Je to nový prostor, který jsem prozatím ještě nevyužil a rozhodně si myslím, že to bude v budoucnu ještě dost zajímavé.
