„Menstruace není nic magického, je zkrátka úplně normální,“ říká Natasha Zivkovic ze spolku Red Alert

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Patricia Moraleda

Natasha Zivkovic
Ilustrační foto
Ilustrační foto
4
Fotogalerie

Natasha Zivkovic je předsedkyní spolku Glasgow University Red Alert Society, který vede kampaň proti stigmatizaci menstruace a podporuje lidi trpící menstruační chudobou. Byť ve společnosti pozvolna dochází k uvolnění norem a o menstruaci se začíná otevřeně mluvit, stále v této debatě existuje mnoho překážek. S Natashou jsme se sešly v Glasgow, kde obě studujeme, a přestože několik poznatků v rozhovoru je specifických pro skotské prostředí, přináší podněty i pro českou společnost. 

Kde se bere stigma kolem menstruace?

Z části stigma vychází ze sexistického pohledu, že menstruace je ženský problém, a tak má celé téma zůstat jen mezi ženami. To je podpořené i menstruačními tabu a tradicemi různých kultur – menstruující ženy nemůžou sdílet stejný prostor s ostatními, jsou na týden v ústraní. 

Zároveň se na menstruaci pohlíží jako na vstup do dospělosti. Menarché je novým stádiem života. To vytváří rozpor, kdy je na jednu stranu žena vyzdvihována a na druhou stranu ostrakizována. Podporuje to pohled na menstruaci jako něco magického, což je diskriminující a upozadňuje to ženy, které nemenstruují a souběžně opomíjí lidi s nebinární genderovou identitou. 

Kromě toho je menstruace vnímána jako něco nečistého. Ženám se naznačuje, že je menstruace nechutná a ony se pak mohou stydět nebo cítit trapně.

Z mé zkušenosti se asociace menstruace s nečistotou nebo znechucením vytváří od prvopočátku při výchově ve škole. Zásadní informace, kterou nám učitelka o vložkách dala, byla, že mají různé příjemné vůně, takže se nemusíme bát, že bychom během menstruace zapáchaly nebo by někdo poznal, že máme menstruaci. Jak bys lidem vysvětlila, že menstruace není nic nechutného?

Moje známá mi vyprávěla, že její parner s ní nechtěl mít sex během její periody, protože mu to přišlo nechutné. Jenže ten samý den ho viděla, jak připravuje steak a dělal si legraci, jak ten syrový stále krvavý kus masa líže a láskyplně si s ním povídá. Vmetla mu to do tváře, protože pro něj bylo úplně normální mít v rukou krvavý steak, ale milovat se se svojí partnerkou během menstruace mu přišlo nechutné. Samozřejmě je to věc osobních preferencí a domluvy ve vztahu, ale tenhle příklad dobře ukazuje, že „znormálnění“ menstruace v každodenním životě je to, co by mohlo tuto asociaci s nečistotou změnit.

Poslední dobou se často mluví o tzv. gender bias v medicíně (rozdíl v přístupu k mužům a ženám, pozn. red.). Jak se toto promítá do problematiky ohledně menstruace?

Dlouho byl vědecký výzkum vedený muži a zaměřený primárně na muže. Máme nepřeberné množství výzkumu ohledně toho, co se v lidském těle děje, ale děloha a děložní čípek byly dlouho upozaďovány. 

Endometrióza je toho dobrým příkladem. Existuje nějaká možnost léčby, ale doktoři o ní nemají dostatek informací. Není to ale chyba jednotlivých doktorů, je to chyba systému, který ženy opomíjí. Pokud se doktoři těmto problémům dostatečně nevěnují během svých studií a pokud tu není věnován dostatek času výzkumu, jak mají o těchto problémech vědět a léčit je? Systém vidí ženské problémy jako problémy, se kterými by se lidé měli vypořádat v soukromí koupelny s tamponem a prášky proti bolesti. 

Jak podpořit výzkum v této oblasti, když je debata zastřena stigmatem?

Je třeba začít malými věcmi, malými změnami. Už jenom běžná konverzace – to, že se téma dostane na povrch – sama o sobě pomáhá. Většina ošetřujících ve zdravotnictví jsou ženy, a přesto se nám většinou není příjemné o menstruaci mluvit v nemocnici. Přitom jako zdravotní sestra víte o pacientovi vše – vylučování, příjem potravy – a na všechny tyto věci se jich pravidelně ptáte. Proč by mělo být divné zeptat se hospitalizovaných na menstruaci a nabídnout jim produkty, které potřebují? V nemocnicích v Británii pacienti a pacientky zdarma dostávají toaletní papír, mýdlo, jídlo, čaj a sušenky, ale žádné hygienické pomůcky pro menstruaci. Až donedávna pacientka musela požádat rodinu, aby jí vložky či tampony do nemocnice přinesli.

Co můžeme dělat? Můžeme se o tyto změny zasazovat a lobovat, jak jen to půjde. Čím více se o menstruaci budeme bavit s přáteli, dětmi, rodiči, učiteli tělocviku, tím blíže se krok po kroku dostaneme k překonání stigmatu. Například poskytování hygienických potřeb na veřejných toaletách je velkou výhrou, protože vložky a tampony budou přístupné ve veřejném prostoru jako jakékoli jiné předměty denní potřeby.

Co je dále potřeba k destigmatizování menstruace?

Je neskutečně těžké změnit přístup celé společnosti k jedné „problematice“. Jak jsem říkala, musíme bojovat a lobovat. Jako žena, která se nestydí za to, že menstruuje, se snažím o periodě bavit se všemi svými přáteli stejně jako o kterémkoli jiném tématu. Boj o destigmatizaci ale vedeme hlavně pro ty, kteří jsou stigmatem nejvíce postiženi, kupříkladu lidé trpící menstruační chudobou (nedostatkem prostředků pro zajištění hygienických menstruačních pomůcek, pozn. red.). Lidé, kterým o pokrok v této oblasti jde, už jsou o potřebě destigmatizace přesvědčeni. My ale potřebujeme přesvědčit lidi, které menstruace nijak nezasahuje, neovlivňuje a kteří menstruační chudobou netrpí. 

Receptem je tedy hlavně trocha empatie?

Bez ní to nepůjde. Potřebujeme celou problematiku vysvětlit lidem, kteří nemenstruují a kterým o zdraví menstruujících nejde, aby projevili trochu soucitu. Menstruace by měla být tématem, které se týká každého a mělo by na ni být nahlíženo jako na jakékoli jiné běžné téma. Stejně jako je normální říct „Mám zvrtnutý kotník“, když si kotník zvrtnete, mělo by být normální říct „Mám periodu, mám křeče, tuhle věc teď nezvládnu“. Je to tak přirozené! Děje se to každý měsíc tolika lidem!

Podle statistik trpí až každá pátá žena v Evropě menstruační chudobou…

…a to je absolutně šílené! Opravdu je tohle jeden z problémů prvního světa? Celkem 12 % dívek používá improvizované hygienické pomůcky – ponožky nebo noviny místo běžných vložek nebo tamponů, které si nemohou dovolit. Tahle data vyšla ze studie, které se zúčastnilo 1000 dívek ve věku 14–21 let, tudíž zbytek menstruující populace nebyl vůbec zohledněn – nebinární lidé, trans muži, kteří neberou hormony, a ženy starší 21 let!

Přibližně 62 % dívek nešlo někdy kvůli menstruaci na tělocvik a 50 % z nich si vymyslelo výmluvu. Problém ohledně menstruační chudoby není jen finanční, ale i sociální. Největší překážkou je, když si člověk, který menstruuje, připadá trapně kvůli nedostatku hygienických pomůcek a přichází kvůli tomu o důležité události, akce a momenty, kdy se může socializovat. Co mi přijde neskutečné, je, že 71 % dívek ve Velké Británii se cítí zahanbeně kvůli hygienickým pomůckám.

A přesto jsou nařízení a vyhlášky připravovány primárně muži, kteří se o menstruaci nezajímají – tedy ta část společnosti, ve které, jak říkáš, musíme vzbudit empatii.

V týdeníku The Economist jsem četla článek, kde se autor (muž) snažil zdiskreditovat kampaně proti menstruační chudobě. Jeho hlavním argumentem bylo, že nejlevnější hygienické pomůcky jsou naprosto snadno dostupné i s minimálními příjmy. Jenže 19 % dívek muselo někdy použít méně vhodné produkty kvůli jejich ceně. Bavíme se o produktu, který si člověk doslova vkládá do těla! Na něčem takovém by člověk neměl dělat kompromisy.

Dlouhodobě jsme vystaveni reklamám, kde se kvalita vložek a tamponů demonstruje s použitím modré tekutiny, jako by se lidé báli právě krve jako takové. Když jsem navštívila váš stánek, měli jste ho vyzdobený vložkami s červenými skvrnami a papírovými květinami. Jak takový přístup pomůže prolomit vlny, když krev a vložky dáte lidem přímo před oči, byť víte, že právě to je zdrojem znechucení a strachu o menstruaci mluvit?

Lidé se věcí ohledně menstruace bojí, protože o nich nemluví. Používání modré tekutiny bylo zdůvodňováno tím, že se lidé krve bojí, jenže nikdo se menstruace nepřestal bát jenom proto, že byla zobrazena s modrou tekutinou. 

Když chcete nějaký problém vyřešit, musíte na to jít přímo. Krev je červená, to nikdo nepopře ani nezmění. Lidé krvácí nejen během menstruace, krvácení je biologický proces, kterým děloha každý měsíc prochází. A i když je to jiný typ krvácení než krev tekoucí z řezné rány, pořád je to jenom krev – může to být nepříjemné, divné nebo trapné, ale je to normální.

Perioda není nejzábavnější součástí života, člověk se cítí prapodivně a občas se přistihne při v divných situacích jako praní zakrvavených kalhotek ve tři hodiny ráno, kdy nikdo jiný do koupelny nepůjde. Nebudu předstírat, že menstruace je kytičková a že si ji bezmezně užívám.

Na koho by měla být debata o menstruaci mířena?

Pro dosažení opravdové změny potřebujeme, aby kroky k ní provedl establishment. Povídání si s přáteli celý systém nezmění. Možná to změní jejich pohled na věc, ale moji známí jsou obecně otevřeni k takovým rozhovorům. Vzdělávací systém nesmí téma menstruace opomíjet, měl by výuku cílit na ženy, protože to je nejpočetnější skupina menstruujících lidí, ale rozhodně nesmí opomíjet ani muže, protože ti se také s menstruací během života setkávají – pravděpodobně mají matky, partnerky, dcery a přátele, kteří menstruují, a jako soucítící lidské bytosti nemají právo být něčím tak přirozeným znechuceni.

Proč je důležité do debaty o periodě zahrnout všechny menstruující lidi?

Menstruace je z velké části ženskou záležitostí, to nemohu popřít. Mnoho nebinárních lidí může mít ženské pohlavní orgány, stejně tak trans muži, kteří mají dělohu a neberou hormony, mohou nadále menstruovat. To jsou skupiny, které jsou v rámci debaty nejvíce marginalizované. A ty také mají největší problém získat hygienické pomůcky, protože na ně připadá největší porce stigma. Být člověkem prezentujícím se jako muž, ale zároveň mít dělohu, je ve společnosti málo akceptované. Nemůžou o své menstruaci otevřeně mluvit. Ve chvíli, kdy člověk čelí mnoha předsudkům ohledně vlastní identity, je těžké začít s diskusí o něčem, co je lidem tolik nepříjemné. Proto bychom se měli bít za všechny, kterých se menstruace týká, ať už je to žena, nebo ne.

Co jsou největší problémy, se kterými se lidé, kteří menstruují, ale nejsou ženami, potýkají?

Kromě již zmíněných je zde problém s dostupností hygienických pomůcek. Ve Skotsku mají být v tuhle chvíli vložky a tampony dostupné na všech toaletách na školách a univerzitách, ale většinou jsou pouze na dámských toaletách. Pokud tedy univerzita nemá genderově neutrální toalety, tito lidé nemají k vložkám přístup. Buď musí jít na dámskou toaletu, nebo k bezplatným pomůckám nemají přístup vůbec. A jít na dámskou toaletu může být nepříjemné jak jim, tak i ostatním, ale hlavně by se do takové situace nikdo neměl vůbec dostat! Pokud vláda řekla, že zajistí hygienické menstruační pomůcky zdarma, pak by se pro ně člověk neměl muset vkrádat na dámské toalety. 

Jaký je tvůj názor na dovolenou v době menstruace? Nepodporuje to právě stigma, o kterém jsme se bavily?

Nepopírám, že tohle opatření odlišuje menstruující lidi od ostatních. Na druhou stranu, je to něco, co zkrátka člověk občas potřebuje. Ale nenazývala bych to nemocenskou. Nemyslím si, že by každý, kdo menstruuje, měl mít každý měsíc týden volna. Občas člověk ale dostane tak silné křeče, že si na chvíli potřebuje v klidu sednout a třeba se vyplakat. 

To, že takové opatření lidi rozděluje a odlišuje, není problém toho opatření, ale právě stigmatu ohledně menstruace. Myslím, že důvod, proč odpor k dovolené během menstruace existuje, je představa rovnosti, že by se na každého mělo pohlížet úplně stejně. Jenže občas člověk potřebuje trochu pomoc – když má chřipku, dostane volno. Nemyslím si, že je to vyloženě medicínský problém, spíše sociální a ekonomický, ale když už se na to podíváme z logického medicínského pohledu, v případě menstruačních křečí jde o bolest jako kteroukoli jinou, a tak by se k tomu mělo i přistupovat.

Jak bys popsala situaci ve vzdělávání? 

Ať už vzdělávací systém v tuhle chvíli dělá cokoli, rozhodně to nestačí. Když jsem chodila do školy, já i kamarádky jsme se plížily na toalety, tampony schované v rukávu a děsily jsme se toho, že by náhodou vypadly. I v kabince na toaletách jsem tampon vyndávala z obalu co nejtišeji a kašlala, aby mě náhodou někdo neslyšel. Proč?Proč bych si neměla normálně ve třídě vyndat tampon z tašky a jít na toaletu? Vždyť mám přece jenom menstruaci! A to by mělo být úplně přirozené, protože to přirozené je. Mluvila jsem se spoustou lidí, kteří mají stejné zážitky, nemluvě o klasických historkách z hodin tělocviku. I ono zmiňované nařízení o poskytování hygienických pomůcek ve školách zdarma má zádrhel. Školáci si s poskytovanými vložkami hrají, nalepí je na zeď, prostě dětské lumpárny. Na jednu stranu jsou to jenom děti, které blbnou, a to ani nemá smysl měnit, na druhou stranu tyhle vylomeniny vychází přesně z toho, že děti ví, že menstruace je tabu. Vložky nejsou běžně lidem na očích, nalepit je na zeď je neskutečná legrace a velká rebelie. Kdyby vložky byly úplně běžný objekt denní potřeby, nic takového by se nedělo.