Sdílená ekonomika a rozvoj technologií nepochybně změnil život několika generacím. Díky Airbnb nemusíme složitě hledat ubytování, Uber zase funguje ve chvíli, kdy nedůvěřujeme klasickým taxislužbám. Současné trendy dávají komukoliv možnost zapojit se aktivně do ekonomického koloběhu. Co když se ale ocitneme na druhé straně barikády? Naučí někdo mladé, jak začít podnikat, jak vyplnit daně a kde si vzít hypotéku?
Na střední škole jsem měl štěstí. Základy společenských věd nás učila mladá učitelka, která právě sama řešila vlastní bydlení. Několik vyučovacích hodin jsme tak věnovali správnému výběru hypotéky a půjčky, objasnila nám pojmy jako RPSN, fixace a úrok. Jenže to byl jediný záchvěv ze strany instituce zvýšit finanční gramotnost studentů. Orientace ve státní byrokracii u mě po 16 letech ve škole zůstává velkou neznámou.
Právě nyní přitom nastává chvíle, kdy by školství mělo změnit své chování. V současnosti pracuje v USA na volné noze 35 procent ekonomicky aktivních obyvatel, do tří let však číslo může vzrůst o pět procent. Právě díky mileniálům a jejich snaze postavit se na vlastní nohy. Podobně čísla rostou i v Británii a je tak otázkou, kdy trend dorazí i k nám.
Dnešní doba přeje podnikání, právě díky všemožným platformám pro sdílení, ale také jednoduchosti práce na dálku. U mnoha zaměstnání jednoduše nemusíte sedět v kanceláři, stačí připojení k internetu a počítač. Právě tato svoboda mnohé mladé láká v tom, aby byli pány svého času.
Vyvstává pak otázka, proč se na praktické kurzy související s podnikáním nesoustředí minimálně vysoké školy. Je mnoho studijních oborů, u kterých může absolvent začít pracovat „na sebe“ hned po státnicích nebo i dříve. A může jít například o překladatele, umělce nebo novináře.
Odkud má absolvent vědět, jak danit příjmy, jak platit sociální pojištění nebo kde si zažádat o živnostenský list? Za poslední roky vzniklo mnoho nápadů, jak zlepšit české školství, proč nesměrovat snahu tímto směrem?
Laik si sice může v době internetu vyhledat, co potřebuje. Ale vyhledat a dobře se orientovat už jsou dvě různé věci, jak zjistí každý nejpozději u prvního daňového podání. Celý problém má ještě druhou, závažnější rovinu. Pokud bychom studentům během několika hodin vysvětlili, jak daný systém papírování, razítek a žádostí funguje, pomohli bychom tím odbourat jejich strach z podnikání.
Jsem si jistý, že většina absolventů v Česku po škole raději zvolí jistotu jakékoliv práce aspoň částečně související s oborem, než aby se pokusili vytvořit něco svého. Něco, co by je bavilo a naplňovalo, něco, čeho by se z důvodu neznalosti zákonů nemuseli bát. Je to škoda, protože kdy jindy se můžeme zkusit postavit na vlastní nohy, než ve chvíli, kdy ještě nemusíme živit rodinu a řešit hypotéku.
