Nedávno se ke mně dostal průzkum britské společnosti National Citizen Service (NCS). Ten opět poukázal na množství času, které děti tráví u počítače a na to, že kvůli tomu přichází o životní zážitky. Hon na zlotřilé technologie, počítače a internety pokračuje.
„Technologie potlačují touhu mladých po zkušenostech skutečného světa,“ uvádí ve svém průzkumu NCS. To sice může být pravda, ale když se podíváte na čísla, zjistíte, že „zkušenosti skutečného světa“ upozadila jen čtvrtina respondentů a 40 procent mladistvých uvedlo, že raději tráví svůj volný čas uvnitř než venku. To nejsou všichni a dokonce ani většina mladých. A i kdyby, no a co? Srovnávat zkušenost z dospívání současných padesátníků s dospíváním dnes není fér: jako kdyby virtuální prostředí nedokázalo mladým poskytnout potřebné zkušenosti do života.
Ještě na základní škole jsem chodil na různé kroužky a byl členem sportovních týmů – tedy dělal to, co se považuje za správné. Ano, mám spoustu vzpomínek a získal jsem díky tomu nové zkušenosti. Pak jsem se ale „zkazil“, koncem základní školy jsem trávil dlouhé hodiny u počítače a i když lidem, co vyrůstali před desítkami let, budu připadat jako pecivál, rozhodně toho nelituji. Čas strávený ve virtuální realitě totiž neznamená čas ztracený.
„Mladí sedí u počítače“ starším ročníkům většinou implikuje především hraní počítačových her. Nebudu zapírat, hrál jsem je – ale časem mě to omrzelo a zjistil jsem, jak se dají technologie využít smysluplněji. Internet mi pomohl rozšířit všeobecný přehled všemi směry, díky času u klávesnice jsem se naučil anglicky lépe, než by mě kdy naučila paní učitelka na základní škole. Už jako puberťák jsem se pouze ze zajímavosti naučil používat veškeré možné počítačové programy. Dovednostmi s nimi se dodnes chlubím kdykoliv, když potřebuji sepsat životopis.
Pokud jsou pro čtvrtinu dospívajících důležitější zážitky z virtuálního prostředí, nedivme se jim. Někteří teenageři jsou stydliví a dost možná jim internet umožní ukázat své pravé já a jak být sami sebou. Anebo je prostě jen víc baví hrát válečné strategie, než se například honit za kulatým nesmyslem na fotbalovém tréninku. Nikdo také neříká, že za dva tři roky nezmění názor a z virtuálního prostředí se trochu nestáhnou. Tak jako to udělaly statisíce mladých před nimi. Možná že jim přesun od monitorů do zakouřených hospod poskytne lepší životní zkušenosti, nebo alespoň takové, s nimiž obstojí v očích starší generace lepší. Platí ale, že pokud teenageři tráví čas u počítačů, dělají to ze své vůle a připravují se tak na svou budoucnost. Ta se totiž bude ve virtuálním prostředí částečně odehrávat.
